Réžia:
Jean-Luc GodardScenár:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Zlodejíček Michel ukradne auto a zabije policajta, ktorý sa ho pokúša prenasledovať. Slučka okolo neho sa začína sťahovať, no on sústredí svoju energiu na vzťah s americkou študentkou Patriciou, ktorú sa snaží presvedčiť, aby ho sprevádzala na plánovanom úteku do Talianska. Dnes už legendárny filmový debut Jeana-Luca Godarda sa stal jedným zo základných diel francúzskej novej vlny a svojim inovatívnym formálnym stvárnením ovplyvnil množstvo nasledovníkov vo Francúzsku i mimo neho. (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (334)
Jean Seberg je jedna z toho mála herečiek, ktorej sedel krátky účes bez problémov. Asi ani plešina by jej pri tej tvári nevadila, škoda, že dopadla, ako dopadla. A škoda tiež, že film je čiernobiely, ale na druhej strane tu pomerne nízky rozpočet asi náklady na farbičky nedovolil. Nemôžem však povedať, že by som bol z filmu nadšený. Žiadnu atmosféru napätia som necítil, a to som mal aj tesné trenky. Polhodinové sledovanie scén, v ktorých opakovane hovorí Belmondo "chcem sa s tebou znova vyspať" mi úplne rozhodilo krimi thrillerovú náladu. ()
Další klasika, kterou jsem trestuhodně opomenul. Kdo ví, jak dlouho svět Godardovi ty jeho dekonstrukce, provokace a boření mýtů žral (doufám, že jen do Cannes v roce 68, kdy to jeho šaškování přesáhlo únosnou mez), každopádně každý režisérův film je zajímavý pouze z malé části, zbytek je zastřen jakousi aurou, kterou asi do smrti nepochopím. Upřímně, JPB je docela průměrný, zajímavé jsou snad jen ty přesahy do filmu jako takového (obsazení několika tvůrců, rozhovor s Melvillem). Tak za deset let bych dal Bláznivého Petříčka a uvidíme. ()
Čím jsem starší, tím jsem více alergický na filmy oslavující flákače, kriminálníky a tzv. bohémy. Vrcholem hnusu je pro mě populární večerníček "O loupežníku Rumcajsovi", který je nemorální oslavou zločince okrádajícího slušné obyvatele Jičína, který žije v jeskyni se svou milenkou Mankou a nemanželským dítětem Cipískem - neznám odpudivější zpracování klišé o lidovém hrdinovi, který bohatým bral, a chudým dával. U konce s dechem je podobnou ukázkou překrucování reality a manipulace s divákem. Chápu historický kontext a revoluční vyznění debutu tehdy 29 letého Jeana-Luca Godarda, ale budu do omrzení opakovat, že postava, kterou zde hraje Jean-Paul Belmondo, je krajně nesympatická kreatura, která patří za mříže. ()
Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Popravdě řečeno nevím, co s tímhle filmem všichni mají. Belmonda mám v podstatě rád, ale tady mně v roli těžkého frajera co si s ničím neláme hlavu nijak neuchvátil. A to jeho neustále opakované rádoby smyslné gesto s přejížděním rtů... No, asi jsem zrovna neměl náladu. BTW, všimli jste si na začátku novin, které prodávala mladá dívka ("podporujete mladé?)? ()
Galéria (45)
Zaujímavosti (48)
- Samotné nakrúcanie sa začalo 16. augusta 1959 a posledný záber bol nakrúteny v polovici septembra 1959. (pravo)
- Dielo je okrem žánrového hommage aj spomienkou na Carného Le Quai des brumes (1938). Osudom zmätený Michael Poiccard v Belmondovom prevtelení je akoby synovským odkazom na Gabinových good-badboys. (Biopler)
- Jean-Paul Belmondo (Michel Poiccard) v autobiografii "Mých tisíc životů" vzpomínal: "Když je 16. března 1960 film U konce s dechem promítán ve čtyřech pařížských kinech, posílám Élodii, aby pozorovala a poslouchala diváky. Jsou to většinou snobští intoši. Jejich názor – jak vím – určí, jak film přijme široká veřejnost. Já sám jsem na Champs-Elysées s Charlesem Gérardem, kámošem z Avia-Clubu. Na začátku odpoledne se potloukáme kolem kina Le Balzac, kde se bude film promítat. Vidíme tam dav, který se už shromáždil u vchodu. Nevracím se tam, byl bych snad v pokušení počítat lidi. Majitel kina, který Charlese zná, nás uviděl, jak se couráme kolem, a křikne: 'Volové, měli jste si udělat pořádnou reklamu, místo abyste si zaplatili kompars do fronty u kasy!' Nejdřív nás to zarazí, ale pak potěší. Když se má žena vrací s úsměvem tak širokým, že skoro neprojde dveřmi, vím, že je vyhráno. Ptám se jí: 'Tak co, co říkali?' - 'Už si to nepamatuju, ale mluvili hodně a všichni najednou!'" (NIRO)
Reklama