Nebuďte spiaceho policajta

Hlavně nebuďte Pinheira, nebo natočí zase něco takového. V osmdesátých letech měl Delon nezvladatelné puzení točit filmy podobném těm s Belmondem, jenže jim chyběla akce, vtip i šarm, takže veškeré stylizování se, včetně gest a pohybů, do JPB bylo Alainovi ku ničemu, jen se ztrapnil. Tento film řeší celkem zajímavé morální dilema, ale tak neohrabaně, že divák nemůže fandit ani jedné straně, protože jsou mu obě zhola ukradené. Marchese spáchal rádobydramatickou hudbu, která se ale rozhodně k takhle plytkému filmu nehodí. (21.03.2015)

Filmografie Alaina Delona je hustě osázena rolemi nekompromisních bojovníků, v nemálo případech i policistů, takže by asi bylo na místě si říci, proč by měl zrovna tenhle korálek navlečený na oné dlouhé šňůrce upoutat Vaši pozornost. Je to v podstatě proto, že jde o korálek velmi zajímavě vybroušený - protihráčem zásadového Delona je tu neméně zásadový, avšak o poznání šáhlejší Michel Serrault, jehož kumpáni jako by byli nějakou Mitterrandovskou propagandistickou hříčkou na téma "karikatura de Gaullových fašistických tendencí", nějak podivně vykládaná jako očistný oheň pro degenerující společnost, které se lůza vysmívá a využívá ji. Proto se tu taky velmi zhusta děje "staré dobré ultranásilí", kastruje se, podřezává, vyhazuje do vzduchu, a pochopitelně štědře maluje krví. Nemůže samozřejmě chybět ani aerobic v upnutém trikotu (naštěstí ne na Delonovi, ale na Roxan Gould;)), a už vůbec "správně" francouzsky-osmdesátkově podivné artové vložky jako je sebevražda komisaře ze série Taxi, nebo - a to ještě víc - scéna na kolotoči. Sympatické je, že do poslední chvíle nemáte potuchy, jak to dopadne, protože umřít může skutečně kdokoliv (a je to film s Delonem, že...). Bohužel celý film je strašlivá směska výše uvedeného, která postrádá jakýkoliv ucelenější smysl, a víc než co jiného působí jako snaha za každou cenu šokovat. Z dnešního pohledu už tu ale v tomhle směru není nic unikátního, k vidění byly daleko syrovější i promyšlenější věci. A tak se dá říct, že Nebuďte Policajta je dnes v kategorii zajímavosti zařaditelný leda tak do sekce kuriozita aneb i tohle se tehdá točilo... 60%... za práci s barvami:) (09.08.2016)

Vzhledem k tomu, kolik jsem shlédl "Delonovek", tak musím "objektivně" říci, že Nebuďte policajta je jedna z nejslabších, děj lze dost dobře předvídat, neohrožený hrdina (Delon) filmem proplouvá s mírně nepřítomným a trochu naštvaným výrazem a celé je to takové neslané, nemastné, že vlastně ani nevím, zda jsem to skutečně shlédl nebo ne. To je prostě trochu málo, jsem zvyklý na úplně jiný level. Každý má právo občas trochu šlápnout vedle, takže netřeba se z toho hroutit, ale myslím že je nejvyšší čas, aby někdo vzbudit režiséra. (26.12.2007)

Po zjištění, že Delon věnoval film Jeanu Gabinovi a úvodních scénách velké čistky s fanatickým Serraultem jsem myslel, že to bude lepší než jsem čekal. Ale nebylo. Dopadlo to přesně podle mého očekávání. Delon se už naštěstí už tolik nevystavuje ve světle supermana, ale jeho humor neustále zaostává za Belmondem. Pak je tu několik zbytečných scén s Delonovou partnerkou (stejně jako scéna v nemocnici). Samotné téma vzájemného boje uvnitř policie je zajímavé, ale zasloužilo by lepší zpracování. Takže výsledkem je průměr, kterému ovšem hodně pomáhá zmiňovaný bard Michel Serrault jako policejní fašista. (04.11.2007)

Až na tu přílišnou brutalitu a s ní související hrubost, šlo o kriminálku ze staré francouzské školy. Alain Delon neztratil nic ze svého pověstného šarmu, ale tady už vypadal trošku opotřebovaně. Podle toho, že film byl věnovaný Jeanu Gabinovi, jsem čekala, že půjde o nějakou pecku. Toho jsem se bohužel nedočkala. Kdyby nebylo té zmiňované brutality, tak by byl film dost mdlý a uspávající. (15.04.2011)