Kto nastaví kožu

Delon si pro sebe napsal scénář, v němž si především chtěl zahrát na Belmonda. Netvrdím, že je Delon špatný herec, věřila jsem mu celý film. Jenže humor mi k němu zkrátka nesedí, čiší z něj chlad. Být v hlavní roli Belmondo, zřejmě bych ocenila Delonovy scenáristické i režijní schopnosti. Takhle se jedná o zašmodrchanu kriminálku, v níž v každé nové scéně padne nějaké nové jméno, až z toho jde divákovi hlava vůkol. Delonův chlad sráží i všechny pokusy o vtip, které by v podání téměř kohokoliv jiného udělaly z tohoto filmu výbornou komedii. Snaha o komediální pojetí je též patrná z hudebního doprovodu, který jakoby z ucha vypadl italským komediím sedmdesátých let. (04.11.2012)

Soukromá očka to mají všude na světě stejné. Klient jim zaplatí a oni jako stroj řeší záhadu, jsou mláceni, přežívají pokusy o zabití, protože jak praví klasik Phil Marlowe - Trouble is my business. A po boku naivní sekretářka, která přijímá znásilnění sterjně ledově jako Delon rány a kulky. Nejlepší Delonova adaptace ze Serie Noire, protože od první minuty přiznává, že jde o čistý brak, který si na nic nehraje a chce jen bavit. (13.05.2010)

Francouzská detektivní klasika. 1981, Paříž, kde se dá snadno zaparkovat, jednobarevní místní, štíhlí a šarmantní, telefonovat se chodí do budky, nikde žádná webkamera. Úžasný spád, žádné zbytečné hry na efekty (s výjimkou přehnané automobilové honičky, bez té by to v té době asi nešlo), dobrý humor. Delon výborný, Parillaud ještě lepší, a to nejen proto, že je krásná, ale její role má neskutečně vtipné hlášky. V záplavě moderních seriálových kriminálek jde o oscarové dílo: druhé zhlédnutí, zvyšuji hodnocení o hvězdu na 90% (zatím 1184 hodnotících s průměrem 69%), ale ani tak se mi nepodařilo dostat film do červené. (07.01.2020)

Z celé plejády filmů Alaina Delona je toto jeden z těch rozhodně lepších. Zápletka je komplikovaná jako vždy, stále se objevují další a další lidé, až už pomalu nevíte kdo je kdo, ale oproti řadě jiných filmů AD (zejména pak Slovu policajta) se tento liší v jedné zásadní věci a to je humor a ironie, až Belmondovská. Však je také Belmondo v jedné scéně i sebeironicky zmíněn. Opravdu jsem se několikrát zasmál při vtipných replikách. Solí filmu je i krásná a vtipná Anne Parillaud, v českém znění ve skvělém dabingu Taťjany Medvecké. Příjemný film. (01.11.2009)

Alain Delon v kůži frajerského soukromého očka. Kdo se nastaví jeho odlehčenému pařížskému čaji o páté, nebude zklamán. Delon - ležérní a in neodhazuje ani zde svůj širák sólo zvyků investigativních, přidává smysl pro trefné ostří černohumorných kudrlinek, bez bázně klepe na dveře, odrovnává darebné padouchy, oplácí jim stejnou mincí "sametovou," pomrkává po své pravé ruce (nebo ona po něm) - cinefilní šedé myšce, sekretářské Anne Parillaud, jejíž utajené křivky pozvolna prosvítají zpod rtěnky svůdně líbající. Zapletené zápletkové finesy řeší se šarmem nenuceným, převázaným mašlí hlášek imponujících. (30.07.2014)