Čierny Tulipán

Slavný francouzský historický film Alaina Delona, ve kterém si hlavní hrdina s grácií střihl parádní dvojroli. Snímek jsem viděl poprvé, jako malý kluk, takže mě k němu váže silné nostalgické pouto, ovšem Černý Tulipán je jeden z nemnoha případů, kde kvalita a zábavnost nezmizela ani po mnoha letech. Je to nadčasový skvost. Dodnes si pamatuji můj smutek v závěru filmu, když... a své následné nadšení, když... Pokud existuje někdo, kdo ještě tohle dílo neviděl, ať to určitě napraví. (08.11.2022)

Mohu jen potvrdit, že Alain Delon byl nezapomenutelný a velmi okouzlující. Pořád se na film dobře kouká a pořád se u něho stejně dobře bavím. Neztratil nic z toho, co divákovi nabízel v době svého vzniku. Trošku dětinské a zároveň bláznivé mi přišlo, když Delon hrál se svým koněm na honěnou. Na druhou stranu to film zase o něco více odlehčovalo. Vždycky se na tehle film ráda podívám. Člověk se při něm může alespoň na pár chvil zasnít. (20.08.2012)

"Zapamatujte si dobře to jméno, vstoupí do historie!" A, ano, tímto filmem se jméno Alain Delon zapsalo i mně, tehdy školou povinné, do srdce, a od té doby v něm nepřetržitě koluje, z jedné komory do druhé, ona velká platonická láska, která při každém setkání vlévá do mysli ty vzácně oblažující pocity. U vrchnosti v nemilosti. Nuže, sejměte masku toho muže. S kordem v ruce proti bohaté smetánce. S rozmařilým úsměvem loupí šperky, drahé kamení, mince z pokladnice. Vkrádá se do salónků, zašněrovává střevíce, jako správný svůdce láme dámská srdce. Dobový šibal, padouch, nezbeda, který neztrácí svůj šarm, i když jeho tvář zdobí nemalý šrám. Jeho bratr, na vlas stejně pohledný, v zastoupení. Domýšlivé aristokracii sráží hřebínky, z úst odnímá pýchu, stříbrné lžičky, talířky. Do zbraně, do kola. V souboji dočká se své odměny, tak zvesela. S pozdravem podepsán uhrančivý a báječný Černý tulipán. (05.11.2015)

Sedmdesátá láta, 70mm plátno v pražské Alfě, vlevo Delon v bílé košili, vpravo Delon v černé košili... i kdyby byl ten film úplně hloupý (což není!) pro mne je jedním z těch, na který se nezapomíná a v dodnes při každé repríze v televizi se na něj ráda podívám.Francouzi lehké a romantické komedie, zasazené do historie, vždycky uměli! (12.07.2007)

Na pôvodného Fanfána [tulipána] sa to teda rozhodne ani zďaleka vôbec nechytá, keďže totižto naprosto identický režisér oboch titulov v podobe: Christiana-Jaquea; tentoraz vari vymenil predčasne zosnulého: G. Philipea, za vychádzajúcu, francúzsku hereckú hviezdu v podaní A. Delona, no i napriek tomu som priam presvedčeným zrovna o tom, že sa do úlohy tohto aristokrata: Guillaumea de Saint Preuxa, zrejme príliš extra nehodil, a to konkrétne presne v takom zmysle, v akom sa v podstate i priamo [od]prezentoval v danom titule, pričom hneď stelesnil až dvojrolu! • Jednoducho povedané; z mojej strany sa určite dostavilo »mimoriadne sklamanie«, pozostávajúce najmä zo samotného spôsobu, akým sa vlastne sprístupnil tento konkrétny titul do divákovej náruče, ktorý mi pripomínal niečo na spôsob: „Limonádovej dobrodružnej telenovely s takmer až úplne neznesiteľnými, a k tomu i pomerne dosť naivnými, hereckými prejavmi, prekračujúcimi snáď všetky možné medze v rámci prijateľnej normy, a to ešte i so vskutku hodne plytkým a chabým scenárom, a síce možnože aj ušitým ústrednému predstaviteľovi rovno na mieru, ale popritom všetkom postupnom vnímaní dejových súvislostí, sa každou ďalšou scénou iba čoraz viac prehlboval [môj osobný] pocit absolútnej bezradnosti, že som si neustále v duchu hovorieval; sakra práce, čo je toto za strašnú zlátaninu, ktorá takmer pomaly nemala ani žiadnu hlavu, ba ani pätu!” • Jediné potenciálne plusy aspoňže sú: po a). protagonistov kôň Voltaire; a po b). farebná, širokouhlá kompozícia obrazu v podaní H. Decaëa. (25.01.2024)