Revival

Hrozně pohodový film o tom, že přátelství kvete v každém věku. Přestože patřím do té nižší věkové kategorie, tak bych na koncert 4 dědoušků zašel mnohem raději než na koncert nagelovaných a podmalovaných teploušů. Popravdě řečeno, bych nezašel na koncert žádný, protože už mezi živými není nikdo, kdo by mi za tu cestu stál. Několik vtípků přistálo skutečně na úrodnou půdu. Herecky je film pořádně nadupaný a trefil se mi do vkusu, což byl také hlavní důvod, proč jsem se na film vůbec koukl. Polívku a hlavně pak Krobota mám jako herce moc rád. Ríšu Genzera pak obdivuji jako baviče a alkoholika. Nejen oni mě ve filmu velmi potěšili. Děj je docela příjemný. Tedy přiznám se, že dobrou půlhodinku jsem zvažoval hodnocení nejnižší, protože mě film absolutně nechytil za srdíčko, ale jakmile se dá stará kapela do kupy, tak se konečně začíná něco dít. A to něco je vzestupného charakteru. Docela jsem se těšil na předstíraný infarkt, který se bohužel nekonal, což mi připomíná, že jsem možná mohl upozornit na spoiler, ale co se už dá dělat. 4 dědouškové se houpou nad rakví, takže jedna smrt nakonec přeci jen příjde. S přihlédnutím, že se jedná o českou komedii dávám 3*. Na naše poměry je to více než vydařené. (10.11.2013)

Herecká zostava sa zišla veľmi silná, sľubná, všetci sa snažia, ale výsledok je iba priemerne uspokojivý. Na pozretie fajn, ale film rýchlo vyšumí z hlavy a nedostaví sa ten uspokojivý pocit z dobrého filmu. Chápem, že nie je jednoduché zaujať českého a slovenského diváka domácim filmom, keď máte svetové filmy na dosah ruky, každý deň, navyše posledné roky úplne zadarmo. Prečo to ale v minulosti šlo? Kto nadviaže na zlaté časy československej kinematografie 60,70,80-tych rokov? A. Nellis to ustála, ale scenár nebol ničím výnimočný, dej bol čitateľný, bez zvratov a prekvapení, za to však plný kecov o drogách, sexe a umieraní..."Všetci umrieme", čo je svätá pravda, ale kým sa tak stane, chcem vidieť zopár naozaj kvalitných českých a slovenských filmov. 60%. (14.09.2016)

Prekvapivo fungujúca komédia, ktorej najväčšou devízou je jednoduchosť, prirodzení herci, výborne vykreslené charaktery a hlášky, ktoré nepôsobia silene. S nadsázkou, v štýle nenáročnej zábavy a síce pár opakujúcich vtípkov, ale v zásade by som bola rada, ak by sa občas niečo podobné zrodilo aj na slovenskej scéne. Oceňujem hlavne nápad a výborne zvolených hercov. (05.01.2015)

Založenie kapely a pravidelné hranie dnes už nie je ani tak o priateľstve ako o dobre pripravenej zmluve. Na tomto princípe funguje nejedna skupina, a zďaleka nemusí ísť o návrat do minulosti. Skrátka, nostalgia skončila, nastúpil podnikateľský plán. A to sa oň nemusí starať ani taký hajzel, akého predstavuje vo filme Genzer, ktorý výborne vystihol typ zmrda, čo všetko vymyslí, naplánuje, ohromí okolie a nenápadne zodpovedným za všetok vymyslený humbug spraví tých, čo im natlačil kapustné listy do hláv. Pre prípad, že by čosi nevyšlo. Prachy teda hrajú prím a pohltia aj dodatočne pridané motívy stretnutia po rokoch, nakukané tým, čo sa majú k resuscitovanej skupine pridať: nostalgia, pomoc chorému v núdzi či prostá túžba si ešte raz poriadne zablbnúť - prečo by to tak nemohlo byť? Bezchybný Geišberg (nejde o nadávky). Ako trefne píše EdaS - "je to fakt vtipné". Produktovú reklamu som nepobral - okolo SaSaZu (ďalej len "SS") dlho cítim zlú energiu, paneria neviem čo je a vodičák nemám - takže reklamu som si ani nejako nevšimol, no a SS som bral rovnako, ako niektoré, kedysi nezávislé kapely berú hranie dnes - pre peniaze sa zapredajú čertovi-diablovi. Vydávajú cd za prachy mafiánov, ktorí sa dotykom s kultúrou následne očisťujú cez ich účasť v klipoch dotyčných umelcov a zjavujú sa v kadejakých podivných kluboch, kam SS celkom zapadá. Takže rezultát? Nenáročná vtipná oddychovka s korunujúcim Geišbergom o tom, že i znovunájdená sláva dnes nie je spontánnym nostalgickým vzopätím, ale funguje - ako väčšina vecí - len na podnikateľskom princípe "má dať - dal". (02.09.2013)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)