Návrat veľkého blondína

Oproti prvnímu dílu, působí blondýnův návrat parodičtěji a nejvtipnější perly se tentokrát nenecházejí v obrazových kompozicích, ale v dialozích. Některé scény jsou dokonce velmi totožné s prvním dílem (agenti v bytě, orchestrové finále ), ale jsou dovedeny ještě do větší komičnosti. Vladimír Cosma podpořil ztřeštěnější vyznění filmu rychlejšíma skladbama. V některých scénách připomíná snímek spíše grotesku (karate souboj blondýna s vrátným ), jindy si zase Pierre neodpoustil předvést své skvělé pohybové gagmenství (tanec v pokoji ). Film srší vtipnejma nápadama, originálníma scénkama a chytrým humorem. (23.11.2014)

„Půjdeme teď spolu uctivě pozdravit našeho nového ministra.“ - „Dřív byl na zemědělství. Je mu pětačtyřicet, má ošklivou ženu a čtyři děti.“ - „Z čehož se dá usuzovat, že je schopen všeho.“ Těžko říct, jestli je Návrat velkého blondýna vážně horší než první film, protože je především jiný. Už není bláznivý, ale s přivřenýma očima uvěřitelný, tentokrát je jen bláznivý. Nikdo ze zúčastněných nicméně naštěstí nepřišel o tu nejdůležitější schopnost - pobavit. A Vladimir Cosma si při křížení motivu Velkého blondýna a Jamese Bonda krásně pohrál. (09.12.2014)

Druhý díl Blondýna trpí všemi neduhy, které si divák jen může domyslet. Dějově se skáče na příliš velkém prostoru a tak po úvodním Riu se dostáváme zpět do Paříže. Mezitím nastávají jednotlivé zvraty, kdy ani na moment není dopředu jasné, zda-li to náš oblíbený blondýn vlastně celé přežije. Vyšetřující detektiv mě zrovna dvakrát nebavil. Zato Toulouse se svým věrným Perrachem stále vymýšlejí kterak si nakonec zachránit zdravou kůži. První díl okypoval velikou lehkostí, kterou již ten druhý ztratil. Humorných situací je poměrně hodně, ale již nejsou tolik zajímavé. První díl je ve své podstatě nadčasovou záležitostí. Druhý díl je zkrátka již jen druhý. 60% (11.07.2008)

Osobně rozdíl mezi prvním a druhým dílem nevidím. Oba jsou relativně vtipné a mají opravdu povedené a zábavné gagy a scénky, ale též obsahují plno hluchých míst. Děj tady navíc mírně stagnuje, kdy  je sice opět nevědomky sledován, ale pak se (ne)stává agentem sám, ovšem pořádná zápletka chybí. ještě dodám, že hudba byla v obou filmech skvělá. (27.12.2021)

François Perrin je opravdu jako ten vzpomínaný Otto von Stierlitz. Pokud by tajná policie obsadila všechny východy z budovy, on by unikl vchodem.. Nejen variace Cosmova ústředního motivu nám má naznačit, že sledujeme Blbfingera či Špiona, který mě iritoval, jenže mně tam zoufale chybělo to, co začíná Mireille Darc na konci výstřihu zad jejich úžasných šatů.. (22.12.2021)