Dotieravý chlap

Solidní francouzská komedie, která ale (aspoň podle mě) prostě neni tak dobrá, jako pozdější filmy na stejný téma s dvojicí Pierre Richard a Gérard Depardieu. Hlavně Jacques Brel mi do tý role moc nezapadal. Kdyby v tom místo Brela hrál Richard, možná by to i na ty 4 hvězdy bylo. Takhle dávám průměrný 3. Jinak potěšila akční jízda s Renaultem 12 Gordini. Tahle vzácná verze se ve filmech moc často nevidí. (01.02.2015)

Ne, není to komedie, kde lidé zakopávají o vlastní nohy a chrlí vodopády hlášek, ale smála jsem se jako už dlouho ne. Lino Ventura: sveřepý zabiják a profesionál každým coulem. Jacques Brel: ufňukaný cesťák a zoufalec každým coulem. Chvílemi vypadá tak smutně a bezbranně, že by ho člověk vzal na byt a stravu, v příští minutě se ale změní v nesnesitelného otravu, kterého by vlastní matka utopila, co pronáší zádumčivé úvahy typu „ano... ženy každou chvíli někde porodí…“. :) Ventura ho vraždí pohledem v každém druhém záběru (i přes sluneční brýle), ale kupodivu to nerealizuje ani ve chvíli, kdy Brelův život visí doslova na… šňůře od záchodu. Říká se, že „někdy odejde jeden člověk, a celý život je prázdný“, ale pokud vám do života vstoupí François Pignon, nemusíte se bát. Neodejde nikdy. :) (24.04.2013)

Jméno Francois Pignon je ve Francii patrně synonymem pro otravného smolaře (namátkou Uprchlíci, Otec a otec, Kondomedie, Dablér, Blbec k večeři, Osina v zadku). I v tomtopřípadě by nájemný vrah Milan přijel, picnul do černého a zase odjel. Jenže pignonovy psí oči ho donutí neustále telefonovat, prohánět se autem a přitom krotit pitomcovy sebevražedné touhy. Přiznám se, že jsem se docela bavil, ale i k tomu, že nemluvný zabiják s kamenným výrazem v tváři pobral veškeré mé sympatie a smolař by letěl z prvního okna, které bychom společně potkali. (17.09.2012)

Čekal jsem bláznivou komedii, ale ve výsledku jsem dostal spíše odlehčený thriller s komediálními prvky. Francis Veber se coby scénárista ještě rozcvičoval a ještě chvíli trvalo, než se z něho stal excelentní autor. Ale i tak těch 80ti minut ve společnosti Lina Ventury a Jacquese Brela vůbec nelituji. 60%. (20.08.2016)

Typicky scénář Francise Vebera s dvojicí "pomatený zoufalec a stoicky klidný drsňák", která si časem vymění role. Ale Dotěrného chlapa vidím jako jeden z těch slabších "buddy movies", protože hlavní dvojice není zdaleka tak sehraná jako později Pierre Richard a Gérard Dépardieu. Jacques Brel v titulní roli je tak neskutečně otravný, že na místě Lina Ventury bych ho odprásknul hned. :-) Remake spolehlivého Billyho Wildera Kamaráde, kamaráde! (USA 1981) je o něco lepší. 50% (24.11.2005)