Dotieravý chlap

Naprosto bezchybná komedie, u níž jsem se bavila od začátku do konce. Lino Ventura se zaťatou čelistí pobíhá filmem a snaží se setřást dotěrného Brela. Ventura s Brelem byli dobří přátelé, takže nebyl problém, aby si sedli i při filmování. Na výborné výkony od Ventury jsem zvyklá, ale Brel zde podal svůj druhý nejlepší výkon (nejvíce se mi líbil v Le Far West, kde se také mihnul Ventura). A Brelova hudba k Dotěrnému chlapovi je bez diskuze výtečná. (26.07.2011)

VIDĚNO PODRUHÉ. Zde se již objevuje klasický Veberovsky motiv drsňák-slaboch . Tentokrát je to opravdu mazec, protože tím drsňákem je přímo nájemný zabiják v podání drsňaka s velkým D Lina Ventury, který háže zoufalé rozzuřené pohledy na všechny strany a je to opravdu velká legrace. O trochu horší mi příjde jeho herecký partner (a v soukromí velký přítel) Jacques Brel, který neměl s komediemi žádnou zkušenost a jeho výkon je poněkud těžkopádný a nedotažený. V ruku v ruce s tím jde i jeho postava Pignona, které taky podle mě něco chybí. Možná by toho tady chybělo víc, jde spíš o jednohubku ale vůbec ne špatnou a naopak milou s příjemným divadelním nádechem a hodně vtipnou pointou. Každá zábavná francouzské komedie z této doby potěší a Dotěrný chlap není vyjímkou. VYPIJU SI KÁVU A JEDU. (12.11.2020)

Přiznám se, že jsem od komedie, na jejíž "tvorbě" se podílel Francis Veber, čekal mnohem víc.. Molinaro nám v této naprosto kvalitativně nevyvážené crazy "jízdě" představuje dalšího latentního pitomce / smolaře, který se stejně jako v Blbci k večeři či Osině v zadku jmenuje Francois Pignon, bohužel tentokrát však v podání Jacquese Brela není k smíchu !! Není vám ho ani příliš líto, protože jednoduše působí tak otravně a vlezle, že prostě jen obdivujete nájemného zabijáka s kamennou tváří Ralfa Milana, že mu k té sebevraždě nepomůže už na samém začátku filmu !! ;) Ralfa již tradičně s bravurou sobě vlastní ztvárnil Lino Ventura, bez něhož by tento snímek nestál za povšimnutí !! Navíc jiné dva filmy s podobnou tématikou režírované přímo Veberem Blbec k večeři i Drž hubu, Dotěrného chlapa zejména díky vypiplaným dialogům a u druhého jmenovaného i skvostnou sehraností dvojice Depardieau, Reno převyšují o několik tříd.. (28.06.2013)

Měl ho vodprásknout hned a byl by pokoj:-) Jenže to zas my bychom si nemohli užít tenhle překvapivě svěží bonbónek. Je jasný, že nájemný vrah musí mít nervy ze železa, jenže když zabijáka budete delší dobu přivádět do absurdních situací, tak to vykolejí i jeho. Ledově klidný Lino Ventura se ale nechá vytočit jen několikrát a většinou stav jeho nasranosti naznačí jenom dostatečně výmluvný pohled (výborný herecký výkon!). A Jacques Brel je vážně na vylískání. Občas ovšem i hotelový poslíček (Nino Castelnuovo), vedle toho celkem bez výrazu alespoň půvabná Caroline Cellier jako paní Pignonová. Pro mě osobně určitě na víc než jedno podívání. (24.06.2012)

Lino nepotřebuje žádnou zbraň, jemu stačí jediný pohled a mrtvoly padnou bez hlesu na zem. Miluju tyhle herce, kteří pohledem a mimikou mnohdy řeknou daleko víc než mluveným slovem. Ke konci jsem přemýšlela, jestli by nebyl nejlepším východiskem dobrovolný pád ze střechy dolů. Já osobně bych to nutkání měla:-) Čas od času se ráda dívám na tyhle praštěné komedie, kde se jen báječně odreaguju od těch skutečných trablů života. A taky se mně moc líbil ten typicky francouzský hudební podkres. (18.01.2018)