Dotieravý chlap

Z mého pohledu vidím nadprůměrnou hodnotu filmu v hereckých výkonech obou hlavních představitelů. Opravdu jsem neměl problém, že Jacques Brel je po rozchodu se samicí bečící mužská troska a Lino Ventura má z podobných lidí nervy v prdeli. Za naprosto nejvtipnější považuju pohledy Lina Ventury, když se mu zase Pignon vsere do života. To jsem byl tak vysmátej, že hrozilo mé stěhování na Smíchov. Ovšem byly chvíle kdy jsem v sobě probouzel pravěké pudy a Pignona jsem měl chut bacit nějakým velkým kyjem. (01.07.2013)

Je pre mňa málo pochopiteľné, že som na tento film, videný pred mnohými rokmi, zabudol. Bol totiž predobrazom dvoch remakeov (Braček, braček 1981, Osina v zadku 2008) a viac, či menej podobných filmov (48 hodín, Utečenci a Drž hubu!). Ale originál je originál, aj keď chybičky sa nájdu. V každom prípade by sme otravnejšieho chlapa, než akého zahral Jacques Brel, ťažko hľadali. Pre ním kapituloval aj Lino Ventura a ten nekapituloval pred hocikým. (11.01.2015)

Už jste někdy potkali dotěrného chlapa? Pokud si myslíte, že ano, doporučuji Vám shlédnout právě tento film s Lino Venturou v netypické roli nájemného vraha a s Jacquesem Brelem v roli dotěrného, vlezlého, otravného, neschopného, nevyrovnaného, nešikovného a zamindrákovaného chlapa. A pak si znovu položte otázku: Už jste někdy potkali dotěrného chlapa? Trochu komedie, trochu detektivka a tak trochu všechno dohromady… (19.06.2008)

Naprosto bezchybná komedie, u níž jsem se bavila od začátku do konce. Lino Ventura se zaťatou čelistí pobíhá filmem a snaží se setřást dotěrného Brela. Ventura s Brelem byli dobří přátelé, takže nebyl problém, aby si sedli i při filmování. Na výborné výkony od Ventury jsem zvyklá, ale Brel zde podal svůj druhý nejlepší výkon (nejvíce se mi líbil v Le Far West, kde se také mihnul Ventura). A Brelova hudba k Dotěrnému chlapovi je bez diskuze výtečná. (26.07.2011)

Veberova situační komika obvykle staví na protikladu nesourodé dvojice a Dotěrný chlap se z téhle definice nevymyká. Právě na půdorysu tohoto snímku funguje jeho humor ale natolik dobře, že se k němu Veber na stará kolena vrátil a natočil remake filmu, ke kterému kdysi napsal scénář. Ještě před ním po stejné látce sáhli Američané a pověřili slavného Wildera, aby vylepšil rozpočet studia a ze setkání chladnokrevného zabijáka pověřeného klíčovým úkolem své kariéry a snaživého trouby vytěžil maximum. Bývá zvykem vyzdvihnout originální verzi a kydat hnůj na - jak říkají filmoví fanoušci - zbytečné remaky. V případě Dotěrného chlapa to ale neudělám, postupem času jsem zhlédl všechny tři verze a ani jednu z nich nepovažuju za umělecký neúspěch. Dokonce ani Osinu v zadku ne, i když ji filmová kritika a filmoví fandové rituálně odstřelili. Každá z verzí má své silné stránky, ale i své slabiny. Spojením toho nejlepšího ze všech tří snímků by vznikl skvělý biják. Na Dotěrném chlapovi je úžasná přítomnost Lina Ventury. Nebyl totiž komediální herec, zato role chladnokrevného zabijáka mu padla jako ulitá. Nepřehrával, tu postavu mu zkrátka věříte. Zoufalství v očích vypadá autenticky a o to větší veselí vyvolává. Naproti tomu Jacques Brel - a to ho jako šansoniéra mám rád a ačkoli se vlastně snaží o totéž, tedy hrát komickou postavu na vážno - tady působí spíš rušivě. Pignona mám zafixovaného jako sympaťáka, v Brelově podání ale představuje tak otravné individuum, že bych ho s chutí odkrouhl sám. Celkový dojem: 80 %. (10.04.2015)