Je ťažké byť bohom

Pokud si myslíte, že středověk byla jen špína, výkaly, smrad, nemoci, samý sex, bahno, bláto, tma, lidská hloupost atd., atd., pak natočíte podobný film, kde se ve zmíněných hnusech budete jako autor libě patlat. a aby se neřeklo, že jste náhodou úchyl, zaštítíte se slavnou sci-fi novelou, z níž je ve filmu asi tak několik vět. (26.01.2020)

Takhle dlouhé to musí být, aby to člověk nenáviděl, potom začal milovat, následně už zase nenáviděl a nakonec si vzpomněl, že to miluje. Hned má jeden ze života větší radost. Ideální film pro takové diváky, kteří se sami sebe ptali, jak by to mohlo vypadat, kdyby se Annaud ve Jménu růže nikdy nevymotal z podhradí. (Pro bližší poznatky viz komentář páně Andrease.) (16.11.2019)

Divák, který zná tvorbu Alexeje Germana a zejména jeho odpornou, ale o to působivější vizi skomírajícího stalinismu "Chrustaljove, vůz!" nebude zaskočen estetikou hnusu ani chaotickým stylem vyprávění, což jsou výrazné atributy snímku "Je těžké být bohem". Germanova verze se nechává svým literárním předobrazem spíše volně inspirovat a na jeho základě rozvíjí ponuré, dekadentní podobenství o lidském zlu a všeobecné zkáze mravů. Tušil jsem do čeho jdu a nebyl jsem zklamán - nikoliv doslovný obsah, ale pesimistického ducha a ironický tón předlohy vystihl režisér opravdu zdařile. Kdo, jistě rovněž oprávněně, očekával epickou a přímočarou adaptaci jednoho z nejznámějších románů bratří Strugackých, ten se musí spokojit s o poznání konvenčnější koprodukční verzí z roku 1989, nebo si bude muset počkat na nějaké zpracování, které se bude více držet v intencích daného žánru. (21.07.2014)

[AFF 2014] Naratívna anarchia, roztrúsený symbolizmus, disharmónia, vizuálny bordel, doslovný chaos na scéne, bezpočet postáv, prvkov, významov, motívov, dialógov, vzťahov a mizivá šanca na uchopenie celku. Koho nezmohla k divákovi krutá a bolestivá forma, čiernobiela kamera, pohrávanie sa s orezanou perspektívou a neviditeľnými postavami vchádzajúcimi na scénu, koncentrovaná absurdita, strácajúci sa rozprávač, rozklad, hnus, brutalita, surovosť, vulgárnosť a obscénnosť komplexne zkonštruovaného sveta planéty zamrznutej v stredoveku, ten prehral boj s megalomanskou 170-minútovou stopážou. Tých pár, čo v premietacej sále predsa len zostali, malo neopakovateľnú šancu vidieť antidivácky chaoticky štrukturalizovaný film s drsným, neučesaným audiovizuálom (bez hudby), epochálne herecké výkony, dialógy a scény ako z pera zvráteného, blato, hmlu a krv milujúceho dvojčaťa G.R.R. Martina a konceptuálno-myšlienkové filozofické presahy. Z Germanovho ponurého veľdiela bude raz (ak už nie je) väčšinovým publikom zavrhovaný kult, tým som si istý. Je to trochu ako Jodorowsky - na toto ešte nie je ľudské plemä pripravené. 80% (28.06.2014)

Čo to vlastne bolo? Rozhodne to nebol filmový odraz Pietera Bruegela staršieho, ani Hieronyma Boscha, ako som pôvodne (naivne) očakával. Nebol to žiadny strhujúci rev nepreberného kvanta symbolov. Germanov posledný počin ponúka technicky veľmi plastickú, narcisticky obscénnu, voči divákovi maximálne apatickú a vonkoncom nič užitočné nehovoriacu (alebo posolstvo úspešne topiacu) ilúziu stredovekého sveta ako z nekonečnej (pre mňa cinefilnej), znudene hnijúcej nočnej mory . Adept na najbizarnejší filmový kult, pri ktorom je ťažké byť divákom. (03.04.2015)