Neuvěřitelný zmenšující se muž

The Incredible Shrinking Man dává ukázkově na prdel všem zeleným plátnům současného filmu a díky době svého vzniku podnítí diváka k zamyšlení a neskonalému obdivu nad tím, jak vlastně všechny ty úžasné triky prováděli. Vizuální stránka je obdivuhodná, ale to, jak všechno působí tak realisticky, je neuvěřitelné. Při sledování jsem žasla nad propracovaností jednotlivých scén a tím, jak dokážou být napínavé, ani jsem nedutala a čekala, jaký bude další krok "malého muže", a jak vše nakonec dopadne. Finální střet s pavoukem je vrcholem filmu a já tak zhruba odhadovala, jak velký asi musí být, podle pasáže, kdy se sápe na krabičku od sirek a říkala si, co za obrovskou potvoru to tam ve sklepě mají:) Samotný závěr filmu je mistrovský. Sci-fi filmy z 50-tých let většinou končí happy endem a proto byl tento konec velmi překvapivý a zároveň tak mimořádný a silný, že mě z něj až mrazilo a měla jsem trochu i slzy v očích. The Incredible Shrinking Man patří právem mezi kulty, nejen svým trikovým zpracováním, ale i poselstvím. "l nadále jsem se zmenšoval, stával jsem se... čím? Nekonečně malým? Čím jsem byl? Ještě pořád lidskou bytostí? Nebo člověkem budoucnosti?" (16.01.2016)

Žiadna samoúčelná triková atrakcia, ktoré sa v paťdesiatych rokoch liahli pásovo. The Incredible Shrinking Man je nesmierne nápadité a napínavé dobrodružstvo s ukážkovo nepredvídateľným scenárom a existenciálnym myšlienkovým presahom. Je to pútavá dráma o človeku, ktorému sa odrazu od základu zmení život a musí sa vyrovnať s neodvratným pádom do úplnej izolácie, bojovať o potravu, o holé prežitie. Jeden z pilierov sci-fi žánru, ktorému sa dnes málo čo vyrovná. (15.03.2009)

Nápad je to miliónový a v druhé polovině i výborně uchopený. V začátku to ale trochu drhne, vůbec by mi nevadilo vyškrtnout tak 10 minut a jít rovnou k věci. Zamrzela mě také doslovnost - nebylo by lepší vynechat příčinu a jít rovnou k následkům? Není přece důležité, PROČ přesně k tomu hrdina přišel, ale JAK se s tím vyrovná. Být sežraný kočkou nebo tarantulí, či vyhladovět kvůli tomu, že nedosáhnete na chleba? To je to, oč tu běží. (25.08.2010)

Když Wolker publikoval Pokoru, tak neměl tušení, že za pouhých šestatřicet let mu přijde ze zámoří rázná odpověď na to jaké, že to tedy vlastně je býti menším a ještě menším. No, milý Jiříku, je to značně nemilé. Obzvláště máš-li nějakého toho domácího mazlíčka, sklep s tarantulí a velký hlad. Arnoldův snímek možná technicky zestárl (ovšem sakra málo), ale po stránce napětí a zábavy je i po těch pěti desetiletích stále na vrcholu sil. Být úvodních třicet minut ještě o něco lepších, tak je to pětihvězda jak vyšitá. (06.09.2008)

No to bylo naprosto skvělý! Ani nevím,jak sem se k tomu dostal, což vlastně není podstatný. Co je důležitý, že už tenkrát amíci uměli natočit film s neurčitým koncem,což jim je vlastně v dnešní době proti srsti. Jen mě tam na tom konci trochu nas....lo,když už se tak nadneseně vyjadřoval o tom obrovským,neskutečným a záhadným vesmíru,tak do toho samozřejmně nezapoměli zakomponovat boha.Njn,amíci....ale i tak....paráda. (18.04.2009)