Bonnie a Clyde po taliansky

Protože jde o film bezmála 40 let starý, má i historickou přidanou hodnotu. A tím nemyslím jen to, že tady uvidíte jednu z nejkrásnějších žen osmdesátek. Pohled na italské sídliště evokuje socialistickou éru u nás a vidět třeba Florencii bez davů turistů...i to už je dávná historie. Je dost dobře možné, že jsem kdysi...tak před 35-ti lety tento film viděl, ale nepamatuji si ho, takže nemám nutkání přidávat mu díky nostalgii, tak jak se to v případě "komediální klasiky" velmi často stává. Některé filmy s Paolo Villaggiem jsou naprostý brak, ale to se naštěstí této komedie netýká. Ano, pořád je tady pár fekálních a infantilních fórků ve stylu pana účetního, ale to vyvažuje vcelku normální scénář a hlavně pak postava Rosetty. Je to tedy praštěná komedie s dějovou linkou a ne sada pospojovaných gagů. Takže za mě...já jsem spokojený. Pokud si chcete udělat italskou filmovou exkurzi do této doby, tak doporučuji Nástrahy velkoměsta, maléry pana Účetního a právě Bonnie a Clyde all´italiana. (26.04.2020)

Ještě pořád si pamatuju, jak jsem se u této komedie mohl potrhat smíchy. Jenže to mi bylo asi deset. Dneska mi zase tolik zábavy nepřinesla, bylo to spíš naopak. Použitý humor byl až hrozivě prvoplánový a legrační figurka Paola Villaggia byla spíše tragická. Nakonec jsem na nějakou větší zábavu rezignoval a užíval si alespoň přítomnost Ornelly Muti. (20.04.2020)

Taliansku kinematografiu milujem a tu je aj dalsi dokaz, preco. Reziser Steno /Policajt Drabem, Un Americano a Roma/ natocil sympaticku taliansku komediu, ktora je parodiou na Bonnie a Clyde-a s Beattym. Humoru je viac nez dost a Paolo Villaggio /seria s panom ucetnim/ sa snazi bavit divakov. Eraz darmo, europsky styl humoru nam pasuje viac nez podstatne vzdialenejsi americky styl humoru. 89 % (23.05.2015)

Dodnes si pamatuji, jak jsme na tomhle filmu byli s bratrem jako děti v hospodském sále jedné jihočeské vesnice. Tenkrát mě to moc bavilo a bylo to mé první seznámení s Boeingem 747, což je letadlo, které obdivuji stále. Pamatuji si, že Paolo mě dostával svým pitvořením a Ornella byla hrozně hezká. Takže jsem se docela těšil... ale chyba lávky. Paolo Villagio opakuje stejné vtipy a grimasy jako v ostatních filmech, Ornella je sice fešná, ale ta osmdesátková móda jí doslova zabíjí a děj je hrozná chujovina. Jediné, co tedy zůstává je ta 747 Jumbo jet, která je stále okouzlující. Dost málo... (08.09.2017)

No není to doják? Villaggio se střetává s ženou svých snů, Ornellou Muti, v bance, když ji zrovna přepadnou lupiči a z dvojice udělají nedobrovolné rukojmí a posléze se situace začne ještě více zamotávat. Klasická italská bláznivá komedie, která musela být svého času se svojí náladou projetá milionkrát v mnoha českých domácnostech na VHSkách, komedie, jež nechaly vzniknout i třeba našim klasikám jako je Slunce, seno trilogie apod. Villaggio natočil tak 80 filmů a z toho tak 76 stálo za starou belu (ale já jich viděl jen pár). Jedním z těch pár sledovatelnějších je i tenhle, ale víceméně je to o tom, jak jednotlivé gagy fungují nebo ne (jako spíš o tom, jak dobrý je film jako celek - ale co je v něm), nevím proč mě vždycky tak rozesmívá, jakým způsobem je v těchhle filmech prezentováno to násilí, over the top zvuky jak z grotesky, násilné údery, nebo když někdo dostane něčím, tady mě třeba dostal moment, kdy Villaggio dostane výsuvným stolem v karavanu do koulí a nebo hned na začátku, když přibouchne dveřma hlavu gangstera - nemluvě o tom, jak ridiculous vždycky nacházím, že v jeho filmech je vše předražené (a je? nevím.) a je tam vždycky nějaký krátký dialog ohledně "Pane, můžu žít ze vzduchu?" "Tak dobře tedy". A je tu pár dalších typicky "zakřiknutých" momentů, on Villaggio ani jiné hrdiny hrát neumí, jak je řečeno ve filmu, zakřiklé, takže nic nového. V jeho podání je na tom ovšem něco, co děsně funguje. I přesto mě tenhle film minul tak o generaci a sledovat ho teď už není jako sledovat ho za totáče, současně se ale u máločeho nahlas rozesměju, jako se mi to stalo tak dvakrát-třikrát tady. (17.03.2024)