To Kapitola 2

Je to dobre, ale opat sa ukazuje, ze Kingove horory sa hodia na fim jedine so silnou reziserskou osobnostou (ako Kubrick, Reiner alebo Darabont). Takze je to presne take ako som sa po vynikajucej jednicke a znalosti predchadzajucej adaptacie bal. Dospela rovina pribehu totiz nie je tak zaujimava a naplno sa v nej ukazuje to, ze literatura pouziva iny druh rozpravania a papier zvladne viac nez platno (vizie zdaleka nie su tak posobive/strasidelne akoby mali byt). Kvoli castemu rozdeleniu postav je to prilis dlhe a velmi repetativne (kazdemu sa deje to iste a pri tretej "nocnej more" za sebou je to uz otravne). Scenaristi alebo strihac s tym proste mali popracovat trochu filmovejsie. Na druhej strane je tam mnoho vybornych scen, velka davka (casto cierneho) humoru potesila, herci su vynikajuci, postavy zaujimave, epilog spravne dojimavy a urcite ide o nadpriemernu zanrovku. Akurat naposledy to bolo chytlavejsie, citlivejsie a...skratka lepsie. 7/10 P.S. kto ocakava horor v style baf baf bude sklamany podobne ako pri jednotke. Tu sa hra podla inych (za mna lepsich) pravidiel. (04.09.2019)

Nebál som sa, tak ako som sa nebál pri jednotke. Že sú to tie isté postavy po 27 rokoch som hneď v úvode proste prijal a chémia mi celkom fungovala. Kreténska humorná postava bola kreténska už v jednotke, Beverly bola krásna aj po rokoch. Navyše tie deti z jednotky tu prekvapivo odhorali dobrých 45 minút, čo ma tiež potešilo. Vlastne jediný výraznejší problém som mal s digitálnymi efektmi, rovnako ako v jednotke. A na koniec; ten trápny hejt, čo sa tu rozpútal po čsfd projekcii, zrazil moje očakávania dosť nízko, takže som bol vlastne príjemne prekvapený. Akurát záver mohli ustrihnúť už po scéne na jazere. Zvažujem, že jak to vyjde na nete, spravím si maratón oboch častí. 75% Ps: Neviem kto robil slovenské titulky pre kino verziu, ale boli viackrát neúplné, párkrát nezrozumiteľné, a to “ale ba” v závere, to ešte dorazilo. (25.09.2019)

V čem byla jednička mimo jiné fajn? Že nenadřazovala formu/technickou stránku postavám, které se svezly na úspěchu Stranger Things, aneb osmdesátky a chemie party dětí mají zelenou. Zároveň pracovala s charaktery, postavy tu nebyly jen coby fláky masa určené k porcování. A taky byla jednička pořádný komerční hit... Pološílený klaun Pennywise se vrací, aby se po 27 letech vypořádal s dospělými hrdiny z prvního dílu. Režisér Andy Muschietti přibral velká herecká jména (James McAvoy, Jessica Chastain), nicméně vnímat hrůzu dětských postav je daleko snazší než uvěřit pocitům dospěláků. A ač je casting opět fajn (plus znovu bezchybný výkon Billa Skarsgårda), tvůrci museli mezi jednotlivými představiteli přepínat, což uškodilo napětí a hlavně přiteklo tolik minut, až jsme se dostali k neuvěřitelným téměř třem hodinám. V prvním díle mi vadilo, že se klaun prostě objevil, vyděsil, mučil, zabíjel, a kolikrát jsme „nevěděli“ proč, tady už souvislosti známe, což paradoxně snižuje napětí na nižší úroveň. Celkově to není špatné, ale množství nezajímavých scén, místy rušivé digitální triky a především strašidelná stopáž mnohé zašlapou. (30.10.2023)

Lepšie, ako jednotka. Tá ma nebavila, ale v dvojke sa prelínajú dospelé a detské linky a možno práve vďaka tomu dvojka funguje tak, ako mala fungovať jednotka, ale nefungovala (v románe sa prelínali obe linky, kým v prvom filme sme dostali len detskú linku). Ako tak ale čítam názory a recenzie ostatných, zisťujem, že sa mi na dvojke páčilo paradoxne to, čo iným vadilo. Bavil ma kasting (dokonca aj McAvoy s Chastain boli v pohode a to ich nemám rád, najviac ale zaujal Bill Hader ako kecálek Richie, James Ransone ako zakomplexovaný Eddie, samozrejme Bill Skarsgård ako nepríjemný Pennywise a Isaiah Mustafa ako Mike alias posledný strážca majáka, ktorý sa obetoval, aby strážil Derry). Myslel som, že to bude ťažkopádne a ukrutne nudné, ale mimo pár WTF scén (gigantický drevorubač a pár iných kurióznych CGI alebo úvod, kedy rozmlátia polovicu reštaurácie a servírka sa ich príde spýtať, či je všetko v poriadku, to som fakt valil oči a nechápal) som sa bavil. Vrátane bizarného finále. Stále sa niečo deje, občas hovadiny (relatívne zbytočná odbočka s psychiatrickým pacientom), ale deje. Skvelé boli detské retrospektívy, ako i esencia nostalgie, keď sa dospelí vracajú na miesta, ktoré poznali ako deti a teraz sa konfrontujú s minulosťou a to nielen svojou, ale tiež s minulosťou dotyčných miest. Chce sa nám plakať, ale zároveň to vnímame tak trocha ako spomienky cudzieho človeka, pretože náš život už niekoľko desaťročí vyzerá inak ako vtedy, kedy bola najväčší problém štvorka z matematiky. Negatívnejšie hodnotím čudný strih. Napr. týpek ide do lekárne, zrazu stojí v jej pivnici, tam sa mu stane čosi príšerné, povracaný (!) piatimi litrami hnusnej tmavej tekutiny hystericky beží k východu a cestou k nemu stretne zamestnankyňu, ktorá mu v pohode otvorí dvere a nepôsobí dojmom, že by ju zaskočilo, že sa potuloval v pivnici a že vyzerá ako vyzerá. Najviac ma ale sklamalo niečo iné. Vznik dvojky som pozorne sledoval a tak hodnotím značne rozpačito to, čo režisér tvrdil, že nám ponúkne a to, čo nám reálne ponúkol (mal silné vyhlásenia o tom, že Mike bude drogovo závislý, čo sa nepotvrdilo, že sa dočkáme početných flashbackov do minulosti mestečka Derry, čo sme sa ZNOVA nedočkali, alebo že sa viac dozvieme o To, čo sme sa nedozvedeli). (14.10.2019)

Pokud by Kingova knižní předloha byla kulinářská specialita, tak film To Kapitola 2 by byl eintopf ukuchtěný ze stejných surovin. Nechutná vyloženě špatně, ale ke gastronomickému zážitku má daleko. Zatímco první část To byla solidní rozehrávkou příběhu o dospívání s přiměřeně strašidelnou hororovou rovinou, tak její druhá část působí spíš jako hororová komedie, kterou ani její tvůrci neberou vážně a mají potřebu veškeré její serióznější a strašidelné momenty soustavně shazovat komickými vsuvkami a jinými zcizujícími prostředky (filmové citace, nevhodně zvolená hudba). Schematický příběh trpí celou řadou dramaturgických nedostatků, hororové scény jsou často legrační až parodické a samotné To vybízí spíš k smíchu než ke zděšení. Jde o průměrnou žánrovou rutinu, která po svém předchůdci recykluje motivy nostalgického dětství a přátelské pospolitosti, budování napětí nahrazuje bafáním, lekáním a digitálními bubáky a kromě solidních hereckých výkonů a pár pozoruhodně realizovaných scén bohužel nepřichází s ničím dalším, co by stálo za pochvalu. Opět se tudíž nabízí otázka, zda by nestálo za to zpracovat To spíše v podobě výpravného seriálu, který by mohl být na rozdíl od filmů skutečně nekompromisní, příběhově obšírnější a invenčnější v práci s napětím a psychologií strachu. (05.09.2019)