Frank

O alternativní hudbě a vyšinutých postavách s nepříjemnou dávkou podvědomého mainstreamu. Možnosti, které film nabízel a které projevil jen v několika málo momentech, mohly dílo posunout do kategorii mnohem větší ujetosti a nestravitelnosti. Přestože cením, že Domhnall Gleeson teď herecky stoupá přímo vertikálně, tady mi dost chybělo, že jeho postava nemá psychologicky propracované pojetí, které by ukázalo, proč vedl skupinu do záhuby. Že by to byla postava komplexnější, která by částečně chtěla uskupení rozložit, ačkoliv ho obdivuje. Jenomže tady se to stane jen tak mimoděk, jako náhoda, která ani nemá dramatický potenciál. A tak se stalo a vůbec to nezanechalo dojem. (15.02.2015)

Velmi neobvyklé, zajímavé a poetické. Čekal jsem nařachanou komedii, ale bránice se mi zachvěla jen párkrát. Spíš je to takové melancholické s občasnými lehčími momenty. Velmi originální absurdní postavy, ze kterých nejvíc vyčnívá (opět) vynikající Fassbender, který si mě získal i bez mimiky. Dále stojí za zmínku podmanivý vizuál a netradiční soundtrack. Přesto mi některé části úplně nesedly a to zabránilo lepšímu zážitku. 6.5/10 (28.09.2014)

Tenhle snímek asi opravdu nejvíc vystihuje slovo mysteriózní v kolonce pro žánr (nezasmála jsem se ani jednou, lehce pobavil snad jenom skupinový pokřik "Činčila!"). S tou bandou nesympatických magorů bych na lesní samotě nevydržela ani den, natož skoro rok. Takže můj požitek ze sledování se omezil jenom na vyčkávání, jestli si Fassy sundá hlavu. Divná věta. Divný film. (19.01.2015)

Příjemný film, který má prima zápletku a v podstatě neuvěřitelný humorný potenciál. Ale i když je to film vtipný, je vtipný spíše subtilně, onen komediální potenciál nevytěžuje ani zdaleka naplno. Nakonec totiž sklouzne spíše k melancholickému bilancování a balancování nad tématy uměleckých ambicí, úspěchu, žánrů a geniality... a tehdy se mě dotkl jeden z momentů vyřčený boomery, kteří to mají ve skutečnosti v hlavě často srovnanější nežli avantgardní svobodomyslná mládež: z utrpení hudba nevzniká, na muzikálnost nemusí mít žádný vliv. Mít duševní nemoc (trápení) je spíše smutné, nikoli umělecky plodné, a tím atraktivní. (23.10.2022)

Snímek, který nadějně začal, aby posléze v rozpacích skončil. Ne, nelituji času, který jsem s Frankem a jeho partou strávil, místy je to opravdu vtipné, místy hravé, disponuje to zajímavými herci. Pohled na tabákovým dýmem zahalenou Maggie Gyllenhaal je k nezaplacení a nevinný kukuč Domhnalla Gleesona umí pěkně překvapit, skrývají se za ním totiž nemalé ambice. Slibné momenty ale střídají slabší pasáže a především - celým snímkem prostupuje snaha o nějaké hlubší sdělení, nějaké zásadní odhalení pravdy o alternativní hudbě, které se nakonec nekoná. Ambice jsou zjevně větší než výsledek. V neposlední řadě i proto, že příběh o alternativní kapele, která sí odmítá "zadat" s publikem v obavě, že se rozmělní a prodá, má nakonec sám sloužit coby komerční produkt. Dále i proto, že postoje členů kapely vypadají spíš jako důsledek sbírky duševních poruch než jako uvědomělý akt vyplývající z pevného hodnotového žebříčku. Každá skutečná tvorba má mít ambice nalézat a oslovovat svého posluchače a vystoupení na koncertu věru není akt prostituce zábavnímu průmyslu. Stálo by i za připomínku, že minimálně hudební produkci už v souvislosti s pádem hudebních vydavatelství a novými způsoby šíření hudby ztratily pojmy jako mainstream, nezávislá muzika a umělecký experiment svůj někdejší význam. Poslední, co bych Frankovi vytknul je, že film o hudební skupině mi naservíruje pouze partu podivných týpků, ale prakticky žádný hudební zážitek. Když si vybavím třeba švédský Zvuk hluku, to bylo jinčí kafe. Celkový dojem: 55 %. (14.09.2017)