Půjčovna masa

Zvyčajne, ak chcem napísať k filmu či seriálu komentár, mám problém, lebo mám pocit, že vlastne nemám čo dodať. V tomto prípade, sa mi v hlave počas sledovania seriálu zrodilo niekoľko komentárov, až nakoniec neviem ktorý vlastne použiť. Priznám sa, prvé štyri časti som pozerala takmer nasilu, lebo mi všetko prišlo akési chaotické, násilné a miestami chabo vykreslené, lenže postupom času, keď som sa prehupla k druhej polovici, akosi som si na ten chaos zvykla, konečne som vedela kto je kto a dostali sa mi aj chýbajúce nitky. Posledné 3 časti sa potom stali 3 hodinovou jazdou. Nevedela som sa odtrhnúť a chcela som vedieť ako to celé dopadne. A teda, že aj to dopadlo...no popravde ma to trošku (ale fakt iba trošku) sklamalo, ale chápem otvorili si zadné dvierka pre ďalšiu sériu. Len dúfam, že to ňou nepokazia. Spiace princezné sa totiž nebudia ľahko, dúfam, že tu na to pôjdu správnou technikou! PS: Mne osobne sa viac pozdávalo Kovacsove pôvodné púzdro (na rozdiel od väčšiny tu komentujúcich mi bol jednoducho sympatickejší, alebo sa viac hodil k svojmu menu?), dúfam teda, že sa k nemu v ďalšej sérii vráti :-) (02.07.2018)

1. série: Netflix je mi sympatický v jedné věci. Zkouší to. Míchá žánry a nebojí se šlápnout do neznáma. AC mě bavil. V tom, že přivedl k životu nový svět. Sice trošku sterilní, ale uvěřitelný. Dokázal postavy vyvíjet různými směry. Chvíli jste někoho nemuseli, aby jste se za dva díly o něj báli. Přitom přerody často byli poměrně v kvapíku, ale ne křečovitě. Hlavní zápletka sice není kdo ví jaká, přesto mě rozuzlení zajímalo. Navíc se postupně nabalil a přidával další aspekt, který ke konci poměrně neotřele vygraduje. Závěr není taková jízda jak jsem očekával, ale pro mě má své kouzlo a kvalitu. Jo a Ortegová je kost. Díky dobrým postavám, fajn konci a odvaze jít do něčeho takového dávám první sérii a tím i seriálu jako takovému 90 procent a jdu na druhou řadu. ----- 2. série Tak tomu říkám sešup, nadějně rozjetého projektu. Kde začít? Tak třeba světem. Vše je minimálně o level niž. Kde je ten svět, který jsem viděl v první sérii? Teď se díváte na odporné kulisy a špinavé ulice. Další věc je naprosto nepovedený casting. Do příchodu původního Takeshiho mě nezajímala a nebavila ani jedna z postav. Sympatickou Ortegovou nahradila nesympatická lovkyně odměn. Poe se polovinu času lituje a zamilovává se do dalšího stroje. A Mackie jako hlavní postava? Šílený provar. Stejný xicht od první do poslední minuty. Děj je místy fajn, ale předfinále mě vše co nabídla první série pokazilo. Poslední díl zachránil třetí hvězdu. Alespoň ten si určitým způsobem zasloužil nějaké měřítko. 60 procent. (02.03.2020)

Po hodně letech první odvážný scifi seriál. Těla jako pouzdra pro duše (vědomí), které je nahrané v (pradávné) technologii. Obrovské možnosti, potenciál a dobré obsazení bylo využito v mix, který podle mě nebude vyhovovat moc divákům, ale scifi fanoušky potěší. Kyberpunk je zde tažen do extrému a dovoluje tvůrcům mnoho paranoidních (a extrémních) situací. Jsem zvědav, zda dojde k další sezoně a v jaké formě. (15.07.2018)

1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí. 2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz jak jinak než na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle. (27.03.2018)

Takhle dokurvit a převrátit naruby zajímavou knižní předlohu, tomu říkám umění. Působivý bladerunnerovský vizuál chcípl na pochybný konstrukt seriálových tvůrců. Dejme tomu prvních 5, 6 dílů ještě cajk (ale musel jsem si šroubovákem vyšťournout z hlavy tu knížku), od 7. dílu šel celý příběh do totálních sraček. Jak to začalo zajímavě, skončilo to jako hloupý, nesmyslný a přepálený béčko. Showrunnerce prosím vyměnit stázi! (28.07.2019)