Všetko je stratené

Hodně netradiční film. Spoustě lidí asi nesedne a řekl bych, že už vůbec není určen pro omladinu odrostlou na dnešních bombastických blockbusterech. Tohle je naopak velmi komorní, ale atmosféricky naprosto precizně vystavěný film. Jeden hrdina, kterému se opravdu všechno sype pod rukama. Jednu pohromu překoná a už musí čelit další. Minimalistický přístup z jakým je film natočen pak má naprosto maximální efekt. Skoro se tu nemluví hudba tu skoro není, ale člověk pak může o to intenzivněji vnímat ty parádní zvuky (doporučuju dobře ozvučený kino) a tím, že si hlavní hrdina nepovídá ani sám pro sebe se divák dostává do situace, kdy si může pouze domýšlet co se hlavnímu hrdinovi odehrává v hlavě. Proč se rozhodl něco udělat takhle a ne takhle divák prostě musí zvýšit vnímání a zapojit představivost. Ne říkám to dlouho v jednoduchosti je krása a přesně i v tomhle je kouzlo tohohle filmu. Dokáže to fakt maximálně vtáhnout do děje a nutí tak k neustálé pozornosti. Fakt jsem byl každou přibývající minutu víc a víc netrpělivý co bude v té příští minutě. Konec možná malinko zklamal, ale jenom malinko. Na plnej počet to nebude, ale i tak jsem nadmíru spokojen. 90% (17.12.2013)

Jak to zpívala Lucka Bílá...neposlušné tenisky. A co teprve potom, když se vám (jich) do cesty postaví celej kontejner. S většinou by to (možná) zamávalo, ne tak se zkušeným, chladnokrevně uvažujícím „mořským vlkem“. Ten si v klidu nalije sklenku whisky, oholí se, povečeří a jen tak mimoděk, (vy)řeší problémy aneb jeden nezlomný (racionálně uvažující) živel, versus druhý (iracionální) přírodní živel, snažící se postavit na hlavu resp. vyvrátit rčení „větru ani dešti neporučíš“, navíc bojující i s nepřízní osudu. Komorně intimní, patosu, klišé a velkých gest (slov) prostá, nepodbízivá, razící, že rychle neznamená nutně lépe, minimalistická one man show R. Redforda, dokazujícího, že věk je jen pouhá bezvýznamná číslovka. Pravda, řekněte (mu) to po ránu :-) Hledat za snímkem nějakou přidanou hodnotu resp. širší hlubší kontext (připodobnění k současném světu), by jistě bylo možné, ale tak trochu zbytečné. All is lost je v prvé řadě čistokrevný survival o nezlomné vůli člověka přežít a když už není jiného východiska, přiznat si prohru, smířit se sám se sebou, dokázat potlačit strach a rozhodnout se....paradoxně právě to (viz smířlivý alegorický závěr) je to jediné, co mi brání ve stoprocentní spokojenosti. Osobně bych (za)šel „až na krev“. To ale není problém snímku samotného, ale čistě můj soukromý. Ostatně mám pocit, ne jsem naprosto přesvědčený, že je to přesně v tendencích Robertova náhledu na život jako takový resp. jeho hodnot, které vyznává. S osobní poznámkou na závěr. To, co mi nedokázal nabídnout resp. zprostředkovat A. Cuarón a jeho megalomanská Gravity, kde ta přirozenost, komornost a intimnost, jdoucí ruku v ruce s uvěřitelností, se postupem času vytrácela jak kyslík doktorce R. Stone, se podařilo tomuto nízkorozpočťáku J.C. Chandora. Paradoxně si však troufám konstatovat, že pro většinové publikum bude méně stravitelný resp.líbivý. To aktuálně nízké hodnocení resp. jejich počet, mě v tom pouze utvrzuje. 90% [Jestli si nějaký (letošní) film zaslouží přízvisko „malý velký“ snímek, potom je to právě tato Chandorova resp. Redfordova věcně syrová oceánská pouť. Stejně jako je faktem, že kdykoliv si v budoucnu ulevím slovíčekm „fuck“, neobejde se to bez konkrétní živé vzpomínky. Slibuju (si), že se s ním, po vzoru hlavního hrdiny, budu snažit šetřit]. (29.12.2013)

Nijak jeho herectví nesnižuji, ale je mi líto. Osobně si nemyslím, že Robert Redford starcem na moři podal oscarový výkon. Závěr se snahou o spirituální poselství mě vytočil stejně jako nijaká hudba trapně variující Morriconeho melodie. Po pravdě: jsem ráda, že letos už v kině určitě neuvidím žádný film o ztroskotanci uprostřed oceánu, a přitom ten v režii Anga Lee byl o třídu jinde a velké plátno mu náramně slušelo. (19.12.2013)

Strašně jsem se bál, že si Bobík skáknul zarybařit s Hemingvejem. A ono kupodivu ne. Jen mu nějaký čínský bordel udělá mezi Sumatrou a Madagaskarem díru v sýru, a tak přes sto minut kuchtí laminát, čerpá vodu z obýváku a opaluje se na nafukovačce, přičemž se tváří jako nasraný, nerudný dědek při pohledu na měsíční sociální příděl. Opravdu nevím, jak se jim to povedlo, že mě přinutili napálit čtyřku sólovce protivného geronta, co za celý film řekne Sós, fak a hej, dokonce jsem pominul i fakt, že jsou záchranné čluny standardně vybaveny generátorem nouzového signálu a Bobo asi vyměnil v nějakém přístavu vodotěsného, kapesního Garmina za štětku. Nu což, aspoň jsem si doplnil slovník a už vím, že sextant není vibrátor pro chlapy. (04.01.2014)

Zde je opravdu vše ztraceno. Trosečník trochu jinak aneb Robert Redford si na stará kolena hraje na větrem ošlehaného námořníka, který hravě sklátí žraloka stativem fotoaparátu. Když ale narazí na dodávku bot do českých tržnic, rozhodí mu to sandál. Odkázaný na své vlastní síly se nepřestává prát s osudem. Po dvou kolech v ringu s uragánem si ždímá svůj červený šátek a plánuje další taktiku. Konečně se naučí se sextantem, procvičí si práci s lékárničkou a zhruba po hodině zjistíme, že umí i mluvit, když ze sebe vypraví "ou džízis" a "fak..fak". Slovník jak z pornofilmu. Nebudu vás napínat. Při sledování tohoto nervy drásajícího a napínavého snímku jsem si musel udělat dvakrát kávu a dvě pauzy na opláchnutí studenou vodou. Ne snad, abych se vcítil do hlavního hrdiny, který byl zrovna bičován kapkami deště vprostřed oceánu, ale abych neusnul. Mnozí to přirovnávají ke Gravitaci, která pro mne byla podobnou sračkou, nicméně se tam alespoň něco dělo. Tady se neděje zhola nic. Jestli jsem Gravitaci přirovnával k předraženému spořiči obrazovky, tohle je statické pozadí plochy. I se svým velmi slabým hodnocením je tohle až příliš nadhodnocený nudný pokus o trumfnutí Turínského koně v pletení biče z hovna. Kdybych dvě hodiny čuměl do zdi, mělo by to podobný efekt. 30% (14.05.2014)