Blbý a blbší sú späť

Návrat blbýho a blbějšího je bohužel absolutně nedůstojným pokračováním skvělého road-movie, které považuji za jednu z nejlepších komedií 90. let, v níž fungoval skvěle vypointovaný humor a výborný devadesátkový soundtrack. Bratři Farrellyové se vracejí k látce, kterou před dvaceti lety vytvořili, a nedokáží nic jiného, než opakovat zažité vtipy, které fungovaly v jedničce, a zbytek vyplnit opravdu dementní zápletkou a fekálním humorem. Ze sympatických nemehel z prvního filmu se stali otravní sobečtí blbové a na strhané rysy Jima Carreyho je spíš smutný, než komický pohled. Takovou dvojku si snad nikdo nepřál. (19.01.2019)

Dopadlo to niekde na pomedzí medzi potenciálom filmu a hrozbou plynúcou z pohľadu na to, čo posledných 15 rokov stvárajú bratia Farrellyovci. Prekvapivo je to stále dosť vtipné, i keď väčšina gagov je len variáciou na 20 rokov staré gagy (odhadom 2/3 vtipov je len parafrázou starých vtipov!). Čo filmu chýba, to je poriadny príbeh a skutočné emócie, ktoré prvému filmu nechýbali, kde sme rozkol hlavných hrdinov prežívali s nimi. Film sa toho matne dotýka ("You are grounded!"), no nijako s tým nepracuje, napriek tomu, že ten potenciál tu je. Ale možno to celé je len nostalgia. Každopádne, mala to dostať do rúk nová generácia komediálnych režisérov, to som si istý. Jediné, čo Farrellyovcom ostalo, je cit na neznáme skladby do soundtracku. V tom nikto nie je lepší. Možno Tarantino. (07.12.2014)

Najvtipnejšie na tomto snímku je jeho zobrazenie v červených políčkach. Keď budem preháňať, neviem či som sa za celý snímok tri krát uškrnul. Nuž, čo zaberalo na skromného diváka pred 20 rokmi, dnes vyjde prinajmenšom márno trápne. Na slovensku máme jedno porekadlo, ktoré ako jedno z mála platí na 100% - Dva krát povedaný vtip prestáva byť smiešny. (26.12.2014)

Tak dlouho jsem čekali na velkou dávku fekálu, až přišla větší, než jsme chtěli. Carrey i Daniels pořád válí, ale gagy a scénář jsou tragické na tom žádné pitvoření nic nezmění. Pochválit ale musím skvělý dabing, Jiří Pomeje se vrátil ve velkém stylu a jeho projev je dosud možná největším dílem (myšleno herecky). (11.04.2015)

Jedna scéna mě velmi rozesmála (dělobuch v autě), uronil jsem nostalgickou slzu, ale jinam mám z celého filmu dojem, že by to šlo ještě krapet lépe. Občas na mě dýchla trapnost taková, až mi těch dvou herců bylo docela líto. Jako kdyby se dostali do nějaké nemilé finanční tísně a museli oprášit své někdejší úspěchy, aby zadřeli keš i na píčovině se zvučným jménem. (25.02.2015)