Druhá tragédia Fantozziho

Vlastně paradoxně ke druhému dílu celých řad filmu o Fantozzim jsem se dostal až teďka. Pro mě je stále vrchol první díl a jeho fotbal či stavění stanu. Co je vidět, že podobné scény se stejným podtextem jsou i zde. Jo Paolo je skvělý, ale já si na dabing Postráneckého moc nezvyknu. Stanislav Fišer to byla úplně jiná liga. Bohužel ČT už absolutně rezignuje několik let tyto italské komedie dávat a tak nezbývá než DVD .Je zde stále vypravěč, který zvedne gag do lepších rozměrů, než ve skutečnosti je. Není to taková švanda, spíš to v klidu projedu, na pár kousků člověk se pousměje, ale je pravda, že je už člověk starší a dřív se řezal smíchy a dneska už je to jiná. Jinak je zde stejný ansámbl herců. 55% (05.03.2024)

Druhé pokračování Fantozziho. Opět mě bavil hlavní herec. Zaujal ze všech herců nejvíce. I příběh byl o něco lepší než v jedničce. Komediálních scén zde bylo dost. Film měl větší tempo než v jedničce. O kousíček je to lepší, ale čtvrtou hvězdu dát nemůžu. Pořád mi toho dost chybělo. Ale zábava to je. Hodnotím na 69% = *** (31.12.2012)

Druhý díl se nese v absolutně stejném duchu, totiž pokusit se vás shodit ze židle po po propuknutí nezadržitelného smíchu. Fantozzi opět nabídne nespočet ikonických scén k zapamatování, nadhodil bych scénu z večeře, kde se objevila i obrovská doga Ivan Hrozný Jednatřicátý :D.....Osobně tuto scénu považuji za jednu z nejpreciznějších komediálních scének v celé historii kinematografie z různých koutů světa. To totiž nemá chybu. Jinak i návštěva kasina zpočátku dokáže mnohokrát vykouzlit pořádných úsměv od ucha k uchu. Dnešní komedie totiž sází jen na povrchní vtipy, které po většinu času slouží spíše k smíchu, ale takovému, že jen nechápete, kdo to může považovat za zábavnou záležitost. Není to tak vždy, to rozhodně, ale často bohužel ano. Jinak ještě musím smeknout před českým dabingem. Totiž hlavně díky legendárnímu hlasu vypravěče Michala Pavlaty a dabérovi Fantozziho Václavovi Postráneckému se z tohoto italského počinu vyklubala má srdcová záležitost. Dvojka si za mě odnáší 8,5/10 (25.11.2020)

Objektivně bych druhému tragédovi Fantozzimu měl dát 3 hvězdy, jsou to spíš scénky pospojované k sobě, než plnohodnotný film s příběhem. Ale za to, že mi prodloužil život a vyplavil neuvěřitelné množství endorfinů, dávám víc. Opravdu jsem často řval smíchy, a u kterých komedií se vám to dnes stane?! Počet trapných a průměrných gagů je tu podle mě menší, než těch výborných a některé scénky se dostávají až do metafyzických oblastí humoru. Poprvé jsem viděl film asi někdy v dětství nebo dospívání s dabingem v televizi. Protože jsem se od té doby naučil italsky a žil nějaký čas v Itálii, pustil jsem si jej nyní v originále a zážitek se znásobil. Některé slovní hříčky se nedají dobře přeložit a pokud znáte italskou povahu, vidíte jak si s ní Fantozzi pohrává a paroduje. Filmoví fajnšmekři ocení, že Fantozziho šéf pouští zaměstnancům umělecky hodnotné filmy. Jenom mě mrzí, že nedorazil avizovaný československý film s německými titulky a místo něho museli zaměstnanci vidět již poněkolikáté Křižník Potěmkin. Zajímalo by mě, který náš film by jim pan ředitel pustil. Podle všeho to vypadá, že v sedmdesátých letech v Itálii vnímali československé filmy jako artové. (24.12.2023)

A další příhody účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), který je stále se svou půvabně nepůvabnou ženou Pinou (Liu Bosisio) a dcerkou Mariangelou (Plinio Fernando). Opět je tu humor, který se uchiluje pro mne špatným směrem, či není včas zaražen ve své naivní půvabnosti, ale zazděn idioctvím samotného Uga. Takové jsou návštěva cirkusu, návštěva casina v Monte Carlu se svým velkým šéfem hrabětem Semenzarou (Antonio Faá Di Bruno), lov a večírek s účetním Filinem (Gigi Reger). O trochu lepší je už ryze pánský večírek s Filinim a Calbonim (Guiseppe Anatrelli), který vede až k odjezdu Uga se svou platonickou láskou Silvani-Calboni (Anna Mazzamauro), pro kterou je ale jen prostředkem k jejím cílům. A tak jediným jakž takž vtipným kusem pro mě zůstává zaměstnanecký filmový klub vedený Riccardellim (Mauro Vestri), které vede až k inscenování slavné scény Odděských schodů v reálu. Ale to je pro mne zatraceně málo. (05.01.2011)