Usměvavá zem

No- toš, kdo by nevstoupil do toho parádního družstva když jim to tak krásně funguje, lidi jsou tam krásní, usměvaví a srdeční (teda až na tu bábu jedovatou). Ve vedlejší vesnici, tam jsou trošku zabrždění, pořád se ještě cukají a taky se tam díky tomu pořád ještě dřou úmornou prací za pár drobných.. To ty podvratné živly, chamtivé a hrabivé povahy brojí proti JZD, ale jednoho dne všichni dobří lidé pochopí, že družstvo je bez chybičky a výhodné pro každého kdo se přidá...Huráá .... No úžasná pakárna tahle jézdácká agitka. (30.09.2015)

Nádherná budovateľsko-poľnohospodárska agitka z krásneho prostredia južných Čiech. Z Václava Gajera si mohli v tej dobe brať príklad aj iní režiséri, pretože takto má správna agitka vyzerať. Scenár napísali Josef Neuberg a František Vlček, ktorí to naozaj vedeli a pri písaní scenárov o revízorovi Gustávovi Andělovi, povýšili tento žáner na umenie. Vlastne títo dvaja páni majú na svedomí to, že mám agitky rád. (26.09.2013)

Sorelácké shéma ve své nejkrystaličtější podobě - film, na němž si jde udělat nejlepší představu o tom, co znamenal a k čemu sloužil československý film první poloviny padesátých let. Motivy emblematické pro tuto dobu jsou neuvěřitelným způsobem nacpané do jedné zápletky, která jen zázrakem drží pohromadě a má nějaký vývoj. I když ten je samozřejmě postavený na malicherných pseudoproblémech a dynamice plynoucí z výživného kontrastu mezi vesnicí, v níž byla kolektivizace úspěšně dotažena k dokonalosti a vedlejší obcí, kde dosud nebyla rozorána jediná ves a veškeré dění řídí hospodský parazit. A když dojde ke skutečnému konfliktu, dokonale jej zadusí jeho převod do jediné dialogové scény. Pokud jste shcopni přijmout Usměvavou zem jako možnost výborné analýzy fungování dobového schematismu, rozhodně jde o podnětnou a rozhodně ne nezajímavou podívanou. Navíc jde o jedinou skutečnou utopii (považme: kantýna kde se asi bude vařit jako v Grandhotelu Moskva, astronomické platy družstevníků překonávající příjmy samotného předsedy či vhodnost ponechat název Darmochleby - protože nyní už bude zadarmo i chleba!), zvláště vezeme-li v potaz, jak neúspěšná byla dobová venkovská kampaň, což mělo za následek přistoupení k daleko tvrdším metodám. Podíváme-li se na film z objektivnějšího hlediska dobové kinematografie, rozhodně se najdou díla daleko diletantnější a nesnesitelnější. Gajer na tom není řemeslně nejhůře, zápletka je i přes svoji zahlcenost svižná a přehledná, filmu pomáhá i mírná komická nadsázka a oživující typy postav (drbna Zdeňky Baldové jako jediný zástupce "včerejšího" v Darmochlebech). Do odpadových hlubin patří diametrálně odlišné filmové "zážitky", kterých v dané době vznikla přehršel, jakkoli jejich ideový základ a zločin na pravdě byl stejně zavrženíhodný. (12.04.2014)

Je to skutečně The Smiling Country. Upřímné a budovatelské úsměvy Darmochlebáků v kontrastu s falešnými úšklebky vypočítavých, mamonářských sedláků z Rousova, které ovšem čeká nádherné prozření. Protože silně charakterní straníci, kteří dokáží ocenit i práci nestraníka, umí a chtějí pomoct i těm zaslepeným Rousovákům, kteří se stávají dokonce obětí nelítostného a záškodnického hospodského, kteréžto role se Josef Beyvl zhostil opět skvěle. A nejen on. Stanislav Neumann, jako stařík na vejminku komentující postupné prozření Rousováků, zajišťuje výborný humor. Prozření je zde skutečně hodně, nevyhýbá se ani jedné vesnické drbně, od které by se mohl lecos přiučit, např. pan Troška, který tyto postavy velmi rád do svých "filmů" nasazuje. Ovšem, obávám se, že na to už je pozdě. Černobílý, herecký koncert narušuje pouze rudý ruch. Gottwald a Stalin ve dřevě a za sklem, nemůže chybět v žádném záběru z kanceláře předsedy družstva. Nelidské zločiny těchto dvou ozdob tito družstevníci skutečně neřešili, nevěděli. Za to věděli, jak pracovat všichni a pro všechny. Lidský a humánní socialismus visel ve vzduchu, ovšem léta padesátá si nechala tento budovatelský balónek ulétnout. Film z doby, kdy se člověk ještě mohl rozhodnout, po té už si pro ten dobytek, či koně budovatelé prostě přišli bez vyptávání. Poctivá a smysluplná práce zastíněná zločinností 50.let se dnes prostě nemůže ignorovat. Pro československého diváka krásná, i když dobou narušená podívaná. (25.09.2013)

"Za »starých zlatých časů« v kapitalistické filmové džungli se předními herci obsazovaly jenom velké titulní role a v malých úložkách také hráli začátečníci nebo členové komparsu, kteří museli dělat filmovým starům jen stafáž a pohyblivé pozadí a pobírali za to několik korun. Teprve sovětský film, který vyzdvihl kinematografii z bahna pouťové atrakce mezi nejdůležitější umění, ukázal celému světu, že přesvědčivost a realita filmového díla pramení i ze správného hereckého pojetí a hereckých výkonů. A prakticky dokázal, že právě ty drobné postavičky a figurky, které se ve filmu jen mihnou a někdy dokonce ani nepromluví, dělají film skutečným filmem, zobrazují opravdový život. Proto v sovětském filmu je docela běžným zjevem, že v těch nejmenších úložkách vidíme takové mistry sovětského dramatického umění, jako je třeba N. Čerkasov. Také náš znárodněný film pochopil důležitost dobrého obsazení každé, třeba sebemenší role skutečným hercem, který zná dobře celý film, který chápe svou roli, studuje prostředí, do které je vsazena a tak dociluje i v malé úloze velkých výsledků." Kino 7, str. 285 (18.05.2009)