James Bond: Spectre

Jiné než Skyfall, snad o málo, maličko slabší, ale pořád velmi, velmi dobré. Spectre mi ze všeho nejvíce připomněl Conneryho Srdečné pozdravy z Ruska, v nichž také není příliš akčních scén, ale zato mají zajímavý děj, který je radost sledovat. I tentokrát všechno krásně odsýpá, na film se krásně dívá a ačkoliv se v něm hodně mluví, nikdy to není mlácení prázdné slámy a postavy mají pokaždé co říct. Když dojde na akci, je to typický Bond (navíc rvačka ve vlaku opět odkazuje na Srdečné pozdravy), když dojde na ženy, je to typický Bond... Netypická je ta tichá, zlověstně klidná atmosféra - ale netypická rozhodně neznamená špatná. Obzvlášť pochválit musím všechny scény s Blofeldem, při nichž jsem nejen nedutal, ale snad taky ani nedýchal, a nemohly mě nepotěšit v rozumné míře použité odkazy na starší bondovky (Conneryho bílý smoking z Goldfingera, Bondův převlek za záporáka ze Žít a nechat zemřít, Aston Martin DB5, pohřeb jako z Thunderballu...). Jediné, co bych mohl vytknout, je žalostně nenápaditá hudba Thomase Newmana (což se ale projeví hlavně při samostatném poslechu soundtracku), jinak se popravdě divím všem těm nízkým hodnocením a špatným recenzím.___P.S. Je krásně zaděláno na pokračování, což by beze všeho mohl být nějaký mazaný remake V tajné službě Jejího veličenstva. (06.11.2015)

Vodkou a martini nasáklý papírový drak si zatančil v oku hurikánu, prolétl se ruinami i vznešenými nádvořími své bohaté minulosti, projevil nadhled ryze mooreovský a ačkoliv Aston Martin letěl do Tibery a Walther PPK do Temže, staromilským způsobem se vrátil ke své triviální podstatě. Když i reálný svět patří mocichtivým hlavonožcům a jejím chapadlům jako je pan Moriarty (vlastně C), není nic lepšího, než se upnout k iluzornímu světu, kde Bůh chránící své královny chodí zásadně ve smokingu.. Scházela mi Campbellem nastolená linie osudovosti (jediný „touching“ odchod byla Blofeldova číča a to ještě nevíme jistě) i Deakinsova ikonická vizualizace; stále stejně tančeným rakouským valčíkem naopak začínám být trochu přesycen. Zatímco sebevědomý Skyfall vyrostl až k nebi, Spectre se vrátil ke kořenům. Pořád se však dívám na jeden a tentýž strom, jehož každý další letokruh je přiblížením k věčnosti.. (09.11.2015)

"Jste drak tančící v hurikánu, pane Bonde." Tak to mi ještě nikdo neřekl a já bych to přitom tak rád slyšel. No nic. Protřepaný a nemíchaný agent, s povolením v případě nutné potřeby chodit na 00, se nám zase vrátil a mně jeho návrat připadal zábavný. Zejména Bondovy seskoky a pády byly tentokrát hodně vtipné, flegmatické likvidování aut nemělo chybu, jejich honění taky docela ušlo a krytí od Q bylo prostě vynikající. Trošku slabší to bylo pouze s bondgirl, která mne ani jednou nedonutila zabrousit pravačkou do boxerek a takovou zákeřnost jsem od bondovky skutečně neočekával. (21.06.2016)

A já si pochutnal. Určitě ne tolik jako při první Craigově štaci (Casino Royale), ale o zklamání, které jsem se po prvních reakcích bál, se nejedná. Pořád je to divácké blaho, pořád je to omámení mnoha smyslů. Živočišnější a razantnější, žádný nablýskaný Brosnan bez škrábance, prostě Daniel Craig je tu s námi počtvrté (tvůrci ho prezentují tak, jak ho máme rádi), Sam Mendes podruhé. Skyfall mi sedlo, ale oproti Spectre mělo překvapivě dost hluchých míst. Zesnulá M pověsí v posmrtné zprávě svého nejlepšího agenta na stopu zločinecké organizace, zatímco v Londýně se zase bojuje proti zrušení programu 00. Bond mezitím na vlastní pěst střídá kontinenty, zase trochu truchlí a nechává se obtěžkávat svědomím (a občas pokecá s myší), tvůrci připomínají staré šrámy, dostávají nás do Jamesovy osobní historie, půvabná Léa Seydoux se snaží přiblížit výsadnímu postavení Vesper a záporák Christoph Waltz jede na půl plynu, ač je zodpovědný za několik bolestných tragédií v životě agenta Jejího Veličenstva. Spectre byl drahý jak prase (tomu se říká královský rozpočet) a je to na něm cítit. Protahujeme se zajímavými lokacemi, vše začne leteckou akrobacií, nechybí honička v ulicích Říma, v zasněžených horách i rozbíjení interiéru vlaku s wrestlingovým šampionem, které připomene onu přitažlivou syrovost z Casina Royale. Osobně jsem rád, že producenti volí namísto solidních řemeslníků „velké“ režiséry, kteří si libují v trochu jiných žánrech. Mendes udržel Bonda docela pevně ve svých rukou, obklopil se nejen výbornými herci (Britové a Britky, Francouzka, Italka, Rakušan, Dán, Ir, samozřejmě Američané), ale i mistry ve svých oborech (vedle kamery mě tentokrát moc potěšil skladatel Thomas Newman). Tahle série má své limity, tenhle model ale prostě baví. Jen jsem byl připravený na víc humoru, který nepřišel. (09.11.2015)

Velká spokojenost. Spectre je sice krok zpět oproti sofistikovanějšímu a osobitějšímu Skyfallu, ale na druhou stranu se jedná o přímo skvostný oslí můstek mezi klasickým bondovským vesmírem a moderním agentem s povolením zabíjet, ale hlavně nechat naživu. Mendes přistupuje k vyprávění metodicky a proměnlivě, tu s vražedným akčním zápalem a chladnokrevností, tu zase s nadhledem a suchým vtípkem, stejně jako k postavě jím vytvářeného hrdiny, k níž opět zvládá vyvolat větší náklonnost a přízeň než všichni předešlí bondovští učitelé - zdánlivě banální scéna mučení 007 tak nabývá staronových hodnot, jelikož funguje jako odkaz na tradice a zákonitosti žánru a současně se jí daří vyvolat u diváka empatie k Bondovi a jeho bolesti. Je sice škoda, že povinnost držet se alespoň zčásti uzákoněných žánrových trendů vedla scénář k přehnaně rozsáhlému a přitom nedůsledně představenému zločineckému motivu, ale jinak se filmu coby filmu o Jamesi Bondovi nedá z pozice moderního diváka nic moc vytýkat. Po celou dobu rozumně střídá audiovizuálně strhující akční sekvence, které se svým charakterem tentokrát často podobají nostalgické klasice (letadlo na sněhu), s atmosférickým vyprávěním a vývojem vztahu s osudovou a příběhově významnou bondgirl. Opravdu málokdy se dnes vidí tak chytře strukturovaný a přitom zdánlivě jednoduchý a efektní špionážní film... 80% (25.11.2015)