Pole v Anglii

Keď zhruba po 20 minútach jedna z postáv začala vzpriamenom postoji školáka spievať ako z čias socialistických súťaží ZŠ, Hviezdoslavov Kubín, myslel som si, že už to horšie byť nemôže. Keď začala jedna z postáv srať do pŕhľavy, pochopil som o čo vlastne režisérovi Wheatley-mu ide. Chcel nám z blízka ukázať kvalitu snímku, ktorá je právom zaradená do žánru horor. Film je totiž vraždou v priamom prenose. Po 90 rokoch je tu znovuzrodenie čiernobieleho snímku. Ako nejakých nad-členkových "Havloviek". A to, že nemali "kameru s farebným tonerom" by nebol až taký problém. Či je tento "horor" o upíroch, zombie, brutálnych vrahoch, diablovi, či psychicky narušených ľudoch, ozaj neviem. A ani to nechcem vedieť - 10%. (23.08.2013)

"Už vím, za co nás Bůh trestá. Za všechno..." Aguirre, hněv boží zkřížený s Valhalla Rising, to celé mixnuté ujetostí Kanibal! Muzikál. Ve výsledku strašná úchylárna, která sedne asi jen dvaceti procentům diváků. Mezi které se hrdě řadím, protože úchvatná černobílá kamera, parádně ulítlé postavy a přímo zabijácké hlášky mi poskytly vskutku hypnotizující zážitek. Je to divné, nemá to řád, vzpírá se racionálnímu uchopení a svou atmosférou mě to jednoduše pohltilo, takže palec suverénně nahoru. 85 % (23.08.2013)

Myslím si, že je jedna vec, keď sa Ben Wheatley rozhodne natočiť nezmyselnú kravinu, ktorou sa (ne)vďačne vysmeje filmovému svetu a svojim fanúšikom. Ale druhá vec už je, keď sa banda (nielen) miestnych pseudofilozofov, mudrlantov a art-onanistov k tomu stavia ako ku zjaveniu Krista. Verím, že sám Ben by sa dobre zabavil na tom, ako v jeho „diele“ nadšene a zaslepene objavujú to, čo tam nielenže nie je, ale (pravdepodobne) ani nikdy byť nemalo. (12.07.2013)

[…] jestliže se peče chléb, leckteré jeho části popraskají, a právě tyto pukliny, které jsou do jisté míry proti pekařovu záměru, vypadají jaksi hezky a budí zvláštním způsobem chuť k jídlu. Také fíky, které jsou nejzralejší, praskají. Přezrálým olivám dodává zvláštní krásy právě to, že nemají daleko k hnilobě. Také klasy sklánějící se k zemi, svraštělé obočí Iva, pěna vytékající kancům z tlamy a mnohé jiné úkazy mají daleko do krásy, jestliže pozorujeme každý z nich sám o sobě, přesto však, protože provázejí přírodní dění, přispívají k jeho ladnosti a mívají svůj půvab, takže oku vnímavému a schopnému hlubšího porozumění pro dění ve vesmírném celku jistě se bude zdát téměř každý i z těchto průvodních jevů v celkovém uspořádání čímsi osobitě hezkým. Takový pozorovatel se zadívá se stejným zalíbením na skutečný chřtán šelmy jako na jeho zpodobnění malířem nebo sochařem a svým pronikavým okem vystopuje zrovna tak půvab zralosti u ženy a starce jako kouzlo mládí u dětí. Mnohé takové příklady se arci nebudou zdát přesvědčivé každému, nýbrž jen tomu, kdo má ryze důvěrné vztahy k přírodě a k jejím dílům. Marcus Aurelius Antoninus (2. stol. po Kr.) Hovory k sobě, III, 2 (18.08.2013)

Wheatley umí natočit působivou scénu, ale nějak jsem od této psychedelie očekával více imaginace a formální neotřelosti než jen zrcadlení obrazu a trochu té stroboskopie. Tahle iniciační cesta ustrašeného sluhy, který se stává vlastním pánem (zároveň analogie tehdejších historických změn) sice zaujala, ale neoslnila. Každopádně, Wheatley má v sobě určitě potenciál a stojí za to mu věnovat svou pozornost. (04.07.2013)