Star Wars: Sila sa prebúdza

Sága, která se minimálně v Americe dotkla nesmrtelnosti, si mě sérií startující léta páně 1977 získala, další trojicí pokračování z léta páně 1999 zklamala. A další díly to podle všeho nezmění. Velký postmoderní filmař George Lucas ovlivněný asijskou kulturou i třeba westernem v předaleké galaxii kouzlil, ale kouzlo to mělo právě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Dnes to na mě všechno působí jako vyprázdněné vesmírné cosi, jež si mě nedokázalo získat. Bezbarví jsou naši hrdinové (herecky ale někteří naštěstí toporní nejsou – ano, třeba Daisy Ridley), vizuálně je to samozřejmě ohromující (všichni ti galaktičtí tvorové, úchvatné lokace a stavby jsou pochopitelně na jedničku), ale dějově takové rozvleklé, jen sypající další a další atrakce, navrch chybí nějaká opravdu dechberoucí scéna. Silné fanouškovské emoce mě nestrhnou, fanfáry Johna Williamse naopak spolehlivě fungují. Ale berte to tak, že mě tohle blbnutí s meči nikdy moc nebralo. Stejně jako třeba nová Hobití trilogie nebo Abramsův Star Trek. (11.04.2016)

„Chewie…we´re home.“ Technická stránka (byť je to vzhledem k tvůrčímu týmu a producentskému zázemí očekávanou samozřejmostí). Hra na nostalgickou strunu a každým obrazem prostupující respekt ke kultovní sérii. Midi-chloriany naplněná Daisy Ridley. Chybějící nutkání poslat C-3PO do křemíkového nebe (asi to bylo tou červenou rukou). To byl výčet kladů a teď k temné straně Abramsova brnkání na Lucasovu kosmickou mandolínu. V čitelném a přitom nepříliš logickém dějovém prostoru nefungují emoční páky, které by Star Wars doposud nepolíbené panny přivedly k zájmu o původní kusy. Pokud temná strana síly zafunguje jen na pár sekund, kdy se na plátně objeví jistý artefakt s průvodním hudebním podkresem, něco je ve far, far away galaxii špatně. A tímto se dostáváme k hlavnímu problému. Nevýraznému Nesithovi, který vypadal, že princezna Leia kdysi navštívila Show Jana Krause a po natáčení podlehla na červeném gauči moderátorovu šarmu. Kdyby Han Solo dostal více času, mohl si udělat otcovské testy.. Abramsova snaha o moderní most ke kořenům je chvályhodná, ale podobně jako mostům na First Order´s Starkiller Base tomu chybí zábradlí, kterého by se dalo pevně chytnout. Síla dál spí.. (15.11.2017)

Jedna hvězda za novýho robůtka, druhá hvězda za návrat k maskám a animatronice. Celkově je to však docela sračka. Džey.Džey. je sice fanda, ale očividně kombinuje děj z Naděje a Impéria, a jen z nostalgie (tudíž zbytečně) vrací starý postavy, aniž by měly většího významu. Je to dlouhý jak měsíc do další vejplaty, postrádá to aspoň krapet napětí a - co je nejhorší – chybí tomu pořádnej záporák. Sorry, vážení, ale tenhle albínskej buzerant je devastací celýho filmu. Po takovym zvěrstvu pak člověk ani nemá chuť do další Epizody. (25.04.2016)

Je to doják. Hlavně díky starým známým, kteří se vracejí s velkou chutí, ale nezklamává ani nová generace. Boyega hláškuje jako o život, Driver budí respekt, Isaac je už po dvou scénách totální borec… no a Daisy Ridley si jasně urvala titul „herecký objev roku“. Star Wars tak zůstávají ságou o postavách, jimž ohromně fandíte, a díky Abramsovi jsou navíc i brilantně dynamickým blockbusterem, u kterého se nejde nudit. Paradoxně je to ale i jejich jediná velká slabina, těch 132 minut totiž uběhne hrozně rychle a třeba vykreslování posledních tří dekád zabere tolik času, že se nestihne pořádně řešit ústřední konflikt s „novou Hvězdou smrti“. Epizoda VII tak v tomhle směru zůstává těžkou kopírkou čtyřky. Veškeré planetární šarády se tu ale bohužel dějí dost mimochodem, pročež mívají komorní scény výrazně navrch. Na jednu stranu je dobře, že se na postavy hledělo víc než na spektákl. Na druhou stranu tu ale zkrátka není ideální balanc, který by z nových Star Wars udělal geniální popcornový zážitek. „Jen“ se famózně otevřela nová trilogie. Což ale k fandovské spokojenosti samozřejmě stačí! (9/10) (17.12.2015)

Předem disclaimer pro fanoušky - komu se film líbil, budiž mu to přáno. Smůlu mám já. Hvězdné války pro mě nikdy nic neznamenaly a nijaký zážitek si pro mě přichystala i Síla se probouzí. Děj je naprosto předvídatelný, nepostřehl jsem známky ničeho originálního či zajímavého. Variování motivů předchzích epizod můž být zábavné pro fanoušky, ale samo o sobě to nic neznamená. Dialogy sestávají z prázdných nostalgických frází, postavy k sobě pociťují nevysvětlitelně hluboké pouto, ačkoli děj se mohl odehrát na ploše, kolika, maximálně pár dní? Tento aspekt nabývá občas až parodických rozměrů, jako když například Kylo Ren odhaluje, že Han solo je pro Rey "jako otec, kterého nikdy neměla" (ačkoli to z filmu působí, jako když se znají stěží pár hodin), nebo když se Finn s Poem znovusetkají a padnou si do náruče jako, jako kdyby spolu prožili minimálně vietnamskou válku, ale ve skutečnosti mají za sebou jen poloúspěšný únik z lodi, který mohl zabrat zhruba půl hodiny. Fakt to občas působí, jako kdyby to psal úplný debil, nebo někdo, kdo má za debily diváky. A tahle rakovina science fiction teď bude několik let zabírat plátna kin a bude s ní ztrácet čas velká část mladých nadějných režisérů, kteří by se místo toho mohli věnovat něčemu smysluplnějšímu. Super :-/ (23.03.2016)