Star Wars: Sila sa prebúdza

Pravá esence Hvězdných válek, sypaná na základě nových postav, které jsou zábavné, zajímavé a v první řadě trojrozměrné, což je něco, co bych po věčném rozdělování na světlou a temnou stranu nečekal. O to víc ale potěší dojemnost všech návratů, vzpomínek a obecné nostalgie. Největší výhrou je důraz na velký dobrodružný příběh o poznání sebe sama na prazákladě intimního rodinného dramatu. Pryč jsou tak prázdné řeči o politice, které ve všech předchozích epizodách působily nepatřičně a nuceně, díky čemuž je Síla se probouzí s výjimkou Pomsty Sithů jedinou epizodou, kterou si dokážu beze zbytku užít. Abrams totiž přináší lehce podvratný humor, který příjemně shazuje i jinak vážné scény a nechává největší sílu okamžiku až pro nejklíčovější výjevy. A když v nich skloubí archetypální obrysy staré trilogie s tesknou náladou trilogie nové, přistihnu se, že chci vidět a vědět víc. Mnohem víc. (18.12.2015)

V mnoha směrech jako čtyřka. Narvané výbornou akcí, i silným příběhem, ale končí to příliš brzy. Skywalker neřekne jedinou větu... Tak moc jsem chtěl, aby to byl film roku. A nakonec seděl v kině na půlnočce s třema infantilníma a ukňouranýma puberťačkama za zády a očekáváním, které prostě nebylo naplněno. Abrams se bál experimentovat, jel na jistotu a většině fanoušků doručil přesně to, co doufali. Rozkopl Sílu a rozhodil ji mezi mladou generaci. Přinesl dravou režii, oblíbené postavy a přesto udržel směr, který začíná v A a končí v Z. Síla se probouzí se bohužel až moc podobá prvním Hvězdným válkám. Jenže ty mě začaly zajímat, až Impérium vrátilo úder. Bene! (17.12.2015)

Sága, která se minimálně v Americe dotkla nesmrtelnosti, si mě sérií startující léta páně 1977 získala, další trojicí pokračování z léta páně 1999 zklamala. A další díly to podle všeho nezmění. Velký postmoderní filmař George Lucas ovlivněný asijskou kulturou i třeba westernem v předaleké galaxii kouzlil, ale kouzlo to mělo právě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Dnes to na mě všechno působí jako vyprázdněné vesmírné cosi, jež si mě nedokázalo získat. Bezbarví jsou naši hrdinové (herecky ale někteří naštěstí toporní nejsou – ano, třeba Daisy Ridley), vizuálně je to samozřejmě ohromující (všichni ti galaktičtí tvorové, úchvatné lokace a stavby jsou pochopitelně na jedničku), ale dějově takové rozvleklé, jen sypající další a další atrakce, navrch chybí nějaká opravdu dechberoucí scéna. Silné fanouškovské emoce mě nestrhnou, fanfáry Johna Williamse naopak spolehlivě fungují. Ale berte to tak, že mě tohle blbnutí s meči nikdy moc nebralo. Stejně jako třeba nová Hobití trilogie nebo Abramsův Star Trek. (11.04.2016)

Fanoušci v kostýmech půjdou tentokrát správně. Nakonec mohou děkovat Disneymu, že od Lucase práva koupil, vrátil Hvězdné války za devatero galaxií a do časů, kdy jste se mohli smát robotům. Nostalgický fetiš se mísí s čirou radostí z obyčejného filmového vyprávění, takhle jsem se chtěl cítit při prvním pokračování. A snad si i v koutku duše přeju, aby tahle pohádka jen tak neskončila. Bez ohledu na to, že veškerý mýtický souboj dobra se zlem by možná mohl vyřešit jeden rodinný terapeut. (17.12.2015)

Zábava za rozumnou cenu, Abrams se s Lucasem popral stejně dobře jako nedávno s jinou hvězdnou legendou, Star Trekem. Struna na kterou se hraje nejvíc je samozřejmě nostalgie a pro skalní fanoušky původní ságy (především IV. epizody), ke kterým se sám neřadím, to bude přirozeně o úroveň fajnovější zážitek. Ti rýpavější z nich, stejně jako náročnější diváci Hvězdnými válkami nepolíbení, však budou místy registrovat scény a dialogy, které danou strunu hrají i ve chvíli, kdy by možná měli raději rozvíjet nové postavy a autentický, nový příběh. Osobně mi pak taky chybělo o špetku víc vžum-vžum lightsaber akce a nějaké to jediovské filozofování. Takové výtky se však pod nánosem špičkové, vycizelované akce, účinných vtípků a vypiplaného vizuálu pohodlně ztratí - nová nástavba legendy jednoduše baví. 80% (23.12.2015)