Tábor 14 - Zóna totálnej kontroly

Smutna realita (20.01.2015)

Nic neuveritelneho ani drsneho se tam nedeje. Nekonecna nuda. (30.04.2015)

Místy zdlouhavý dokument, který ale vypráví velice silný a zajímavý příběh z pracovního tábora v Severní koreji. Nemá cenu se tu příliš rozepisovat. Každý by si měl přečíst knihu - Útěk z tábora 14 od Blaine Hardena a udělat si úsudek sám! Stojí to za to! (06.05.2015)

Obsah knihy, který se vešel do necelé hodiny. Oproti knize ale dokument nenabídne kromě rozhovorů s bývalou bachnou KLDR nic nového. proto hodnotím jen 4* , protože jsem zkrátka vše již věděl a čekal jsem víc nových informací. Jinak se jedná ale o velice dobrý dokument a ve své podstatě i jedinečný. (10.07.2016)

Uvedla ČT2 zase pouze v té zkrácené verzi. Od 7 let pracoval v dole a první vzpomínka je, jak se šel podívat s matkou na veřejnou popravu, kam se nuceně chodilo dívat několik tisíc lidí. Následky mučení jsou na něm vidět, min, na jeho zkroucených rukou. Viděl popravu své matky a nebrečel. Utekl do Číny a přitom ani neznal smysl peněz. A co jeho vězněný otec? Nikdo neví... Vcelku nudný dokument na vážné téma. Já už se na to asi příště dívat nebudu, dověděl jsem se a stačí. 49% (26.07.2016)

Skuteční lidé mluví o skutečných věcech.Proto vznikl film, aby zdokumentoval dobu ve které žijeme, pro další generace, které se z ní mohou poučit, nebo naopak v ní pokračovat... (10.05.2015)

Koukal jsem na to jako na doplněk knihy "Útěk z tábora 14", kterou jsem nedávno četl. Samo o sobě je to dosti zdrcující a doplnilo mi to vizuální ztvárnění a depresivně udělané animace. Výpovědi dozorců jsou hodně zajímavé. Škoda, že přes 100 minutový dokument osekal spoustu zajímavých informací. Chápu, že je potřeba přidat dramatičnosti, ale místo 50 minut nic neříkajícího mlčení bych asi doplnil další "zajímavosti". Raději knihu! (24.01.2016)

Nízké hodnocení z důvodu, že informace v dokumentu 14 tábor zpracovaném na základě knihy Útěk z tábora 14, jsou bohužel zkreslené. Autor knihy novinář Blain Harden knihu zpracoval na základě rozhovorů s Sin Tong-hjukem. V současnosti vyšlo najevo, že některé informace si Sin Tong-hjuk upravil. Sám se k tomu i přiznal. Kniha by se údajně měla podle Hardena upravovat. Základní příběh je však dle autora pravdivý. (27.02.2015)

Téma silné, něco strašného. To ovšem platí i o celkové režii. Režisér má být flexibilní a ne jen sázet na to: ,,Jo dlouhé momenty, to mají lidi rádi, celkově jim to umocňuje představu o utrpení" A tak se někdy díváme například i minutu na Sina, který se jen dívá do země a napjatě čekáme jestli ještě dneska něco řekne, nebo jestli to už dnes balíme. Nepochopte mě špatně, o takových tématech se špatně mluví a ty mezery jsou naprosto pochopitelné, hlavně pokud jsou pravdivé, ale režisér to mohl nějak doplnit, pohrát si s tím. Prostě se na to vysral a omlouvá si to nějakou hloubkou příběhu který není jeho. Chyběly mi i detaily, správný režisér se snaží odstranit všechny divákovy pochyby klidně i doplňujícími otázkami, klidně i se střihem a doplněné. Nemusí být vše na jeden záběr. Ono prostě hodně věcí v Sinovi příběhu tak nějak neštymuje. A mohlo se tomu úplně lehce zabránit trochou píle. Například: Proč se vůbec nezmínil jak to udělal s vězeňským oblečením? Ono není moc normální pokud se vám navíc v také zemi potuluje klučina s vězeňským mundůrem. Prolezl plot po zádech přítele? No totak. Toto chce opravdu lepší objasnění, přece jen dnešní publikum už nežere všechno jak na stříbrném podnose. Ve srovnání s příběhem například Rudolfa Vrby, který se přesně snažil vše vysvětlit dopodrobna, aby čtenář neměl žádných pochyb, je toto hodně odfláknuté. Ano je to film-kniha, ale prostě ten čas se dal využít mnohem lépe. (02.11.2019)

Surová příchuť reality, která mi zůstane ještě chvíli v ústech. Mrazilo mě v zádech, při scéně Šina mezi bubnujícími, konzumními Američany. Mrazilo mě, když někdo dokáže v totalitním režimu cítit svobodu, protože to slovo nikdy neznal. Mrazí mě, že na takovém místě má někdo Domov a chce se tam vrátit. (20.01.2015)

Nechápu, proč se chtěl vrátit do tábora. Když matku mu zabili i bratra, dokonce asi i otce. Zkrátka věděl, že ho tam nic dobrého nečeká. Asi protože měl Stockholmský syndrom. A to je na léčbu. Byl zvyklý na týrání, na život v táboře a na své trýznitele. Má zničený život kluk. (01.05.2015)

To je ten rádoby dokument? Kdy auzor sám potvrdil že si většinu vymyslel?😉 (24.06.2016)

A po tomto "dokumentu" bych prosil ještě tu o Perníkové chaloupce nebo Červené karkulce-aneb demokratickou propagandou to celý smrdí na sto kiláků daleko.Ono se ostatně už v minulosti(hlavně v jedné temné epoše 20 století v Evropě) mnohokrát ukázalo,že ty "největší a nejsilnější lidské" příběhy jsou většinou ůplným nebo alespoň částečným výmyslem,takže si žádné iluze nedělám ani o tomto.. (05.07.2016)

Jeden z těch dokumentů, po jejichž shlédnutí si říkám, že ať je jak je, pořád si musím vážit toho, co mám. Hlavní hrdina se narodil a prožil většinu dosavadního života v severokorejském táboře. Procházel každodenním bitím, mučením a nakonec při vyprávění všech jeho útrap nedokáže uronit ani slzu, a to popisuje popravu svých příbuzných, které udal. Bývalý dozorce z takového tábora pak vypráví o svých minulých praktikách a ještě se sem tam při líčení některých detailů usmívá. Hrůza, co ty svině dokážou udělat s lidskou bytostí. Nejvíc mě vzal moment, kdy hlavní hrdina líčí, že by se chtěl do severní koreje vrátit, protože se svobodným životem v jížní koreji zklamal. (28.08.2016)

Včerejší projekce v rámci jednoho světa byla už od čtvrtka vyprodaná, přesto, že film začínal až v 21:45 večer. Ve vydýchané Lucerně byla hlava na hlavě. Film je natočený velice staticky, dlouhé záběry na hlavního hrdinu, potom co je mu položena otázka, na proměny v jeho tváři, jak se drbe za uchem...a přesto v sále bylo mrazivé ticho a popcorn všichni nechali doma. Autentická výpověď Shina připomíná zážitky lidí z koncentračních táborů z druhé světové války, ale měla jsem pocit, jako kdyby se do nich navíc vpletly osudy lidí z knihy George Orwella 1984. Když Shin popisuje, jak udal vlastní matku a bratra a necítil špetku studu nebo lítosti, když je popravovali, z toho čpěl mráz a rozléval se do publika. Výpovědi dvou dozorců z táborů podobných tomu, kde se narodil Shin byly velice otevřené. Režisér odvedl velmi dobrou práci, když dokázal tyto lidi přesvědčit, aby mluvili na kameru o svých činnech. Samozřejmost, s jakou bývalí dozorci mluvili o praktikách mučení bez záblesku pocitu, že by to nebylo normální. O tom, že lidé v táborech nejsou povážováni za lidské bytosti, ale za méně než zvířata. Závěrečná zpověď Shina o jeho mučení, útěku i životu na svobodě donutí člověka přemýšlet. Jeho strach z civilizovaného světa za hranicemi tábora, z mučivé síly peněz, která rozhoduje, jestli člověk bude žít nebo ne. Jeho touha vrátit se zpátky do tábora, protože je pro něj život v našem světě příliš složitý, člověka zaráží a donutí ho zamyslet se, zda je naše globalizovaná demokracie opravdu takovým zázrakem a zároveň jakým způsobem by člověk mohl tisícům věznů v severokorejských táborech pomoci - a i když by padl režim, jak ztracení by tito lidé, co neznají lidský soucit, rodinu ani dostatek jídla, aby se jednou najedli dosyta, byli. (08.03.2013)

zajímavý dokument....jen kdyby si hlavní hrdina tak "trochu" nevymýšlel...jak posléze vyšlo najevo (01.05.2015)

Hodně drsné vyprávění mladíka, který se narodil v severokorejském pracovním táboře pro politické vězně. (24.07.2016)