Temný prípad

Cary Fukunaga je boss. Díky těm neustálým záběrům ze shora na přírodu vtiskl Luisianě až magickou atmosféru. Je dobře, že to celé točil jeden člověk, protože díky tomu má celá série stejný "ksicht." Ze začátku mi sice neustále zamračené duo detektivů přišlo chvílemi až komické (hlavně Woody Harrelson byl až přehnaně nabručenej), ale jak se případ rozplétal dále, opravdu mě to chytlo. Největší highlight pro mě byla přestřelka v černošském ghettu ve čtvrtém díle, ale ten seriál má spoustu silných momentů. Navíc oba to hrajou skvěle a jejich vztah vás fakt zajímá stejně ne-li víc, než ten případ. Jen ať nám HBO servíruje více takto ambiciózních projektů. DRUHÁ SÉRIE nastavenou laťku samozřejmě neudržela, ale nebyla špatná. Bohužel měla extrémně překombinovaný děj, který jsem vůbec nechápal a moc jsem ani nevěděl, kdo je kdo. Každopádně mi ústřední čtveřice nakonec přirostla k srdci a finále mě fakt bavilo. (16.03.2014)

Esence filmové dokonalosti a bezchybnosti s vizuální formální stránkou. Celou stopáž přimrazený ke stoličce hltající každou sekvenci seriálu. Vraždy jsou bezesporu součástí příběhu, monology neuvěřitelné, dialogy do kosti vydřené, postava Rusta (Matthew McConaughey) nadpozemská (oscarový výkon, od kterého jsem nemohl spustit oči). Dokonalý seriál kterému chybí jen jedna vada na kráse, fincherovská černota, která by vyrážela dech a diváka by vtlačila do nejhlubší deprese (Se7en). (11.07.2015)

Louisianská sezóna: Aneb kterak si existenciální detektivka à la Dürrenmatt jižansky (a díky Rustymu nihilisticky a díky Martymu pokrytecky) potykala se severským přesahovým thrillerem à la Larsson v esenci jižanského noiru. Výsledkem čehož vznikla (nad)žánrovka s neopakovatelným genius loci, která je velmi existenciální, velmi symbolická, velmi nedoslovně pracující s nevyřčeným mezi řádky, velmi pochmurná, velmi podprahově znepokojivá, velmi narativně mozaiková a především velmi (ale opravdu velmi) dobrá. Arkansaská sezóna: Po koncepčně odvážně jiné (jakkoli ve výsledku ne zcela zdařilé) druhé řadě, se třetí "srabácky" navrací ke všemu, co fungovalo poprvé. A funguje to znovu. Opět tedy jde o hutnou a znepokojivou atmosférou kypící filmařský majstrštyk, kde žánrová zápletka je na druhé koleji a slouží čistě jako katalyzátor pro zevrubnou charakterovou studii nejednoznačných rozháraných živoucích postav napříč časem. Obsazením, výkony, kamerou, výpravou, přehledností navzdory třem časovým liniím... To vše je hodno jedné z vlajkových lodí současné quality TV. Problémová, ovšem pořádně, je pouze linie ze současnosti, která díky papírem šustícím hrátkám s problematickou pamětí slouží čistě jako vějička připravující si půdu pro dílčí i finální (ne)odhalení. A co hůře, v posledních epizodách se z ní stává stěžejní linie. Dojmům neprospívá, že se tvůrci neustále snaží jakože tajemně naznačovat "jen počkejte, vy uvidíte". Přitom pozornému divákovi bude záhy jasné k čemu to směřuje. V žánrově čisté kriminálce, kde případ a jeho (ne)rozuzlení hrají prim, by to na ploše několika mála epizod snad i obstálo. Nikoli však jako spojující linka osmihodinového filmu "o charakterech a vztazích", kterým se i třetí řada snaží být. PS: I HBO samotné s mlžením skrze anotaci "děsivý případ vraždy dětí" na hru tvůrců přistoupilo. Přitom je to na úrovni tvrzení, že Sparta vyhrála, ale když se podíváte na výsledky, tak zjistíte, že nejenže Sparta nehrála, ale zápas navíc skončil remízou. | S1: 5/5 | S3: 3/5 | (28.01.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

1. SÉRIE (5/5): Absolutní seriálová špička. Skvěle napsané postavy, které se vám dostanou pod kůži, herci válí, napětím a atmosférou vás to div nezadusí a návštěvu buranského amerického jihu si připíšete na seznam toho, co chcete stihnout před smrtí. A znělka je luxus nejluxusnější. 2. SÉRIE (5/5): Ještě luxusnější znělka! Oproti první sérii tu chybí tak výrazná postava jako Rust a ani řešený, lehce nepřehledný případ korupce a pomsty nestrhne tolik jako minule. Pořád je to ale parádní scenáristická, herecká a režijní práce, se skvěle napsanými a zahranými postavami a dialogy, která díky (i když trochu mechanicky servírovaným) sugestivním leteckým záběrům města a hudbě pobublává sugestivní temnou atmosférou a občas exploduje třaskavou přestřelkou. Vince Vaughn mi jako komik nikdy nepřišel vtipnej, ale ve vážné poloze je famózní, stejně tak Farell a McAdams. 3. SÉRIE (4/5): První polovina na mě působila, jako by se Pizzolatto nasral na diváky, co žehrali, že dvojka není jako jednička, a vzal jedničku přes kopírák a narval jim ji do chřtánu. Zase dva rozdílní poldové, kteří ve třech časových rovinách pátrají po zmizelých dětech, zase jejich výslechy, zase působivá přestřelka v půli série... A až do té přestřelky to nebylo špatné, ale vlastně mi to bylo dost ukradené. Od přestřelky to ale dostalo slušný drajv a našlo se pár silných scén, včetně zajímavého zakončení, částečně ponechaného na divákovi. Případ je triviální, ale znepokojivou atmosféru má a lehce ho ozvlášťňují nápadité přechody mezi časovými rovinami. Navíc tady nejde o samotný případ, ale o to jak se promítá do vztahů vyšetřujícího detektiva (který je velmi dobře napsaný i zahraný Mahershalou Alim), jeho parťáka a manželky. (19.03.2014)