Temný prípad

Začalo to rituální vraždou ve třtinovém poli, které se stalo zrůdným jevištěm. Satanistický vrah chtěl, aby zohyzděnou dívku našli. A pořádně si nad ní zadumali. Dva detektivní borci, svérázné nátury. Jeden totální cynik, osudem zdrcený realista, uzavřený do sebe, filosof, magor s IQ sakra vysokým a úšklebky tak lišáckými, až by měl očekávat hnedka jednu do zubů, druhý otec od rodiny, poměrně uvědomělý, nicméně nesvědomitý coby otec i manžel, který tak trochu pije. A je tak trochu vesnickým balíkem. Dominantní a stěžejnější pro příběh je první zmiňovaný (Matthew McConaughey), už jen proto, jak je jeho postava mnohovrstevnatá a také se stane tou, která je v jednu chvíli jednou z podezřelých. Dlouho neměl seriál tak silnou a bizarní postavu. Samozřejmě Woodyho Harrelsona lehce zastiňuje, ale i ten je dokonalý. Je nicméně s podivem, hlavně je to ale výborná zpráva pro diváky, jak se McConaughey vymanil ze škatulky opálených hezounů z průměrných romantických komedií, a jak geniální role (Vlk z Wall Street, Zabiják Joe, Klub poslední naděje, Bahno z Mississippi) se k němu nyní dostávají. Máme tu velmi zdařilé úvodní titulky, perfektní soundtrack a pak policejní výslechy obou hlavních hrdinů, díky kterým se dozvídáme o tom, co se dělo v roce 1995. A tahle honička za louisianským vrahem trvá s pauzami celých sedmnáct let. Máme tu výbornou výpravu (průmyslové lokace, nekonečné lány polí), máme tu nesmírně pestré spektrum postav, dynamičnost i na první pohled „vyplňovacích“ (přesto výborných) scén, máme tu kouzelné dialogy, nejednoznačné charaktery, vývoj postav. A ta atmosféra. V průběhu osmi vyrovnaných epizod přijde několik vrcholů – jak dialogových (třeba rozhovor v baru poté, co Marty ztropí scénu v nemocnici, když manželka přijde na jeho nevěru), tak plných napětí (kdykoliv pánové vytáhnou bouchačky). Za ambiciózním seriálovým projektem stojí poměrně mladé duo Cary Fukunaga (Jane Eyre) a scénárista Nic Pizzolatto. Díky nim si budeme leckdy lámat hlavu i nad těmi nejmenšími detaily, samozřejmě ale mohli být místy k divákovi vstřícnější (přiznám, že jsem se někdy ztrácel). I tak velmi solidní čtyři hvězdy!! (21.06.2015)

Very najs. Serialy nepozeram, pretoze je to podla mna strata casu, Ale toto je evidentne spicka. Vyborna atmosfera, fantasticki herci, paradna rezia. Stale by som vsak bol nadsenejsi keby to bolo spravene ako trojhodinovy film bez hromady zbytocnych odbociek a lepsim tempom. Takto si namiesto dalsej serie radsej kuknem desiatykrat zodiaca alebo patdesiatykrat LA confidental, co su u mna OMNOHO silnejsie zazitky. Serialovych 10/10. Realne nejakych 7-8 (30.04.2017)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

The Long Bright Dark: V první epizodě tedy mnoho temnoty nebylo. Naopak se dostavila prvotřídní kriminálka, která ke své hutné atmosféře mnoho temnoty ani nepotřebuje. Woody a Matty jako ústřední duo rozehrává perfektní hereckou školu, která s velkou pravděpodobností bude sbírat na konci roku kvanta ocenění. Mým favoritem se prozatím stává Rust (Matty), a to díky svému názoru na lidské svědomí jako na tragický krok evoluce. 8/10 ----- Seeing Things: Perfektní úvodní titulky, ale to u HBO není žádná novinka. Jeden detail vedle druhého, stejně jako samotný děj (všiml si někdo opeřence v kostele?). Matty a Woody opět bezchybní, dokonce ještě lepší než v úvodní epizodě. Rozhovor o potomcích s detektivy téměř vrcholem dílu. Ale to by nemohl přijít vynikající odkaz na městečko Banshee v podání Lili Simmons, teď jen čekám, kdy se objeví šerif Hood. 8/10 ----- The Locked Room: Temný případ je po dlouhé době seriál, u kterého se na úvodní titulky těším stejně jako na samotný díl (což je u HBO většinou pravidlem). Rust je definitivně mou nejoblíbenější postavou a jeho navážení se do základních stavebních kamenů dnešního žití je něco, co tu v takhle kvalitním podání dlouho nebylo (po egu a tvoření potomstva je tentokráte terčem náboženství, respektive víra). 9/10 ----- Who Goes There: Poprvé se mi více líbil Woody, tentokrát do toho dává o něco více než Matty (který to tentokrát se snahou až příliš okatě přehnal) a jeho minimalistický styl je díl od dílu lepší. Navíc jeho Jordan hláška nemá chybu, tu asi od teď začnu používat. Jinak by to byla klasická epizoda, ovšem....! Ovšem to by nemohla přijít závěrečná desetiminutovka, která zase jednou smazává rozdíl mezi filmovou a televizní produkcí. Bravo. 9/10 ----- The Secret Fate of All Life: Konspirátoři všech zemí, spojte se! Tvůrci v rámci televizní tvorby vytvořili něco NEJ (jestli NEJlepší, rozhodne asi až rozuzlení a závěr, který bude muset uspokojit všechny bez rozdílu věku, náboženského přesvědčení nebo délky ochlupení prsteníčku na levé ruce), a sice NEJdiskutovanější seriál (jestli ne vůbec, tak snad od doby Ztracených).. U dalšího dílu očekávám dizertační práce, rozbory o velikosti textu minimálně 40 normostran a "rozklíčování" políčko po políčku. Seriál se stal fenoménem, ostatně jako většina věcí od HBO. 8.5/10 ----- Haunted Houses: Diváci se dočkali očekávané scény, která však pro tyto konspirátory byla jen odškrtnutou položkou, která paradoxně vyvolala další salvu ohlasů a teorií, tentokrát na téma "Kdo je větší svině", ve kterém si to mezi sebou překvapivě nerozdávají samotní aktéři Matty a Woody, nýbrž Woody a Michelle. Tak kdopak je větší svině? A kdo jí bude po závěrečném díle? 8/10 (20.01.2014)

Cary Fukunaga je boss. Díky těm neustálým záběrům ze shora na přírodu vtiskl Luisianě až magickou atmosféru. Je dobře, že to celé točil jeden člověk, protože díky tomu má celá série stejný "ksicht." Ze začátku mi sice neustále zamračené duo detektivů přišlo chvílemi až komické (hlavně Woody Harrelson byl až přehnaně nabručenej), ale jak se případ rozplétal dále, opravdu mě to chytlo. Největší highlight pro mě byla přestřelka v černošském ghettu ve čtvrtém díle, ale ten seriál má spoustu silných momentů. Navíc oba to hrajou skvěle a jejich vztah vás fakt zajímá stejně ne-li víc, než ten případ. Jen ať nám HBO servíruje více takto ambiciózních projektů. DRUHÁ SÉRIE nastavenou laťku samozřejmě neudržela, ale nebyla špatná. Bohužel měla extrémně překombinovaný děj, který jsem vůbec nechápal a moc jsem ani nevěděl, kdo je kdo. Každopádně mi ústřední čtveřice nakonec přirostla k srdci a finále mě fakt bavilo. (16.03.2014)