Alica v mestách

Příhodné spojení dvou světů, dvou okamžiků lidského života. Na začátku projíždí hlavní hrdina USA - odcizenou krajinou, sám bez hlubšího smyslu nebo životního naplnění, ještě umocněnými okolním a místním (reklamním) způsobem života. Následuje cesta napříč Nizozemskem a Německem - zprvu nucená starost o dítě dodává hlavnímu hrdinovi šťastné pocity uspokojení a hlubšího důvodu života. Poetika, skvělá kamera a hudba, Wim Wenders... (07.03.2012)

Scenar je svym zpusobem podobne spatny jako matka male Alice. Zpracovanim, ale umi oslovit ne jednoho divaka. Krasna kamera, cela rada navstivenych mist v cele s Wuppertalem a jeho slavnou Schwebebahn. Zajimavy vztah dospeleho muze a mlade holky. Film stoji za pozornost, i kdyz je misty trochu rozpacity. (27.11.2022)

To jsem si tak jednou pod vlivem splet filmy Alice ve městech a Alice už tu nebydlí od Scorseseho. No když už jsem se takhle náhodně k filmu dostal, rozhodnul jsem se, že se na to zkusim podívat. Čekal jsem, že to bude nějaká umělecká sračka, což se teda do jistý míry potvrdilo, ale výsledek neni zase tak špatnej. Označil bych to jako takovej filmovej chill-out. Jsou to takový obrázky, na který se hezky kouká. Ať už je to úvodní část z USA, kanály v Amsterdamu, visutá dráha ve Wuppertalu nebo potom cestování Renaultem 4 napříč oblastí Porúří. Tady by mi vůbec nevadil ani nějakej kýčovitej záběr na západ Slunce někde za ocelárnou. Jinak zápletka mi přišla dost vycucaná z prstů (Kdo by svěřil svou dceru chlápkovi, kterýho zná pár hodin a ještě navíc vypadá jako pedofil?), ale v podstatě jsem ten příběh ani nějak nevnímal. Moje první setkání s režisérem Wendersem dopadlo rozhodně líp, než jsem čekal. To bych moh zkusit i nějaký jiný jeho filmy... (14.06.2012)

Krásný film. Z počátku jsem se sice trochu lekl, protože sledování osudu odtažitého německého fotografa v anonymitě velkého světa nevěštilo nic zajímavého, ale s příchodem dětsky bezprostřední Alice vše dostalo nové a podmanivé kontury... a člověk tomu jejich netradičnímu vztahu pomalu a nenásilně propadal stále víc, až byl jeho součástí. A/nebo mám prostě rád roadmovie... zvláště s tak poetickou atmosférou jakou umí stvořit W. Wenders. (08.05.2009)

Přesně to, co jsem od tohoto filmu očekával, jsem i dostal. Spíše (ne však zcela) vlídný příběh o člověku, o tvoru dědičně plném chladu a sebestřednosti, jehož druhou přirozeností je ale (trochu paradoxně) cit. Ten dávný rozpor je zde podán pro Wenderse typicky nevelkolepou a malátně rozvážnou lyrickou formou, v příběhu cesty za (vnitřním) domovem. A pro mě mj. od citelné antipatie k hlavnímu hrdinovi až ke smíření. (22.06.2010)