Ďalších desať minút I: Trúbka

Pravda, že žádný veliký smysl v tomto filmu nevidím, než nápad na spojení všech těch režiserkých géniů do jednoho celku, ale budiž... Kaurismakiho minimalistycká kreace je (z mého pohledu jako vždy) za tři, plný počet bodů si zaslouží především Jarmusch (který je bez diskuze, jeho deset minut pausy herečky je neodolatelných) a naopak Spike lee je filmař, kterého mám rád, a o to větší zklamání jsem cítil z jeho politicky angažovaného pseudodokumentu, který je sice zručně natočený, ale nudí, nudí... nudí. Wenders využil deset minut k filmařsko, vizuální exhibici, čili zahodil šanci na krátký film, ktrerý by mohl něco zdělit... škoda... celkově tedy nevyrovnané, ale minimálně dvacet minut perfekntí zábavy (pokud holdujete Kaurismakimu, tak třicet) film jistě má. (19.10.2005)

Některé povídky jsou úžasné, některé se mi zdály slabší, ale jako celek funguje film lépe než pouhý součet jeho částí. Všechny povídky totiž svým osobitým způsobem doplňují mozaiku jménem čas a každá se zaměřuje na nějaký jeho aspekt. Následující hodnocení jsou samozřejmě vytržená z kontextu filmu. Jinak se jednotlivé povídky snad ani hodnotit nedají. Psi nemají peklo: Za deset minut se toho může v životě člověka změnit opravdu hodně, ale tenhle snímek mě i přes slušnou typicky severskou atmosféru moc nezaujal. *** | Čára života: Černobílý minimalistický alegorický krátkometrážní snímek? Zvláštní kombinace, ale funguje to skvěle. ***** | Dalších deset tisíc let: Kvazi(?)dokumentární snímek o primitivních národech a zhoubném vlivu moderních vymožeností. **** | Interiér přívěs noc: Co znamená čas pro herečku v maringotce, která všechen svůj čas obětuje práci a osobní život i soukromí musí jít stranou? *** | Dvanáct mil do Trony: Moc dobrý dospělý koláčky, ale nic by se nemělo přehánět, že? :-) Neuvěřitelná psychedelická road movie. ***** | Vokradli nás: Svižný dokumentární kraťas o tom, jak intriky a pár minut může změnit budoucnost. Moore se se svými propagandistickými kecy a překroucenými fakty bledne závistí. **** | 100 neviditelných květin: Zpočátku úsměvná, ale velmi smutná povídka o bláznovi, který vlastně tak úplně blázen není a pro kterého se čas v jednom okamžiku zastavil. Ve středověkém Japonsku se používaly květiny jako synonymum pro požár (viz povídka Květiny z Eda). Jak to je v Číně (Peking) a jestli se tento termín ještě používá nevím, ale jistá spojitost by tu být mohla. ***** | průměr: 4,14*, hodnocení: 4,50* (25.05.2009)

Werner Herzog Ten Thousand Years Older - dokument z pralesa. Jim Jarmusch Int. Trailer Night - příjemná čb přestávka mezi natáčením, hezký kontrast mezi přítomností a herečkou oblečenou ve 20. letech. Wim Wenders Twelve Miles to Trona - dynamická cesta autem kalifornskou pouští. (23.06.2017)

Aki umí natočit krátkou povídku a určitě by z ní dokázal udělat celovečerní film. Rozhodni se teď hned a tady, na víc není čas. 4* --- Erice a malý thriller, v němž nás autor přesvědčí, že černá kočka nemusí být vždy věštbou zkázy, občas může i zachránit život. 4* --- Herzogův dokument mě nebavil. 2* --- Jarmusch o letícím čase, když někdo stále vyrušuje i během pauzy. 4* --- Wenders dokáže kouzlit s kamerou a rozhodně se nebojí road movie, tentokráte za záchranou života. 5* --- Lee si odskočil do politiky a na malinký prostor dostal neskutečné množství informací. 5* --- Chen poeticky o bláznovství v černohumorné povídce plné smutku i veselí. 5* (15.05.2022)

Nutno říct, že žádná z povídek - s výjimkou zblbnuvšího Spikea Lee - není špatná a líbí se mi i střídání barených a černobílých povídek. Celkově jsou však všechny ty povídky natolik různé, že těžko hodnotit jako celek. Různé poetikou, tím, co si kdo myslí o tom, že je důležité pro těch 10 minut života (někdo prkotiny, jiný velké a nadčasové věci). Takže nakonec dávám jen tři hvězdy pro celkový mírný nadprůměr. Navíc mne štve, že to DVD má tak hnusný přepis - širokoúhlý formát v letterboxu? Ale no tak. :-( A také mám pocit, že občas ulítne časování českých podtitulků. Jednotlivé povídky: Psi nemají peklo (Aki Kaurismäki) za 3*, protože mi to přišlo jako klasický Kaurismäkiho standard bez nosnějšího přesahu. Čára života (Victor Erice) za 2*, protože se mi neustále vkrádalo na mysl z Cimrmanů úsloví "vidím jen výjevy", i když samozřejmě ta paralela záchrany dítěte těsně před válkou a nacistickými zhůvěřilostmi je silná - jenže mne tentokrát nedostala. Dalších deset tisíc let (Werner Herzog) za 4*, protože myšlenka je silná (každý národ by si měl žít po svém, bez toho, aby mu jiné názory kecaly do toho, jak to má vypadat - což platí ostatně i o lidech -,pokud tím nikoho nijak neomezují). Int., přívěs, noc (Jim Jarmusch) za 2-3*, protože mi téma "chudák hérečka nemá ani deset minut klid na sebe a k jídlu jí přinesou maso, i když je vegetariánka" přijde poměrně slabé a jednostranné. Dvanáct mil do Trony (Wim Wenders) jednoznačně za 5*, protože to má vše, co má film, byť krátký mít: nosný příběh, postupně odhalovanou zápletku, těch deset minut je zde osudových, a osobně se mi líbí i ta jemná křesťanská narace (a to hned dvakrát) a jemný vtípek na závěr. Navíc je tenhle film nesmírně lidský, což mi u všech ostatních, včetně kupodivu Kaurismäkiho, hodně chybělo. Vokradli nás (Spike Lee) je jasný odpad, protože tohle brečení, jak nevyhrál můj kandidát a kolik hlasů kde chybělo, se v poslední době rozléhá všude moc často (fanoušci Hillary, Drahoše a jiní), a navíc Spike Lee byl dobrý, když se věnoval problémům afroamerické komunity bez politických přesahů, ale od té doby, co vše zpolitizoval, stojí jeho filmy za prd. A konečně Chen Kaige a jeho 100 neviditelných květin ohodnotím 4*, protože takovou kombinaci hořko-sladkých pocitů jsem dlouhou dobu tak dobře namixovanou neviděl (rozbitá váza!), jen mi tady chybě nosnější konec nebo zajímavější pointa. (01.01.2020)