Ďalších desať minút I: Trúbka

Hlavní slabinou je kolísavá kvalita jednotlivých desetiminutovek. Vítězové s plným počtem bodů pro mě jsou Wim Wenders (vizuální lahůdka) a Kaige Chen (nápaditá a vtipná lahůdka), 4* si zaslouží Jim Jarmush (nejvýstižnějších 10 minut), 3* Werner Herzog (zajímavé, dokumentárně poučné), 2* Aki Kaurismäki (zvláštních 10 minut) a Spike Lee nic, protože jsem jeho příspěvek nechtěl pochopit a vůbec mě nezajímal (ostříhal jsem si u toho nehty). (10.10.2005)

1) Bomba! Od Kaurismäkiho mi kľudne vystačí aj desať minút, aby sa mi opäť naštelovali vibrácie a zase sa dal dopohody. 2) Tohoto režiséra nepoznám, ale páčila sa mi tá prostota. Hned' by som chcel uniknúť z mesta na dedinu a ojedať jablká zo stromov! 3) Prisámbohu, Herzog má hlas ako starý Malkovich! Ale asi najsmutnejších desať minút... Až mi je ľúto, že ten Kaurismäki šiel ako prvý... 4) No našťastie potom prišiel Jarmusch a zase bolo všetko ok. 5) O vyfetovanom týpkovi nič moc, ale v živote by som nepovedal, že mne najnezaujímavejšia téma a navyše s totálne neznámymi a nesympatickými ksichtami, ma odrovná. Spike Lee sa kvalitne pobavil so stryhom a vznikla povolebná desať minútová BOMBA ! 7)Krásne zakončenie od nejakého ( mne neznámeho týpka z Pekingu) a ja zostávam v údive, ako tých 92 minút rýchlo prefrčalo ! (21.11.2016)

Příjemné překvapení, přičemž se mi na mysl vkrádá myšlenka, že ty desetiminutovky jsou mnohem výživnější, než když se ta myšlenka roztáhne do povinných devadesáti minut, jak je to v nezávislé filmařině často zvykem. Vrcholem byl pro mě Victor Erice, který dokázal přirozeně propojit obrazově-sluchovou báseň s politickým poselstvím (začíná válka, národ bude krvácet a všichni spí), výborný byl jak Jarmusch se svou studií samoty a odcizenosti, Wenders se svou akční desetiminutovkou, tak Aki se svým hodinovým rytmem. Herzog a Chen bohužel sklouzli do prvoplánovosti a svořili jen agitky ve stylu vládních zakázek typu BESIP, nu a u Lee jsem nepoznal, zda to myslí vážně, či nám jen demonstruje, jak emoční náboj zpravodajství manipuluje s veřejným míněním. (23.09.2010)

Pravda, že díky jedné povídce by mi to ve finále průměrově spadlo na 4*, ale kromě té jedné se mi líbily všechny a většině jsem dal plný počet, takže nakonec i celou antologii hodnotím plným počtem, byť to jeden z režisérů výrazně zkazil... No, rozeberu každou povídku postupně: Aki Kaurismäki - Za 10 minut se dá stihnout víc, než by si kdo myslel a Kaurismäki to ukázal dost dobře, ve svém tradičním stylu, který já osobně mám celkem rád. (4*) Victor Erice - Pro mě neznámý režisér, co jsem koukal, moc filmů nenatočil. Jeho povídka ale špatná nebyla, začne teda celkem nijak, ale potom vyzní celkem zajímavě. (4*) Werner Herzog - Herzog natočil dokument o zániku jedné civilizace, jedné kultury, jednoho domorodého kmene. Má to lehce mysteriózní atmosféru a ve finále je to i celkem smutné. (5*) Jim Jarmusch - Herečka má pauzu, zapálí si cigaretu a někomu volá. Chce mít klid sama pro sebe, ale je neustále vyrušována ostatními, nakonec ani nestihne dokouřit cigaretu a musí zase na scénu... Jo, takový pocit zná asi každý, kdy chce chvíli klidu a času sám pro sebe a nemá ho. Tátovi by se tahle povídka asi líbila, každopádně mě se povídka líbila a má takovou typickou Jarmuschovu atmosféru (5*) Wim Wenders - No, od Wenderse bych něco tak akčního nečekal, ale ono to funguje naprosto skvěle, je to dost napínavé a plně to splňuje zadání. Je to i dost dobře udělané. Tohle se Wendersovi dost povedlo a podle mě tu má nejlepší povídku. (5*) Spike Lee - Spike Lee natočil dokument, co vypadá jako většina dokumentů, věnuje se v něm prezidentským volbám Bush vs. Gore a tomu, že to celé bylo zmanipulované. Jestli to tak je nebo ne rozebírat nebudu, mě jde o to, že to je strašně nezajímavé, nudné, vypadá to jako každý libovolný dokument co najdete na YouTube nebo co dávají na Prima Zoom a se zadáním to souvisí minimálně a celé to jenom kazí jinak skvělou antologii (2*) Kaige Chen - Další pro mě neznámý režisér, ale po jeho povídce se na nějaký jeho film asi podívám. Dokázal totiž v deseti minutách vytvořit zajímavý a poutavý příběh, který je jak zábavný, tak i smutný a celé to je dokonale skloubené dohromady, že jsem se až divil. Fakt, perfektní překvapení na závěr. (5*). Nakonec z toho je fakt zajímavá antologie, ve které mě většina tvůrců fascinovala nebo minimálně zaujala (kromě Spikea Leeho, teď už to můžu napsat) a celkově jí dávám 5*, protože výběr režisérů byl výborný (až na Leeho). V brzké době si seženu druhou antologii, v něm je dokonce i český zástupce, tak jsem zvědavý, jakou bude mít povídku. První antologie je za 5*. (08.06.2019)

Nemohu bohužel hodnotit do plných, i když některé snímky by si to zasloužily. To ovšem nemění nic na tom, jak se potvrzuje pravidlo: jiný kraj, jiný mrav. O tom nás totiž režiséři těchto povídkových snímků dokázali přesvědčit v pouhých deseti minutách, které nejenže mají hloubavou myšlenku, ale zároveň jsou umně promyšlené tak, aby si divák našel to, co je jeho kraji blízké. Ze všech bych vypíchla snímek Víctora Erica za jeho neskutečně zajímavou, ponurou a depresivně pomalou atmosféru a prostředí, dále Kaiga Chena za jeho představivost a sladce příjemnou tečku, Wernera Herzoga za pravdivý obraz toho, jak hrozná katastrofa se za 10 minut může stát. Bohužel povídka Spika Lee mi přišla vytržená z kontextu celého snímku a Wenders mě malinko nudil. (02.02.2011)