Návrat do Cold Mountain

Feministické filmy z přelomu století představují výrazné oživení dosavadního vnímání velkých dějinných událostí. Válka Severu proti Jihu, konflikt Unie a Konfederace, tato druhá americká revoluce krvavostí svého průběhu i krajní bezohledností sváděných bojů musela být dotvořena zhruba dvacetiletým obdobím tzv. rekonstrukce, bez níž by obnova mírového života v USA nebyla vůbec představitelnou. Válčení mužů burcovalo sílu a vůli žen v zázemí. Mateřský motiv, vůdčí myšlenka pozoruhodného díla, je scelujícím, ale i syžet prorůstajícím a integrujícím prvkem. Je v něm i vášeň lásky, i propojenost dvou individuálně strádajících, ale ve svém propojení až ořekvapivě silných žen. Romantický kolorit, další výrazný rys kompozice Minghellova díla, umocňuje krajinně i v detailech silná kamera a strhující výkony obou protagonistek - Kidmanové a Zellwegerové. Silná a přesvědčující je i kresba prostředí amerického maloměsta třetí čtvrtiny 19. století. Feministický pohled - pro někoho snad až překvapivě - neobohacuje "jen" muže, ale určitě paralelně bystří a rozvíjí i vlastní ženskou sebereflexi. A to i v případě díla, které vysoce přesahuje kvalitativní hladinu danou působením perifernějších subžánrů světové kinematografie hraného filmu. (12.09.2007)

Cold Mountain jsem shodou okolností shlédnul teprve až dnes 20. března 2008, dva dny po Minghellově nešťastné smrti. Do jisté míry tak mohu brát svou premiérovou projekci jako pietní akt (bohužel). U tohoto snímku se sešel (ne)skutečně talentovaný ansábl (výteční herci, citlivý skladatel, sám režisér, kameraman...) a stvořili nádherné a poetické dílo o lásce a válce, aniž by se dopustili levného sentimentu. Mít tak klobouku ke smeknutí, který by nahradil všechna ta slova, jichž se mi nedostává... (20.03.2008)

Možná jsem jenom film viděl v horší kvalitě, ale jeho formální stránka/výprava mi nepřišla (kromě oné bitvy) nijak extra výrazná, a že jde o "megafilm", jsem vytušil až podle opravdu hvězdného hereckého obsazení, kdy byly i menší role, obsazeny známými herci (což mě velmi mile překvapilo). Třeba taková Renée Zellweger, kterou bych sice asi neviděl přímo na Oscara, ale v roli buranky se mi moc líbila a bavila mě (vlastně právě ona obstarala veškerou humornou složku filmu). Moc mě potěšila třeba i Natalie Portman, špatný vůbec nebyl Giovanni Ribisi či pidirolička Cilliana Murphyho. Ústřední dvojice byla taky moc fajn, ale čím víc o tom filmu přemýšlím, tak mi připadá, že snímek stál hlavně na hercích ve vedlejších rolích. Příběh zabavil, ale zkrácením stopáže by mohl být mnohem silnější, takhle se film rozpadal na jednotlivé epizody/úseky a nedonutil diváka se tolik emocionálně spojit s hlavními postavami. No a konec...už jsem si myslel, že se snad Američani zbláznili a u megafilmu zvládli závěr; pohled kamery na ležící milence ve sněhu, pomalé oddalování a závěrečná hudba...jenže jsem se v nich nespletl, protože hned nato přišel střih, obraz louky a spokojeného stolování...a já si jen povzdechl, že by američtí diváci bez toho alespoň částečného happyendu nejspíš vykrváceli, kdyby nebyl. Slabší 4*, kvůli hereckému obsazení rozhodně stojí zato tenhle film vidět. (29.01.2012)

Tak ano, je to hezky barevně natočený, se smyslem pro detail, kompozici a podobný plky. Jenže třeba na Návrat Sommersbyho, kterej je ze stejnýho období, to prostě nemá. Je to příliš jednoduchý a vlastně na tu délku o ničem, postavy jsou nepřesvědčivý a příběh mě taky nijak nezaujal. V Sommersbym o něco jde, ale tady? Svým způsobem mi to připomínalo knížku od Durycha Bloudění a jen jsem si na konci říkal, jestli taky nastane počínání potomka na smrtelným loži. No, skoro. Co se týká obsazení, miluju, když každý herec je nejmíň o deset, ale spíše patnáct, let starší než jeho filmová postava. Ad Kidmanka, její zamilovaná naivka je jednou z nejnepřesvědčivějších zamilovaných naivek, jaký jsem viděl. Ad Zellweger, přišla mi až příliš rozšafná a vlastně až parodující zemitost nějaké odvázané vesničanky. Ad Law, kromě toho srdcebolnýho konce to byla jediná světlá postava celýho filmu. Ad všichni ostatní, šeď mlhy je příliš jasná ve srovnání s jejich unifikovanými obytnými buňkami. Konec filmu jen nasadil korunu a přičtu-li opravdu pitomé dialogy, tak tu máme opět jednoho adepta na nejlepší film roku Akademie. A pak že je western mrtvej... (14.12.2006)

Vizuální dokonalost a herecké výkony, které berou dech. Jen málokdy se mi stalo, že bych hlavním hrdinům tak moc držel pěsti a tlačil je k happyendu. O to fatálněji pak vyznívá závěr, který popírá jakékoli očekávané sladké či hořké návraty a shledání a místo toho přináší strhující dvacetiminutovou katarzi, která poctivě rezonuje ve všech smyslech. Kdo mohl tušit, že právě Cold Mountain je teprve Minghellův druhý a přitom navždy poslední opravdu velký film. (14.05.2006)