Mapy ku hviezdam

Cronenberg už to tam prostě nemá. Zdánlivě je všechno na svém místě. Divná atmosféra, úchylné postavy, bizarní děj. Jenže bývalý režijní mág už zkrátka neumí s těmito atributy tak šikovně pracovat a spojit je do srozumitelného a koukatelného celku. Takhle tu zbylo jen chladné, sotva koukatelné nic, které člověk dokouká tak nějak s apatií a do druhého dne na něj zapomene. (22.12.2014)

Režisér Muchy (1986) a Prísľubov z Východu (2007) zašiel do úplne netradičných vôd a to priamo do vôd Hollywoodu, v ktorom sa teda dejú poriadne šialené veci. Aj keď si niesom istý, či som stihol spracovať a pochopiť Cronenbergov odkaz a pointu Máp ku hviezdam, môžem úprimne povedať, že som si túto filmovú jazdu naprieč kalifornské, nablištené ulice plnohodnotne užil a to hlavne kvôli výbornému hereckému obsadeniu (bezkonkurenčne kraľuje Julianne Moore) a neprepokladateľnému vývoju deja, ktorý si išiel svojou vlastnou, netradičnou cestou. (16.09.2014)

Cronenberg s každým svým filmem potvrzuje výjimečnost své tvorby.Jeho příběhy jsou jako nekonečná bažina s klidnou hladinou, pod jejímž povrchem se bahenní sopky chystají k smrtícímu výbuchu. Jako pavouk sítě spřádá svůj film - zpočátku vidíte jen samostatná vlákna, která nedávají moc smyslu, ale když na konci poodstoupíte, objeví se pavučina v plné kráse. Masky, přetvářka, pozlátko, svět luxusu...oheň, drogy, beznaděj, zánik, smrt. Cronenberg necouvne tam, kde se jiní zastaví. Vulgární dialogy nejsou prvoplánové, brutální činy jsou nevyhnutelné. Zdánlivě se vlekoucí snímek se postupně dostane do obrátek a cválá nezadržitelnou rychlostí až tam.... J.Mooreová je fascinující. Film rozhodně ne pro každého. (26.05.2015)

V Mapách ke hvězdám David Cronenberg nelítostně účtuje s ničím menším než se samotným Hollywoodem a jeho pozlátkem. Ten pohled přináší deziluzi ze světa, kde panuje nelítostná konkurence, přetvářka, cynismus a honba za požitky. Ve zvoleném úhlu pohledu Cronenberg není originální, v podobném duchu se do továrny na sny strefovali i jiní. Cronenberg se ale může opřít o kvalitní herectví několika hvězd filmového plátna v čele s Julianne Moore. Ta přináší další z dlouhé řady důkazů, že patří do top žebříčku současných hereček. Její uvadající filmová hvězda dokáže na ploše, kterou jí scénář nabízí, vystřídat všechny myslitelné nálady a výrazové polohy. O generaci mladší Mia Wasikowska jí při tom zdatně přihrává. Zároveň se Cronenberg může opřít o důvěrnou znalost prostředí a některé jeho šlehy jsou efektní a přesné. V zásadě se mi líbí, jak točí, jenže člověk se neubrání pocitu, že mysteriózní rovina příběhu je vlastně nadbytečná a především - ta uhozená zápletka založená na incestu je výrazně přitažená za vlasy a režisér mohl ošetřit východisko svého příběhu mnohem racionálněji, aniž by ubral na přesvědčivosti a efektnosti příběhu. Srovnání se slavným Mulholland Drive jiného Davida se přímo nabízí a hraje pro ně shodné prostředí, výrazové prostředky i žánrová spojení, ale výsledek pro Cronenberga není lichotivý. Lynch si dokázal s Hollywoodem, žánrovými odkazy i s divákem pohrát daleko chytřeji, rafinovaněji a zábavněji. Zároveň se bojím, že mimo klasický festivalový okruh diváků velké pochopení pro svůj pohled do filmařského zákulisí Cronenberg nenajde. Snad ještě poznámka k žánru - označit tenhle kousek za romantický má stejnou váhu jako hovořit o žánru romance u filmu Smrt čeká všude, vždyť James měl k válce opravdu vášnivý vztah. Celkový dojem: 60 %. (09.10.2014)

Dej absolútne negraduje. Postavy nesympatické až hrôza. Režisér sa snažil ukázať, že akákoľvek láska nepozná hranice, ani incest, nemožnosť vysporiadať sa s nočnými morami, ktoré dávno prekročili prah reality a stali sa bežným dňom. Maps to the Stars v mnohom evokujú tvorbu Davida Lyncha. Z krásnych tvárí sa vykľúvajú čoraz desivejšie monštrá, sú katalyzátormi zmätku zvráteného sveta, kde vládne boj o moc, slávu a peniaze. Spodné prúdy Hollywoodu sú odhalené, panuje jediný princíp, prežije najsilnejší, ten, ktorý zapredá nie len najbližších, ale i seba. Pohrávajúc sa s hranicou reality a fatamorgány, Cronenberg buduje snový svet, ktorý je expresívnym odrazom, síce nadimenzovaným, nie však reálnym. Aj napriek všetkým snahám nedochádza k pôžitku, Mapy ku hviezdam sú len písmom na papieri, z ktorého môže mať divák po skončení tupý pocit, že jeho očakávania boli totálne opľuté. (07.09.2019)