Prekliatie žltozeleného škorpióna

První Woodyho film nového století je výborná, trošku šílenější komedie založená na nesmyslné síle dvou slov: "Konstantinopol" a "Madagaskar". Takže špetka fantazie a už tu máme příběh a prostor pro mistra Allena, jako vždy obletovaného ženami o desítky let mladšími. Není to tentokrát žádná analýza mezilidských vztahů, hledání smyslu života nebo tajemství smrti. Nechybí ale výborná hudba a standardně kvalitní hlášky jedna za druhou. A aby to nevypadalo, že tu nenajdeme vůbec nic hlubokého: "Rozhodujete se špatně. Hlavou, ne srdcem. Tady jsou šedé buňky, tohle je krev. Krev obíhá, vyzná se. Buňky jen dřepí a myslí." A to není všechno! (18.02.2006)

Takový typický Woody Allen, nervózní, občas zadrhávající, těkající z místa na místo. Dějově to není nijak zázračné, ale právě to "allenovské" podání dává filmu ten správný náboj. Navíc jsou v některých místech (opět takové typické allenovské) výborné hlášky (napadá mě třeba: "Otevřeme si slabikáře na straně 90", nebo "Chodil jsem s pikovou šestkou, ale pak nás načapala kárová čtyřka", anebo "Bratr vypadá dobře, balzamovač odvedl skvělou práci"), které jsou vždy trefně použity v ten správný moment. (03.12.2003)

Woody Allen je režisérský enfant terrible. I svůj přibližně třicátý film natočil jako všechny předchozí. Opět do něj obsadil sebe a opět dokázal, že skvěle napsané dialogy jsou někdy (více než) polovinou úspěchu. Vlastně by se dalo říct, že Allen je v současnosti jedinou jistotou mezi scénáristy. Sami doufám uznáte, že napsat i po více než dvaceti letech aktivní tvorby zábavný a neotřelý příběh, zaslouží obdiv. Nejpikantnější ale je, že Woody stále vykrádá sám sebe. Avšak jen v takové míře, abychom i na jeho dalším filmu rozluštili charakteristicky allenovský rukopis. K němu neodmyslitelně patří roztěkané brýlaté pometlo v hlavní nebo vedlejší roli. V tomto spletitém kolotoči nepopiratelně inspirovaném bogartovskýmí detektivkami dojde na slovní souboje mezi pohlavími i na svůdnou femme fatale. Nechybí ani (tentokrát obzvlášť) povedený jazzový soundtrack a vše končí divokým ohňostrojem. Prokletí žlutozeleného škorpióna je retrokomedií jak má být, které se vyplatí odpustit hooodně zdlouhavý rozjezd. (Allen Prokletí považuje za svůj nejhorší film.) 85% Zajímavé komentáře: Visáč, Ony (02.01.2006)

Ohňostroj smysluplných a neskutečně vtipných hlášek, který je smíchaný se skvělou hudbou a sympatickým hereckým obsazením, utvořil velice chutný a lahodný koktejl v nefritovém odstínu, který svou důmyslností a intelektem zcela opojí lidské smysly v mnoha směrech. Allenův smysl pro humor jsem zaregistroval poprvé v Sólokaprovi a zde jsem pomalu ani nestíhal registrovat všechny položky tak skvěle vystavěného scénáře. Zkrátka jsem se opravdu bavil, čemuž dopomohly zejména dialogy, Allen&Hunt, chytlavá melodie a samotný nápad. (03.06.2011)

Tak nevím ... asi bych tento počin nazvala lehčím úletem páně mistra, nebo třeba crazy-allen. Ale proč ne ... I přes klišovitý námět a výlet do vod crazy komedie, je zpracování úžasné a podmanivě své. Samozřejmně díky allenovskému lehkému psychoanalytickému humoru a perfektní atmosféře 40-tých let podmalovaných výtečnou jazzovou hudbou. A řada situačních dialogů vám prostě zůstane v paměti hodně dlouho, obzvlášť pronáší-li ho sucharský nervák a svůdník žen C.W. v podání páně Woodyho. (29.12.2005)