Réžia:
Oskar RoehlerScenár:
Oskar RoehlerHudba:
Martin TodsharowHrajú:
Moritz Bleibtreu, Jürgen Vogel, Erika Marozsán, Kostja Ullmann, Lavinia Wilson, Sonja Kirchberger, Lisa Smit, Meret Becker, Wilson Gonzalez Ochsenknecht (viac)Obsahy(1)
Očima tří generací a tisíců sádrových trpaslíků sledujeme film Sources of Life, autobiografický příběh rodiny spisovatele a režiséra Oskara Roehlera, jenž ve svém vyprávění použil milostné příběhy třech pokolení svých nejbližších příbuzných. Po druhé světové válce se veterán Erich vrací do rodného Německa, kde si připadá jako cizinec. Po válce vybuduje továrnu na výrobu sádrových zahradních trpaslíků a začne se svou rodinou hezký život v nové Spolkové republice Německo. V této rodinné sáze sledujeme životy, lásky a zklamání tří po sobě jdoucích generací, které nás provedou novodobými dějinami Německa. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (32)
Zvláštny film bez nejakej super silnej nosnej dejovej konštrukcie, no napriek tomu skoro tri hodiny zbehnú ako voda, lebo tie osudy chcete proste sledovať. Nemecké dejiny v druhej tretine 20. storočia boli veľmi turbulentné a zasahovali do životov bežných ľudí viac než tomu je dnes. A to sa odráža na zaujímavosti životných situácii. Malá a nenápadná sonda do doby. ()
Ten, kdo od Pramenů života očekává společenskou fresku mapující vývoj Západního Německa po druhé světové válce, možná bude zklamán. Oskar Roehler totiž daleko větší důraz než na politiku a sociální ovzduší věnuje svému osobnímu prožitku, vzpomínkám vlastním či zprostředkovaným. Na třech hodinách rozvíjí intimní rodinné drama, které po celou dobu neopouští nejdůvěrnější sféru a vše je v něm podáno v maximálním citovém prožitku. Roehler nevytváří žádnou myšlenkovou nadstavbu či filosofizující rámec, jen s odzbrojující upřímností a s viditelnou chutí vypráví a vypráví, přičemž se v jemných a přitom působivých dotecích zabývá univerzálními tématy (dětství, rodičovství, manželské vztahy, generační vzpoura, dospívání, první láska i smrt). Každá epizoda je nevšední, protknutá zvláštní vnitřní naléhavostí a až familiární sdělností. Za mě rozhodně vyzdvihuji kapitolu věnovanou vztahu budoucího režiséra k citově vyvráceným rodičům, jež je jedním z nejtklivějších obrazů dětské osamělosti, které jsem měl kdy možnost vidět. Celý film nakonec uplyne jako řeka napájená neustále novými osvěžujícími prameny, rostoucí do šíře, která nakonec dokáže pozoruhodně obsáhnout všechny etapy lidského života. Stále silnější proud každou chvíli více a více strhává, společně s postupným poznáváním a proměnami postav, které jsou těmi životadárnými zdroji, které se spojují v jediný mocný tok. ()
Jak udělat z kýče šlágr je německá dovednost (Fertigkeit). Přitom expozice je překvapivá a docela zajímavá. V roce 1949 se na zajatce z ruské fronty obvykle čekalo u vlaku, tady se Erich musí do své vlastní rodiny prakticky vetřít. To se mu (bývalému náckovi, který od komunisty obdrží gratis zubní protézu) zdaří poměrně úspěsně a brzy si otevře továrnu na trpaslíky (Gartenzwerge), kterými zaplaví část Německa (zbyvající část se do Německa dostane až po otevření našich hranic). Pak už následují jen přeslazené milostné epizody a přepepřené vztahy s rodiči a prarodiči. Přitom je pojetí života jako generační sága Němcům velmi blízké, ale kampak tohle sahá třeba Buddenbroockům... ()
I když jsem Prameny života pro jeho délku viděla asi na tři zátahy, vůbec nic to neubírá na faktu, že se jedná o velmi kvalitní zpracování autobiografie tří generací. Na celém tomto projektu oceňuji hlavně rozmanitost charakterů jednotlivých postav, protože to bylo tím pravým kořením, které udrželo mou pozornost po celou dobu. Přiznávám, že ve výsledku mé sympatie získal asi nejvíc nejmladší z rodu, Robert, protože projít si tím, čím si prošel on a to bez větší úhony na jeho psychickém zdraví, je opravdu obdivuhodné. V závěrečném finále, kde se setkává po dlouhé době se svojí mamkou, bych osobně neustála, ale Robert z toho vybruslil tím nejlepším možným způsobem. Je to dlouhé životní putování s mnoha útrapami, málo radostmi, ale já myslím, že si určitě zaslouží větší diváckou pozornost. Kromě Moritze jsem neznala téměř žádného herce, ale všichni hráli tak přesvědčivě, jako bych tam v té době byla osobně s nimi.......výborné herecké výkony! ()
„Pramene života“ je filmom režiséra Oskara Roehlera (1959), ktorý ho natočil podľa svojej spisovateľskej prvotiny románu Pôvod (Herkunft) z roku 2011. Film začína príchodom jeho deda po 2. svetovej vojne zo sovietskeho zajatia v roku 1949, kedy boli prvé amnestie pre radových zajatých vojakov Wehrmachtu Sovietskou armádou. Vracia sa späť do svojho domova v Bavorsku ale film sa neodvíja históriou a spomienkami na zajatecké tábory, ale práve naopak ide vpred do ďalekej budúcnosti. Aj z toho dôvodu má tento film podtitul nemecká história rodiny. Spisovateľ ale aj režisér v jednej osobe sa celý svoj život vysporiadava so svojou minulosťou. Pre mňa osobne tento film bol sklamaním a omnoho lepším bol jeho film z roku 2010 Žid Süss - Film bez svedomia. Aj keď v Nemecku bol prijatý s veľkým rešpektom. ()
Galéria (24)
Fotka © X Verleih
Zaujímavosti (1)
- Natáčení probíhalo v Německu v Berlíně, v Sasku, v Severním Porýnní a v Itálii ve městě Paser. (Terva)
Reklama