Brazil

Konečně jsem si splnil povinnost filmového fanouška...(Anglie)....a jak jsem se těšil !!!!....Film skončil a nic.... Zřejmě jsem si v očekání něčeho, postavil laťku hodně vysoko. Nebo byl problém ve zbytečné složitosti a přeskakování rovin. Určitě jako memento odsouzení systému pro mladou generaci zabere. Umělecký počin jakbysmet, bohužel já celou dobu vše sledoval opodál a nemohl se dostat do děje. Malinko to naznačil Tsunami_X, ale podle svého. Především píseň Brazil, která mi byla vždy příjemná, mě tím věčným pouštěním jak na flašinetu pěkně zprotivili. Bylo toho všeho jaksi hodně a krkolomné. Stále mě Gilliam připomínal pejska a kočičku, jak pekli dort..Anebo, ne??..Abych vás moc netrápil, zřemě se na to mrknu ještě jednou....znova a lépe..... (03.08.2004)

Ministerstvo strachu a rok 1984 v novém elegantně vtipném hávu jsou ukázkou toho, že takhle nêjak mohl vypadat Matrix, kdyby se nebral tak nesmírně vážnê, a mohl být tím pádem i zábavný. Režijně vybroušené gejzíry nápadů srší fantazií i vtipem. Sám námět je výborný, zaujal by i bez té nadmíru zábavné formy, s níž je za zvuků mnoha hudebních vtípků vyprávěn. Jen se obávám, že během pobrukování ústřední melodie, kterou do češtiny kdysi tak skvěle nazpíval Karel Hála, budu mít neustálou chuť na kávu. Inu, někdo z panstva by si dal pravou brazilskou kávu. (12.06.2020)

K těmhle Orwellovským antiutopiím se mi hodí spíše temnější přístup, než Gilliamova rozjuchaná a dosti rozčepýřená vize jakou podává ze začátku. Postupně se Gilliam snažil film od té odlehčenosti oprostit, ale depresivní atmosféru se mu prostě navodit nepodařilo a ani scény sténajících zkrvavených lidí jsem mu už prostě nevěřil. Navíc nejsem ani velkým fanouškem hereckého projevu Jonathana Pryce, takže mi to přišlo jako extrémě roztahaný film, kde jsem si asi dvakrát myslel, že už je konec a ono to pokračovalo dalších půl hodiny :-) P.S. ale mučitel v masce mimina byl vážně skvělý nápad (29.11.2006)

Začátek je poměrně rozpačitý, na diváka se vysype zprvu obtížně uchopitelný příběh ve složitém prostředí plného kovových trubek, gumových hadic a papundeklových rekvizit, ale časem člověk zjistí, že to má své kouzlo a že právě tyto (ne)efekty dokreslují Brazilu to správně ujeté a neuvěřitelně bizarní vzezření a atmosféru. Brazil nelze definovat jedním žánrem, někdy je komický, absurdní, romantický, snový, jindy paranoidní, mrazivý, úzkostný anebo prostě jen šílený. Příběh na konci nezaklapne tak dokonale jako u 12 Opic (nebo přesněji, jestli vůbec zaklapne), ale poslední minuty gradace nemají sebemenší chybu. Taktéž proto Brazil vytváří tak příjemnou katarzi... Bylo to skutečně až po skončení, kdy jsem film docenil a uvědomil si, jak je unikátní. 8/10 (05.04.2009)

Mrazivá kópia Orwellovej utopistickej klasiky 1984, ktorá sa štúdiu nepáčila svojho času do takej miery, že ju odmietlo distribuovať do kín a názor zmenilo až keď režisér naznačil možnosť trestného oznámenia. Brazil uspokojí každého, kto má rád Orwella, ale je možné aj to, že práveže tým sa paradoxne bude páčiť najmenej, pretože budú zaskočení drzosťou, s akou Gilliam Orwella explicitne vykradol. Naopak, divákov, ktorí knihy nečítajú, snímka zaskočí tradičnou gilliamovskou netradičnosťou: cez svojské herecké výkony (keď som to videl prvý raz, až vďaka záverečným titulkom som zistil, že v tom hral De Niro) a zaujímavú vizuálnu stránku, až po nepredvídateľný žánrový mix komédie a surovej politickej satiry. Správne gilliamovsky uletené, šialené. Trafené. (07.08.2005)