Tom na farme

Opět se ukazuje, že někteří diváci zažijí pointu jen tehdy, když je praští do hlavy jako kus polena. Velmi komplexní film - zlomové body v lidské existenci, které způsobí např. smrt někoho blízkého, jsou velmi zajímavé právě proto, že se při nich může udát spousta změn - jedinečná možnost, kterak změnit jinak spíš rigidní trajektorie pohybu. (Almost) everything is possible. (12.01.2019)

Dolan jiný a jinak. Výrazným vyšinutím ze série stylistických či dokonce surreálných imaginací, představujících po formální stránce klíčovou charakteristiku režisérovy tvůrčí dílny, zamířil čtyřiadvacetiletý Dolan k novým, dosud nepoznaným odstínům filmové dramaturgie, která se v jeho rukou stává neobyčejnou podívanou. Temný, děsivý, nelaskavý a nepřátelstvím i nevraživostí prostupující snímek je hazardní psychologickou hrou s minulostí i přítomností, vyhrocenou v několika momentech až k zoufalému zápasu o existenci sebe sama, ve světě, který, jak vidno nabízí různá řešení neobvyklých situací, do nichž se titulní hrdina tak trochu proti své vůli s postupujícím časem stále citelněji zaplétá. Prostředky, jakými je ústřední konflikt rámován, se tentokrát omezují na atmosfericky působivou část příběhu, tedy na svým způsobem odosobněné prostředí venkovské farmy, paralyzované také četnými naturalistickými obrazy všedního dne. Dolan, bez nejmenšího zaváhání zvládající obě strany kamery, se v roli homosexuálního mladíka "odjinud" bravurně dokázal vyhnout laciné sentimentalitě a divákům nabídl vyrovnaný herecký duel v partnerství s charismatickým Pierre-Yves Cardinalem. Tom na farmě je, stejně jako předchozí i následující filmy tohoto kanadského rodáka, fascinujícím, osobitým dílem, v němž lze i přes občasná klopýtnutí rozpoznat talent, přesahující svým extravagantním pojetím hranice severoamerického kontinentu. #Mezipatra 2014 (22.11.2014)

Dolan sa pokúsil skĺbiť drámu s niečím ešte ponurejším, depresívnejším. Tajomno a stúpajúce napätie na vás dýchnu okamžite, no samotný príbeh negraduje, vyjasnenie faktov sa črtá iba veľmi pomaly. Akoby sa všetky postavy nadýchli aby niečo povedali, a nikto vlastne nič nepovedal. Nakoniec z tých všetkých náznakov a veľavravných pohľadov zasadených do zaujímavého prostredia nevznikne niečo celistvé. Na chlapec s chlapcom tému som už od Xaviera zvyknutá a dokonca nemám nič proti tomu, že ju recykluje znovu a znovu, ak to robí dobre. V Tomovi sa akosi nechal uniesť a popri krásnej hudbe a bezchybnom strihu zabudol, že mu nevidíme do hlavy a jeho myšlienkové pochody nie sú vždy jasné. Ale verím, že si to našlo/nájde svojich divákov. (15.03.2017)

Pocitová žánrovka kladúca dôraz na šifrovanú psychológiu postáv, účelnú izolovanosť fikčného sveta a silu provokatívnych náznakov. Hľadať v tom vnútornú logiku či zmysluplné motivácie je celkom zbytočné, kedže sa jedná o záležitosť pudovú a teda racionalitu zámerne odopierajúcu. "Tom à la ferme" považujem skôr za dômyselnú hru s divákom, kedy sa nad jednotlivými výstupmi musí aktívne premýšľať, spájať ich do prípadných súvislostí a širších významových rámcov a predovšetkým pristúpiť na striktné pravidlá fráze "takmer nič nie je také jednoduché ako to na počiatku vyzerá". Táto čisto ponurá, prevažne depresívna a prejavom utlmená poloha je na Dolanovi zaujímavá a to či už na plátne alebo spoza neho... (17.07.2014)

Ve srovnání s podobně laděnými filmy musím udělit psychologickému dramatu Xaviera Dolana nadprůměrné hodnocení. Příbuzní i kolegové zemřelého mladíka se zaplétají postupně do sítě lží, jednak aby matka zůstala ušetřena toho jaký její syn vedl život a také kvůli tomu aby se rodina nedostala do problému. Ze začátku to vypadá, že vývoj příběhu bude předvídatelný, ale naštěstí se tak nestalo a Dolan rozjíždí nápaditou dramatickou jízdu, která má spád. Také, jak jsem se dočetl v některých komentářích, občas nelogické chování hlavního hrdiny má ale v příběhu svou důležitou roli a připadalo mi uvěřitelné. (11.07.2014)