Nie je čas zomrieť

Nejméně uspokojivá bondovka ze všech pětadvaceti. Spousta věcí, co se budovala v předchozích čtyřech "Craigovkách" je tu sfouknutá během deseti minut a v příběhu je tolik děr, že by člověk potřeboval ještě doprovodný manuál. Je tam sice dost super scén, solidní akce a laškování mezi postavami, ale jako celek "meh". (02.11.2021)

S Boylem jsme mohli mít "novou studenou válku", místo toho máme obskurního Lutsifera (!) v Jedovaté zahradě, který chce zničit svět prostřednictvím nanobotů. Chápu, že Bond nemusí být seriózní, což tady stvrzuje nečekaně uvolněný Craig, ale uvést v roce 2021 po časových kejklích v Tenetovi a splétání dějů v libovolné Mission: Impossible něco tak scenáristicky líného a rutinně zrežírovaného, kdy je divák vždy několik kroků před postavami (ano, na tom ostrově se ASI něco děje), mi přijde jako už opravdu příliš velké retro. Ten film si toho asi je vědom, takže si musí vypomáhat vyhroceným, na můj vkus trochu potupným rodinným melodramatem, po němž jsem ještě víc docenil, jak si střeba Skyfall poradilo s loučením M, nebo Spectre s "prázdnotou" svého protagonisty. Za tohle by ale měli dostat producenti Cifrou přes kule. (29.09.2021)

Opatrná revoluce a důstojné zakončení další bondovské etapy. Po více než roce a půl odkladů kvůli pandemii byla očekávání na maximu, což je pro mě trochu problém: Stále se totiž jedná „jen“ o bondovku, čili korálek na nekonečném a nutně stále třpytivém diamantu. Formálně i vypravěčsky se tedy Fukunaga i jeho tým scenáristů drží poměrně na uzdě a styl se neodchyluje od předchozích Craigových dobrodružství. Občas zaujme příjemně sestříhanou akcí či žánrově nejednoznačnými scénami, především je však patrná snaha konečně ukončit Bondovo trápení – Craig se totiž od Casina Royale propadá do větších a větších depresí, každý další snímek nachází nové dno jeho ztrápené duše a završení pentalogie není výjimkou. V rámci nutných, jakkoli poměrně konzervativních mantinelů představuje Fukunagův příspěvek podařenou bondovku, kterou výrazněji sráží snad jen značně přepálená stopáž a nedostatečně využitý Rami Malek, jenž do kánonu bondovských záporáků sice bez problémů zapadne, ale vzpomínat se na něj nebude. Celý film je na tom ale o něco lépe a kvalitativně se pro mě zařazuje na poctivou bronzovou příčku Craigových bondovek. (30.09.2021)

Tentokrát nám Broccoli partaj zahrála slušně na city. A Craig si v roli Bonda zkusil nejširší paletu vnitřních pochodů i výrazů obličeje nejen ze svých pěti účastí v sérii, ale ze všech Bondů vůbec. Jako emocionálního diváka mě to dostalo na plné čáře. Hezky prohloubený vztah s Léou Seydoux. Ale co ta pokulhávající logika v motivaci a chování hlavního záporáka (Malek) a další nedomyšlenosti? Je tak těžké vybrousit scénář natolik očekávaného, celosvětového megabijáku i v tomto směru? Opakovačka Spectre den před byla každopádně přínosná, No Time to Die na něj přímo navazuje. Zimmer v napínavých scénách, především v setkání s Blofeldem (Waltz), výborný. (30.09.2021)

// Bond se rozloučil ve velkém stylu. Lidštější éra Daniela Craiga započatá Casinem zde byla dovedena do zdárného a řádně dojemného konce, formu nastavenou Samem Mendesem se Fukunagovi navíc povedlo ještě o level posunout, nádherné obrazy ale tentokrát režisér vyplnil i skvělou akcí a silnými emocemi, jež ve Spectre, ale vlastně i Skyfall tak trochu chyběly. Daň za tohle všechno pak byla bohužel vyplacena místy neúnosnou stopáži, slabším záporákem a kolísavým tempem, kvůli kterým se Není čas zemřít nejspíš nezapíše na úplný vrchol bondovek po bok Casina či Zlatého oka, příliš daleko k ním mít ale rozhodně nebude. 8/10 (01.10.2021)