To nie si ty

Filmy o nemoci, handicapu nebo jiné nepřízni osudu jsou vděčným tématem a beze sporu je to příležitost pro herce zazářit, oslnit a případně také odnést si domů nějakou tu plešatou sošku. V poslední době se to podařilo například Julianne Moore ve Still Alice nebo Eddie Redmaynovi v Theory Of Everything. Nikoliv Hilary velkohubce (pardon, nedalo mi to) Swank. Sice párkrát předvedla, že není špatná herečka, ale do takového filmu jí scházelo dostatečné charisma na to, aby jej utáhla sama. You're not you totiž stojí a padá na jejím výkonu, který byl natolik nevěrohodný, že se mi v absolutně nevhodných chvílích chtělo smát. Ne každý herec zvládne zahrát takovou nemoc bez toho, aniž by působil směšně. Jediný, kdo ze mě vyždíval nějaké emoce byla překvapivě Emmy Rossum, kterou jsem až doposud nikde nepostřehla. Dvě hvězdičky za ní. Druhé Intouchables se ale bohužel nekonalo. (19.02.2015)

Prvních několik minut je docela děsivých. Když se na scéně objeví Emmy Rossum, říkal jsem si, že nemůže být hůř. Nikdo by nepřijal takové tele, nikdo by se nechoval tak roztržitě jako ona. Klišé střídá klišé. Pak se to zlepší, ale i tak.. Eddie Redmayne se sakra snažil, aby jeho ztvárnění člověka s nevyléčitelnou chorobou nevyznělo prázdně, ba dokonce urážlivě. Tady je to jiné. O amyotrofické laterální skleróze (ano, onemocnění, které na okamžik pobláznilo smetánku a pak zbytek stáda v podobě polévání se ledovou vodou) se (podle očekávání) přestalo mluvit. Tenhle dva roky starý příspěvek k neurodegenerativní chorobě je (pardon, tvůrci) odfláknutý. Je to takové klouzání po povrchu, které víc myslí na vytahování kapesníků než na důstojné pojmenování dosud nevyléčitelné nemoci. S diagnózou se setkáme hned na úvod, pouto mezi dvěma odlišnými ženami, o které tu následně běží, netáhne. O naší hrdince se navíc hovoří jako o nejstatečnější ze statečných, nicméně to z plátna necítíme. Zvlášť když má zvládání svého údělu ulehčené o luxus, ve kterém žije. Hilary Swank se své role zhostila solidně, jenže když nemá oporu ve scénáři nebo v režii, tak to jde špatně. (22.12.2016)

Je pravda, že filmů o nevyléčitelných chorobách se v posledních letech urodilo, je to evidentně téma vděčné pro zfilmování. V současné době negativních zpráv ale mám někdy také trošku dojem, že se točí (medializují) témata podle hrozného hesla ("Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí ...). Ale je pravdou, že jsou příběhy pojaté i přes vážnost tématu vkusně a hledají se v tom zmaru lecjaká pozitiva. Pak jsou samozřejmě díla kategorie opačné blízká k bulváru, ale tenhle film naštěstí patří do té první kategorie. To, že Hillary Swank byla ve své roli naprosto spontánní a přesvědčivá, mne ani nepřekvapilo (její herecký rejstřík je hodně různorodý), ale překvapila mne Emmy Rossum, která jí byla velice důstojnou hereckou partnerkou (i když zpočátku to tak nevypadalo). V průběhu děje se mi samozřejmě vybavovaly asociace na "příbuzné filmy" jako Nedotknutelní, Teorie všeho, Než jsem tě poznala, ale třeba i Hvězdy nám nepřály, Půlnoční láska a především Griffin a Phoenixová. A za uvedenými filmy i v nich předvedenými hereckými výkony tohle dílko nijak moc nepokulhává. (02.07.2020)

Zaměnitelné a příšerně generické drama s vcelku obstojnou Hilary Swank v hlavní roli. V rámci žánru už jsem sice viděl horší filmy, ale tohle je ve své předvídatelnosti a sterilnosti podobně nezajímavé jako ty rádoby nejvypjatější slzopudné dojáky. Mírně potěší jen účast Emmy Rossum, která jinak válí ve skvělém seriálu Shameless. [40%] (28.01.2023)

Emmy Rossum má veľký talent a hlavne sa cíti dobre v rolách zanedbaných dievčat zo sociálne slabších vrstiev. V tomto filme jednoznačne dáva dole i paralyzovanú Hilary Swank. Príbeh je však nepravdepodobný, hlavne by nikdy takáto osoba nemohla byť prijatá za opatrovateľku. S filmami o smrteľných chorobách sa v poslednom čase roztrhlo vrece. Avšak len máloktorý ide za svojim cieľom bez umelého tlačenia na divákove slzy. Ani tu sa to nepodarilo. Film je tak predvídateľný a preemotizovaný. (19.06.2017)