Star Wars: Poslední Jediovia

No konečně. Dobré ráno, Sílo.. Po patnácti letech zase rozlepila oči a stojí za tím alarm clock Riana Johnsona. Ten Abramsův byl sice plný úcty, nostalgie a fanboyství, ovšem to nejdůležitější kolečko do strojku nebyl J.J. schopen dodat. Nevím, jestli to byl přímo Hamill a linie o relativitě Síly, obratnější práce s emocemi, některé ikonické momenty či Williamsem laskané podvědomí, ale The Last Jedi zatím ze všech nových bratříčků nejistěji sáhlo po Lucasově drahokamy vykládaném žezlu. Za schopnost probudit spícího obra jsem byl ochoten tolerovat 130letého Edu Harrise, mladýho Sola (hromadné znečištění spodků z výkonu Drivera jde zcela mimo mě) i celou linii Finna a jeho asijské údržbářky (jaká škoda, že nevyšlo i druhé taranování) a ač „štkavý konzervativec 30+“, odcházel jsem z kina se spokojeným úsměvem na rtech. The greatest teacher, failure is. Máš to teď ve svých rukou, Abramsi. Nepokaz to.. (20.12.2017)

Z mnohých možných, “dlhotrvajúcich sérii”, je “Star Wars” TOP príbehom, aký bol kedy doposiaľ natočený. Od originality príbehu, ktorý sa neustále uberá a následne pletie rôznymi smermi, až po nesmierne dokonalú vizualizáciu vesmírneho sveta plného nápadov. Skutočne, až na hru “Finaly Fantasy”, nepoznám žiadny počin na pokračovanie, ktorý by si dlhodobo udržiaval tak vysoký štandard. Pre mňa ako fanúšika tejto megalománskej story z vesmíru, ktorá sa ťahá od 77’, prešla obdobím môjho detstva i dospievania, je omnoho jednoduchšie odpustiť niekoľko prešľapov či hluchších pasáži, a tak opätovne bez akýchkoľvek výčitiek, nepôjdem v žiadnom prípade pod štyri hviezdy, lebo to by bolo vzhľadom k množstvu lacných, opovrhnutia hodných kokotín, ktoré podaktorí diváci chvália jak Jehovisti Jehovu, nesmierne kruté. A aby som nezabudol: Star Trek nikdy nedosiahne úroveň Star Wars ✌️ (28.04.2018)

Noc po shlédnutí a já vlastně nevím, jestli Disney ten posun celé ságy vymyslel dobře nebo ne. První díl nové trilogie super, o tom žádná. Postavy byly zajímavý a odkaz na původní příběh zřejmý. Tady to vlastně není jiné. Celý ten námět se vlastně točí kolem Luka Skywalkera a nemá to chybu. Také představení nových světů tu dopadlo na jedničku. Místy jsem si užíval tu filmovou roztomilost, když se na scéně objevilo nějaký dosud nezmapovaný zvíře. Snad každé mělo oči jak kocour ze Shreka, takže si můžete představit, jak jsem u každé zvířecí scény jihnul. Na druhou stranu jsem si ale říkal, že to působí až moc dětsky. Recenze mluvili o tom, že tenhle díl je daleko temnější, než předchozí díly, ale podle mě temnota vypadá trošku jinak. Tu bych přirovnal tak k druhé epizodě. Tady ta epizoda je taková spíš roztomilá, trošku dětinská, hodně akční a válečná. Celkově vlastně fajn, ale na pátou hvězdu mi chybí trošku více epičnosti k celému Hvězdnoválečnému univerzu. (15.12.2017)

The Force is strong with this one.. Epizodu 7 považuji za fiasko a nejhorší snímek J. J. Abramse a současně nejhorší epizodu SW. Hype okolo ní pak připisuji především nostalgii a neschopnosti objektivní kritiky ze strany ortodoxních fanoušků. Přeji jim to, ale zúčastnit se nedokáži. Epizoda 8 díky bohu napravuje většinu zásadních lapsů a problémů, které jsem se sedmičkou měl. Příběh je o něco originálnější, opět se vrací mystický prvek, humor nádherně funguje, akce je zajímavá a dobře choreografovaná a narozdíl od prachsprosté a předvídatelné vykradačky tentokrát dostáváme spoustu nečekaných situací. Už dlouho se mi nestalo, aby mě dokázal nějaký blockbuster opravdu překvapit a šokovat (s čestnou výjimkou třetího Thora). Škoda motivové přeplácanosti a celé jedné absolutně zbytečné dějové linie. Mám mnoho objektivních výtek, ale faktem je, že jsem si Epizodu 8 upřímně užil. (26.12.2017)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)