Vládcovia vesmíru

Nech mám na Vládcov vesmíru (ktorých aj tak všetci poznáme pod názvom He-Man) akékoľvek skvelé spomienky z detstva (zberal som komiksy aj umelohmotné figúry, napríklad som mal modrého Skeletora), dobrý film to proste nie je. Akurát, že v 80. rokoch sa to tvorcom pod dozvukmi Hviezdnych vojen, Highlanderov či obdobne kuriózneho Flasha Gordona (ten však mal aspoň Queenov) prepieklo. Dnes však nie je snímka ničím viac, než len mimoriadne bizarnou zmesou všetkého možného. Od týpka s lebkou namiesto tváre, cez začínajúcu Courteney Cox, končiac u chlpatého škriatka Gwildora. Dominantnou pochybného, ale svojím spôsobom (a s určitým promile v krvi) obdivuhodne zábavného a unikátneho béčka je svalnatý (a viac nahý, než oblečený) švédsky blondiak a extra-silák Dolph Lundgren v plášti a s obrovským mečom. Mám tento film rád, vonia mi detstvom. Avšak to je všetko. Ale pre mňa je to dosť. (26.05.2006)

Jak rychle může zestárnout film (a tím nemám v první řadě na mysli trikovou či vizuální stránku), a to rychlostí přibližující se blesku, se dozvíte po zkouknutí tohoto dílka, které už ve své době muselo na diváka působit, že bylo natočeno minimálně o 20 let dříve, než je skutečný rok vzniku. Koktejl složený z naprosto neuvěřitelných a nezkombinovatelných ingrediencí. Chvílemi má nezaujatý divák pocit, že se snad tvůrci snažili o parodii, kterýžto je pak vyvrácen rádoby vážnými hláškami jako například, když jakási bílá čarodějka, která je uvězněna v jakémsi magnetickém poli pronese: "Jste ve vážném nebezpečí, dokážu tomu odolávat do východu Měsíce, než se ve vesmíru otevře Velké oko." Zde podle mne leckterý divák (který není hluboce a zasvěceně seznámen se všemi detaily jistě velmi propracovaného světa He-mana) vůbec netuší o co kráčí.., což je bohužel i můj případ. Dojem nenapraví ani vyobrazení hrdinných postav, jak vystřižených z nějaké obskurní směsice sci-fi a fantasy literatury - hlavní hrdina - blonďatý dlouhovlasý svalnatý polotarzan svlečený do půl těla v podání Dolpha Lundgrena, pak jakýsi postarší voják s dederáckým knírem v plném brnění a militaristická ozbrojená amazonka. A ti cestou navíc ještě potkají křížence skřeta s trpaslíkem, kterého vezmou do party, protože má "nesmírně" důležitý vynález v podobě zvláštního hudebního nástroje, fungujícím na tom principu, že "vesmír je hudba", a který má zachranit svět (nebo snad i galaxii či vesmír - už nevím), a který umožňuje cestovat na jakoukoli planetu v jakékoli galaxii, a není náhodou, že se naši hrdinové dostanou na naší matičku Zemi... avšak k jejich smůle se tam dostanou i čtyři, nejen na první pohled, odporně vypadající antihrdinové, jacísi Bijec, Smrťák, Divočák a Karg(?), kteří jsou navíc nejdrsnější v celým universu.. No a zkrátka celá tahle plejáda a směsice podivně vypadajících jedinců se mezi sebou mlátí hlava nehlava meči, pistolemi, lasery a bůhví čím ještě..no a pokud je zrovna chvíli klid zbraní, tak nás zase pro změnu srazí lavina hlubokomyslných hlášek a to bez ohledu na to, kdo je zrovna jejich autorem. Ve zkratce řečeno: toporné herecké výkony jednorozměrných postav (což byl sice záměr, ale i to lze udělat na úrovni neurážející divákův intelekt) s tak umělými dialogy, až člověk přemýšlí, zda nejde o rafinovaný úmysl. Tak alespoň, že na závěr zvítězí po nesčetné "nervydrásající" bitvě dobro nad zlem.. A když je navíc konec uzavřen "starým eterniánským příslovím", tak to asi nezbyde lecjaké oko suché. Pokud vám tento komentář přišel poněkud zmatený, tak vězte, že nějak takhle zmateně jsem se cítil i po shlédnutí tohoto bijáku. (25.11.2007)

A zlatou kopírku za nejvíc nepůvodní sci-fi získává... Vládcové vesmíru! Pamatuju se, že jsem měl figurky Skeletora i He-Mana, vyhazoval jsem je z okýnka u auta, když jsme někam jeli, přivázal jsem jim šňůrku k noze a už letěli, aby taky zažili nějaký to dobrodrůžo. A i přesto, že nic podobného už tak dva roky nedělám, musím říct, že ten film je něco tak hrozně... hrozně hrozně hrozně stupidního (a gay), že je to vlastně děsně zábavný. Ty osmdesátky byly stejně podivné desetiletí... (09.06.2016)

Tohle je tak krásně osmdesátkové fantasy, že by mohlo být ve slovnících hned vedle Conana s Árným pod heslem "fantasy s korbama". Já tyhle fantasy filmy ani moc nemusím (kromě již zmíněného Conana) a přiznám se bez mučení, že tohle jsem si pustila jenom proto, abych mohla slintat nad Dolphem Lundgrenem. Jaké bylo moje zklamání, že jeho postava nedostala moc prostoru a byla odsunuta někam na vedlejší kolej. Celou dobu jsem si ani nebyla jistá kdo je hlavní postavou přívběhu - jestli He-man nebo mladá středoškolačka v podání Courteney Cox. Kdo to ví, ať mi odpoví, protože já fakt netuším. Tahle nejasnost je v mých očích jednou z největších vad na tomhle filmu. Příběh je jinak vcelku jednoduchý a žádných šílených zvratů se nedočkáme, což u tohohle žánru spíše oceňuju. Pochvalně bych mohla mluvit i o hereckých výkonech, zejména o Courteney Cox, která je mi ve svých rolích před Přáteli neskutečně sympatická. Jedině ten Dolph celou dobu vypadá jako kdyby ho to vůbec nebavilo. Možná právě proto, že nedostal moc prostoru pro cokoliv jiného než zatínání svalů... (26.12.2015)

80. léta byla plná všech těch Beastmasterů, Conanů, Deathstalkerů, Drakobijců, byl tu Meč a čaroděj, samozřejmě Nekonečný příběh, překrásná Legenda nebo Labyrint, Planeta Krull nebo Willow. Ženské verze Barbarian Queen, Jestřábí žena a Rudá Sonja. A pokud od roku 1983 vládl televizi animovaný He-Man, bylo jasné, že celovečerní hraná verze jeho dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat. Osobně bych sice ocenila ještě jeden film, kde by po jeho boku stála She-Ra, ale člověk nemůže mít všechno a hned. V Masters je vynikající herecká sestava Frank Langella, Meg Foster a Courteney Cox. Je to všechno tak přímočaré a rychlé, že nezbývá čas se nudit a pokud divák přistoupí i na hru se subtextem mezi Skeletorem a He-Manem, je o dvojnásobnou zábavu postaráno. (21.02.2015)