Kdysi byli bojovníky

Tak toto je kvalitná tortúra len pre vysoko pokročilých. Neodporúčam citlivejším povahám. Peckinpah je oproti tomuto filmu slabo vyluhovaný čaj. Zároveň však netreba pri pozeraní zabudnúť, že umenie je fikcia a nie realita, a že krutosť vo filmovom svete je hlavne dôsledok určitej umeleckej licencie. Filmy ako Once were warriors majú skutočné ten málo vídaný katarzný účinnok a pomáhajú nám lepšie pochopiť metafyzické otázky a zmieriť sa s najkrutejšími udalosťami v živote. Je to umenie v takom starosvetskom náboženskom slova význame. (08.05.2014)

Nikdy som nevidel film, ktorý obsahuje toľko násilia a krutosti, a zároveň je tak neuveriteľne emočne nasiaknutý. Smiech, pohoda, hnev, rozhorčenie, smútok a nespočetné množstvo rozdielnych emočných pochodov speje k záveru, po ktorom je možné, že to všetko dostanete zo seba von len pomocou sĺz. Tamahori dostal do rúk časované bombu, v podobe scenára i hercov, ktoré vybuchovali každou jednou scénou. Film dokonale vykresľuje, ako môže alkohol zničiť rodinu. V kontakte s nadradenosťou, ktorú v sebe nesie hrdý a neústupný otec, sa stáva totiž násilnou a beštiálnou hrozbou aj pre tých najbližších. Je smutné pozerať sa na udalosti, ktoré sa v tomto príbehu odohrávajú, a i keď to nenapíšem ako prvý, po filme sa mi môj život naozaj zdal ako rozprávka. Herci hrali s vášňou a vo výsledku je to cítiť. Temuera Morrison je vo svojej úlohe absolútne stopercentný, a asi ešte nikto tak presvedčivo nedokázal znechutiť svoj charakter postavy ako to dokázal práve on. V niektorých vyhrotených scénach som mal chuť roztrieskať monitor. Keby sa ma niekto pýtal na rebríček najhrôzostrašnejších filmových postáv, tak by som popri postavách ako Freddy Krueger, či Darth Vader určite spomenul aj meno Jake Heke. 95%. (25.11.2009)

Spočiatku sa zdá, že ten namakaný chlapík ktorý práve prišiel o prácu je milujúci otec no je to tupé násilnícke hovädo ktoré celí deň chlasce pivo, večer celú krčmovú posádku dotiahne domov a žúrka pokračuje. Potom zmláti ženu a ráno po opici celú opuchnutú zdrbe ako to preboha vyzerá... Dej je dosť jednoduchý a tam kde by sa v inom filme len rozbiehal tu končí no i tak je to silný film, ktorý nemôže nikoho nechať ľahostajným. (03.12.2006)

Když jsem do tohoto filmu šel, věděl jsem, že to nebude divácky příjemný zážitek a čekal jsem něco drsného, ale tohle jsem opravdu nečekal. Once Were Warriors je opravdu hodně, hodně, hodně silné drama z prostředí Nového Zélandu. Drama, které se zaměřuje na lidi a jejich slabosti (alkohol), naděje ("snad se můj manžel změní a přestane mě bít") a jejich původ (zde se dozvíme, proč se film jmenuje tak, jak se jmenuje a že nejsou bojovníci jako bojovníci). Lee Tamahori vytvořil silný film, který se mu doteď nepovedlo překonat a nedivím se mu, dokonce mu to ani nebudu vyčítat, protože takovýhle film se nepovede každým rokem… Na syrovosti tomuto filmu hodně přidávají herci (většina z nich do té doby prakticky nestála před kamerou) kteří jsou neskuteční. Speciálně Temuera Morrison (mnohým známý jako Jango Fett z Star Wars II. - Klony útočí) podal neskutečný výkon. Na začátku vypadal jako sympaťák, pár minut na to jsem ho opravdu nenáviděl a před koncem filmu jsem ho (svým způsobem) pochopil. Opravdu neskutečný výkon v opravdu neskutečném a nevšedním filmu. 100 % dávám bez váhání, ale opravdu nevím, jestli si kdy budu chtít tuhle depresi dát znovu… (28.07.2011)

Hádka někdy pomůže. Pročistí vzduch. Ti dva si mnohé vyříkají. Emoce se snažíme nějak uchopit, vysvětlit, zařadit. Jenže někdy je to přesně naopak a za vznětlivost jednoho z partnerů ten druhý (i celá rodina) platí vysokou cenu. Matka pěti dětí by mohla vyprávět. Maorská rodina žije odtržená od svých kulturních kořenů. Modelový příklad silné otcovské postavy, která má za to, že je pánem tvorstva. Sobec, vládce, násilník, pijan. A bez práce. Zatímco ona se snaží (ač opakovaně s chybami) o štěstí svých ratolestí, on jen slibuje a baví sebe i své (stejně zoufalé) přátele. A když se mu něco nezdá, uchýlí se k násilí. Žádná facka nebo zvýšený hlas, snímek přináší scény až zvířecí brutality. Výbuch vzteku poté, co matka odmítne otcova kamaráda (Cliff Curtis se solidně chytil v Hollywoodu) s uděláním smažených vajec, je šokující. Má to zvláštní atmosféru, je to silné hned z několika úhlů pohledu. Herci, kolikrát debutanti, se v náročných partech pohybují jako ostřílení mazáci. A trocha přehnaného herectví i drsných póz mi tady nevadila. Otec není vyloženě hajzl, ale spíš „oběť“ systému. Evidentně se někdy v minulosti snažil, ale (nejen vlastní vinou) zklamal. Jeho postava je spíš tragickou, než zápornou. Ve společných scénách s manželkou (i těch radostných) by se energie, napětí a živočišnost daly krájet. Za touhle syrovou látkou stojí překvapivě novozélandský režisér Lee Tamahori, kterého doma (i na festivalech) uctívali, a tak udělal osudovou chybu a skočil po lákavých hollywoodských nabídkách. Vznikl třeba poctivý survival Na ostří nože, ale také jedno z průměrných 007 dobrodružství nebo podprůměrná akce v xXx: Nová dimenze. Jeho horké hlavy léta nabídly páně 1994 mnohem mnohem víc. (07.05.2020)