V kráľových záhradách

To, že všetci herci vo filme sú naozaj dobrí, to vieme a na to jediné sa tu dalo pozerať. Odviedli výbornú prácu. Ale všetko ostatné na mňa pôsobilo nudne a nezáživne. Kate Winslet akoby do doby Ludvíka XIV. prišla z budúcnosti. Pýtalo si to veľkolepejšie spracovanie, ale možno takto to ten Alan chcel. Matthiasa Schoenaertsa by som za ruku kľudne držala aj ja. (14.08.2015)

Hezké herecké, ale hlavně režisérské rozloučení Alana Rickamana, kdy ukázal, že má oko pro zajímavé příběhy a je schopen je natočit i z jiného postu než jen hereckého. A je film jak chce dobrý, prostě ale není tak zapamatovatelný. Budete z něj mít celkem příjemné pocity, ale ty brzy odezní a nezůstane tak nijak nic moc. Snad jen touha podívat se do Versailles. (25.05.2016)

Problém tohoto filmu jsou samotní diváci. Ačkoli to není francouzský film, je o Francouzích a Francouzi jsou odjakživa požitkáři. Je to... požitkářský film, pomalu, klidný a v dnešní době se lidi neumí dívat pomalu. Vychutnávat si po kouscích, tak jako Francouzi. Stavba versailleských zahrad bylo obří sousto pro ně tenkrát i pro nás teď a opomenu-li Sabininy "duchařské" a truchlící flashbacky, které mi ze začátku nevadili, pak jsem jich začínala mít plné zuby, tak je to pro současného diváka navyklého na super digitální a akční blockbustery obrovské sousto, nad kterým budou funět a fňukat "já už nemůůůůžu!" (20.01.2016)

Nemělo to být jen o voláncích na rukávech a límcích, ale i o lidech, co se nebojí zašpinit si ruce, aby vytvořili něco pro svět, kterému slouží (s tím, že ženy samozřejmě obětují mnohem víc). Jenže místo procházky okrasnou zahradou, za kterou jde vidět nápaditost a práce, se musíte klestit předvídatelným romantickým chabaždím, planým vizuálem a plevelem botanicko-životních dvojsmyslů. Že bude na konci Ludva zářit jak sluníčko se dalo čekat, zbývá se jen vsázet, jestli u emancipované zahradní architektky přijde dřív odhalení traumatu, nebo vyvrcholení s gentlemanským zahradním architektem.. (24.08.2021)

Králova zahradnice je melodramatem z červené knihovny tak čistým, že se chvílemi zdá, jako by ani nemohla být myšlena vážně. V době sebeuvědomnělých meta-filmů pracujících s žánrovými prvky jako s dílky lega není snadné uvěřit, že by někdo nabídl film tak žánrově čistý „nezištně“ a s vážnou tváří. V případě Královy zahradnice tomu tak ale nejspíš bude. Mluvíme tu o příběhu s postavami definovanými tak jasně, že jediný krůček k větší doslovnosti by byl obléknout hodné do bílého a zlé do černého šatu. Winsletová ztvárňuje prototyp „absolutně emancipované, ale ne hystericky feministické Ženy“, jež může být svedena pouze mužem, který ji nejdřív dá na vědomí svůj respekt všemi myslitelnými i nemyslitelnými způsoby. Schoenaerts „Mistr projektant“ naštěstí takový je, a že jde o dokonalého gentlemana se pozná i podle toho, že jako jediný muž ve Francii nenosí paruku, ale honosí se vlastními krásnými kadeřemi! (17.04.2015)