V kráľových záhradách

Snové, lehce zadumané drama není, jak se zdá, pro každého. Já si naopak v uspěchaném čase adventním tenhle příběh, tekoucí jak lenivá a ospalá Léthé, užil. Úžasná hudba P. Gregsona mi připomněla Michaela Nymana (třeba v Umělcově smlouvě). Volně plynoucí obrazy zahrad a vznikajícího lasturového háje v součinnosti s hudbou působily až magicky. Ano, mnozí předvedli ve svých filmech jinačí vizuální žranice, mně ale tentokrát mírná střídmost, která se vystříhala mlžných oparů a paprsků slunce pronikajících svými prsty skrze ně či laškovně pableskujících na hladinách jezírek, nevadila. Ostatně třeba moment, kdy André rozžíná svíce a lucerny v zahradním koutě Sabine, je kouzelný.Herci nejsou prvoplánově krásní (no a? lepší než kýčovitě líbivé hvězdičky ze seriálů), Rickman není Greenaway (jelikož ten je jen jeden), příběh je předvídatelný (tak už to u historických filmů bývá), a přesto vznikl hezký film. Možná více sentimentální, než romantický, ale bolest a smrt v něm jsou. A dobrý konec? Proč ne, mezi tou spoustou utrpení a zla se občas dobrý konec hodí. (15.12.2018)

Moc hezký film, mám tento historický žánr velmi rád. Čekal jsem romantický příběh, krásné kostýmy a přírodu. Vše jsem dostal. Psychické problémy postav byly trochu navíc, ale pořád to splňovalo mé očekávání. Je krásné vidět jak to chodilo ve Versai za dob plné krásy. Kate Winslet ukázala v posteli jen ramena což je škoda, ale jinak hrála jako vždy dokonale. (18.09.2015)

Od filmu jsem nic nečekala, ale jelikož šlo o Alana, tak jsem na projekci nemohla chybět. Nicméně mě snímek mile překvapil. Již na začátku bylo řečeno, že je to smyšlený příběh, takže od historického životopisu jste se jednoduše museli odpoutat. Až poté vám film mohl nabídnout jednoduše krásu, která byla vyvážena jak jinak než díky milostnému příběhu a vtipem samotné postavy Alana Rickmana. Pro mě to byl neopakovatelný zážitek stejně jako pro většinu osazenstva v sále. (21.03.2015)

Těšila jsem se na romantický kostýmní film, ale v tomhle filmu bylo všechno špatně snad až na poslední čtvrthodinu. Nudné dialogy a všechno bylo takové nějaké šedivé a ošklivé, včetně hereckého obsazení. U takového tématu dávám prostě přednost Tudorovcům a HBO produkci, kde jsou všichni mladí, krásní a kostýmy hýří barvami. (11.05.2015)

Králova zahradnice je melodramatem z červené knihovny tak čistým, že se chvílemi zdá, jako by ani nemohla být myšlena vážně. V době sebeuvědomnělých meta-filmů pracujících s žánrovými prvky jako s dílky lega není snadné uvěřit, že by někdo nabídl film tak žánrově čistý „nezištně“ a s vážnou tváří. V případě Královy zahradnice tomu tak ale nejspíš bude. Mluvíme tu o příběhu s postavami definovanými tak jasně, že jediný krůček k větší doslovnosti by byl obléknout hodné do bílého a zlé do černého šatu. Winsletová ztvárňuje prototyp „absolutně emancipované, ale ne hystericky feministické Ženy“, jež může být svedena pouze mužem, který ji nejdřív dá na vědomí svůj respekt všemi myslitelnými i nemyslitelnými způsoby. Schoenaerts „Mistr projektant“ naštěstí takový je, a že jde o dokonalého gentlemana se pozná i podle toho, že jako jediný muž ve Francii nenosí paruku, ale honosí se vlastními krásnými kadeřemi! (17.04.2015)