Bez druhej šance

Škoda, že si film připravuje půdu pro povedený konec hodinovým chozením od ničeho k ničemu. Do konečný desetiminutovky ve mně vzbuzoval podobné pocity, jako když koukám z okna na souseda, co věší prádlo. Prostě z toho nejsem nijak odvázaná a je mi jasný, že když okno zavřu, o nic moc nepřijdu. Nedá se svítit. Je to proste více méně nuda s nulovým dějem. Určitě se to dalo zpracovat o dost lépe. 50% (24.02.2015)

No mě to nepřišlo tak "poutavé" jak sliboval obsah filmu. Příběh 22letého černocha, který byl propuštěn z vězení, dále prodával drogy, podváděl svoji přítelkyni a nebyl schopnej si udržet práci. Rvačka v metru při shledání s dalším kriminálníkem, se kterým měl Oscar (hrdina filmu) již střet v zaměstnání... Ach jo-ztracená hodina a půl. Opravdu si takový člověk/čin policie/bezpráví zaslouží celý film? Podle mě ne a bylo to na neúplné 2*. (02.01.2014)

Velmi silný film o skutečné události jednoho dne. Bez toho, že jde o reálný příběh by asi nešlo o tak zajímavé téma a navíc lze těžko říct nakolik jsou popsané skutečnosti blízké realitě, protože celé je to vyprávěné z pohledu postižené rodiny. To film, který se snaží být skoro dokumentem, trochu sráží, ale přesto doporučuji ke zhlédnutí. 7/10 KVIFF 48 (22.07.2013)

A safra další za každou cenu dojímavá story o chudákovi černochovi co v tý zlý Americe dostal co proto. Takže sorry, že se nad tím nerozpláču. Jediný co oceňuji je to docela realistický ztvárnění Amerických polišů který budou asi solidní partička vypatlanců co se v duchu hesla pomáhat a chránit nezastaví před ničím.35% (21.04.2014)

Když se v Americe řekne nahlas "nigger", tabu je prolomeno a začne téct krev. Třenice mezi bělochy a Afroameričany je v USA stále ještě žhavým tématem; rasismus pobublává těsně pod povrchem a čeká na jakoukoliv prasklinu, aby mohl rozpoutat peklo. S magickými slovy "stalo se" mohl Coogler zajít mnohem dál - mohl ždímat city ve velkém stylu, mohl ze snímku udělat hollywoodskou bitvu mezi "hodným bělochem" a "zlým černochem", ale ovládl se. Tíživé ticho, krvavé sáčky od transfuze, prokreslené postavy, náhlý přechod od každodenního protloukání k nezvladatelnému peklu. Bylo to tíživé, reálné a dle mého soudu tisíckrát uvěřitelnější než kupříkladu doják o tsunami Nic nás nerozdělí. Za Cooglerovou prací totiž cítím víc než jen touhu vymačkat slzy a dojetí - cítím snahu sdělit světu, že rasismus je stále ještě hluboká vráska na americkém čele. A že i v té sladké a svobodné Americe se stále ještě zametají věci pod kobereček. (03.07.2013)