Medzi supmi

Jako malý jsem přečetl všechny mayovky, které jsme měli doma, a nebylo jich zrovna málo. Na klasickou trilogii Vinnetou a na Poklad na Stříbrném jezeře jsem nedal (a stále nedám) dopustit. Na ostatních filmy na motivy knih od Karla Maye jsem se ale nikdy nepodíval. Nějak jsem se obával, že to nebude dobré a jen mi to zkazí mou krásnou a romantickou představu o světě Vinnetua. Odvahu na první pokus jsem sebral nedávno a mrknul jsem se na film Mezi supy. Kupodivu jsem byl překvapený, že to není úplně špatné. Dokonce bych řekl, že celý film snese srovnání i se svatou čtyřkou. Má to ovšem jedno velké ALE… tím je představitel Old Surehanda – Stewart Granger. Vůbec mi nesedl. Jeho povýšené a přímo namachrované chování v každém záběru mi pilo krev. Na charisma Lexe Barkera nemá ani zdaleka a jen se naparuje, jak kdyby byl největší borec na světě. To kazilo dojem celého filmu. Navíc byl prý takový i při natáčení na place a další filmy s ním jsou ještě horší. Raději se na ně dívat nebudu. Snímek Mezi supy si i přes otravného Grangera odnese tři dobré hvězdy. (03.09.2022)

Ačkoliv byl Vinnetou v mých dětských letech srdeční záležitost a Poslední výstřel jsem i oplakal, tak po zhlédnutí prozatím neviděného dobrodružství při osidlování (Jugoslávie :-)) s názvem Mezi supy jsem byl upřímně zklamaný. Kolikrát si říkám, že některé emoce se stávají světlejšími a zářivějšími jen díky faktoru času, možná ale jsem neměl to štěstí a narazil jsem na paskvil. (25.08.2014)

Tak tenhle díl mě přijde asi nejdrsnější mezi Mayovkama, a taky možná moje nejoblíbenější. Dokonce jsem se lehce zaposlouchal i do hudby, které by sice neškodilo přidat na akci ale samotná nezní nijak špatně. Hill znova boduje, Birce je pro mě stále n nijak oslnující, ale tohle je prostě asi nejlepší Mayovka. (03.07.2011)

Dva týdny po poslední klapce druhého dílu 'Vinnetouovské' trilogie se spustilo natáčení dalšího příběhu, který je obohacen zásadními změnami. Kromě Sama Hawkense, což je pro něj již druhá 'Vinnetouovka', tu bohužel schází i samotný Old Shatterhand. A co si budeme nalhávat, bez něj to už prostě nějak není ono. Na druhou stranu tu máme nové postavy a to Old Surehanda a jeho poskoka Old Wabblea. Jak se s ním Vinnetou zná a proč i jeho považuje za svého bílého bratra, je tak trochu záhadou. Dějově patří někam ke konci celé série. Jinak se tento snímek tradičně nijak nevymyká od předchozích mayovek. Tentokrát je vypálen a vyvražděn ranč a kdo jiný než Vinnetou s pomocí Old Firehanda bude pátrat po vrazích. I když to už netočil Reinl, kvalitou nijak nezaostává. Opět tu sice chybí ony kouzelné scenérie, ale ve výsledku to nijak nevadí. Atmosféra je opět honosná. V obsazení tu poznáme spoustu známých tváří, což po natáčení onoho druhého dílu trilogie snad ani nepřekvapí. Gojko Mitič se stal už standardem. Opět tu uvidíme i Terence Hilla, i když coby komparzistu. Překvapením však je Götz George, který zazářil už v 'Pokladu na stříbrném jezeře.' I tento snímek se dá ještě považovat za zdařilý, byť mu chybí určité kouzlo těch předcházejících. (21.07.2014)

Kdysi se mi tento film strašně moc líbil. To však bylo před deseti a více lety, kdy jsem od filmových mayovek vyžadoval hlavně akce, kterých tento snímek nabízí poměrně dost. Je to nejakčnější, ale zároveň nejlepší film s Old Surehandem. Avšak ve srovnání s tzv. zlatou čtyřkou, Old Shatterhandem či orientální trilogií tento film výrazně zaostává. Navíc se film názvem hlásí k románům Syn lovce medvědů a Duch Llana Estacada, z nichž druhý jmenovaný považuji vyjma 1. dílu Vinnetoua za nejlepší literární výtvor Karla Maye. Tedy další důvod, proč tento film nemá lepší hodnocení. Filmový příběh zaměnil Shatterhanda za Surehanda, znovu nechybí trapný Old Wabble (samozřejmě nemyslím knižní předlohu postavy), zajímavá postava "ducha" zcela chybí, filmaři nám neukázali, jak Šošoni rozsekají bandity. Pokles kvality filmových mayovek začal vlastně tímto filmem, který má další primát - ženská postava jako sexsymbol, což samozřejmě neopovídá duchu knižních mayovek. Abych jen nekritizoval: film je napínavý, má spád, herci se snažili, hudba od Bötchera je tradičně skvělá a v neposlední řadě není film poznamenán dabingem 90. let. 60-65 % (24.01.2007)