Winnetou

Kolikrát já přečetl Mayovky ? Kolikrát já viděl nejslavnější filmové podoby.Když jsme tento film viděl poprvé,za bolševika / to se muselo dabovat skvěle: "můj rudý bratře" /, stála se na tento film v kině květen neuvěřitelně dlouhá fronta, já vyšel z kina jak očarovaný hned druhý den jsem si hrál v parku na Old Shatterhanda a rozkopával jsem bábovičky na písečku.Tolik mě uchváltila romantika a kouzlo divokého západu za naprosto kouzelného hudebního doporvodu.Dnes už nic nerozkopávám,ale k tomuto filmuse vrácím vždycky hrozně rád. HOWK (05.09.2006)

Jak železniční pražec pevný germánský greenhorn se snaží splnit poslední přání Klekí-petry, nicméně ochránce utiskovaných a asi nejznámější „Native Yugoslav“ je poměrně upejpavý a nad prérií musí hodněkrát vyjít Měsíc, než si za nehygienických podmínek společně řeknou o sepsi. Santer je tady sice ukázkový arcibídák, ale v podstatě jen představuje kníraté kolečko klobásy na apačské ražniči, než ti dva zamíří ke slunci západu.. Se vzpomínkami na dětství si Vinnetoua příliš nespojuji a musím říct, že se nyní při kouření z kalumetu nostalgie i tu a tam zakuckám. Aspoň, že mi po letech došlo, proč Old Shatterhand poslal na budovu lokomotivu, když tvrdil, že nechce nijak ohrozit ženu, kterou tam drží jako rukojmí. Jako inženýr si to uměl spočítat.. (24.06.2019)

Reinlovy filmy s Vinnetouem považuji za nejlepší dobrodružné filmy pro mládež všech dob. K nim lze ještě připočíst Fregoneseho western "Old Shatterhand". Třebaže příběhy i postavy jsou idealizované, mají tyto filmy vysokou hodnotu. Tu spatřuji především v jednoznačném odlišení dobra a zla, hrdinové jsou vzory čestnosti a statečnosti, ženy se zde chovají jako ženy a muži jako muži, nádherná krajina, romantika, naprosto geniální hudební doprovod v dokonalém souladu s dějem. Filmy potěší a povznášejí, přesně tak, jak si to přál u svých románů Karel May. Rakušan Harald Reinl mayovky pochopil a svým dílem je oslavil. Pro děti ve věku 7 až 14 let jsou to jedny z nejlepších filmů vůbec. (26.06.2007)

Už skoro 60-ročná klasika, ktorá sa dobrodružnému srdcu nikdy neomrzí. Z dnešného pohľadu to má svoje muchy. Napríklad rýchle skákanie scén, kde je silná emócia a za pár sekund hudba preskočí inam. Zomrie Nšoči, ide silná, dojímavá hudba, a už o pár sekúnd ide dobrodružná. Na druhej strane, práve silná hudba urobila z tejto trilógie veľmi silný film, na ktorý sa nedá zabudnúť. (22.09.2022)

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)