Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti
Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten
L'uomo dal lungo fucile
The Valley of Death
Winnetou and Shatterhand in the Valley of Death
Réžia:
Harald ReinlKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Martin BöttcherHrajú:
Lex Barker, Pierre Brice, Ralf Wolter, Karin Dor, Eddi Arent, Rik Battaglia, Vladimir Medar, Vida Jerman, Branko Špoljar, Sime Jagarinac, Ilija Ivezič (viac)Obsahy(1)
Chronologicky patří mezi filmy Vinnetou - Rudý gentleman a Old Shatterhand a také tentokráte jde v příběhu plném napětí a romantiky indiánských lovišť především o souboj dobra a chamtivého zla. Na jeho počátku, těsně před svou smrtí, ukryl major americké armády Kingsley vůz naložený plukovním zlatem. Než byl zákeřně zavražděn, stačil ještě odeslat záhadný dopis své dceři Mabel. Jeho vrahové se snaží dopis za každou cenu získat, protože předpokládají, že obsahuje popis a plánek cesty k ukrytému pokladu. Mabel se tak ocitá v nebezpečí života. Naštěstí jsou tu stateční hrdinové, náčelník Apačů Vinnetou a jeho bílý pokrevní bratr Old Shatterhand, kteří se postaví Mabel po bok a snaží je jí pomoci. Nejen uchránit vlastní život před zákeřnými útoky vrahů, ale také před vojenským soudem, kterému se Mabel snaží dokázat, že její otec ztracené zlato nezpronevěřil. Cesta ke hrobu majora Kingsleyho a k ukrytému pokladu však vede územím nepřátelských indiánských kmenů a je plná nebezpečí. Odvážní muži však mají pro strach uděláno a v boji se jim jen těžko někdo dokáže vyrovnat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (194)
Jak se Haraldu Reinlovi povedl Poklad a trilogie Vinnetoua, tak toto je hodně nepovedené. Místy zcela zbytečná hudba v pozadí děje, který je tentokrát velmi chabý. V závěru mne rozesmálo, že banditi na cestě do údolí svážou ruce neškodné Mabel, zatímco Oldovi a Vinckovi ne :-D Co si budeme nalhávat: druhá * za Kasin a že to ještě není taková hrůza, jak Mezi supy atd. ()
Popri "nedotkuteľným" štyrom legendárnym Mayovkám ide v mojom prípade o tú najobľúbenejšiu z tých ostatných, čo znamená, že je stále o kvalitatívny aj nostalgický stupeň nižšie. Nostalgia však stále zohráva úlohu, vidieť film po tridsiatich rokoch a spomínať si na jednotlivé scény má svoje čaro. Množstvo vecí už pôsobí naivne, súboje, pasce, prestrelky aj pohyb v údolí hadov. Ale kritizovať podobné veci na Reinlových filmoch z divokého západu má zmysel asi iba pre najväčších cynikov. ()
Piaty a posledný film režiséra Haralda Reinla s Winnetuom a Old Shatterhandom. Práve on režíroval najznámejšiu štvoricu "Mayoviek": Poklad na Striebornom jazere a Winnetou I, II, III. Film - Winnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti - si zachoval vysokú umeleckú, aj morálnu úroveň svojich "predchodcov". ()
Když mě naštve současná realita, sáhnu po mayovce, která mne alespoň na chvíli přenese do světa iluzí, kde vždy vítězí spravedlnost. Tento dobrodružný snímek, který uzavírá celou sérii indiánek znovu režíroval Harald Reinl. Možná, že příběh není tak překvapivý, jako byly jeho první filmy, možná už byly nápady vyčerpány, ale i tak je pro mne toto nostalgické rozloučení s legendárními hrdiny Divokého západu dojemně působivé. Skvostné přírodní scenérie a krásná hudba nás odškodňují za některé nedokonalosti a nedostatky - hlavně dabingové, za které ovšem tvůrci nemůžou. Tak šťastnou cestu a zase někdy nashledanou! ()
Když u kormidla nestál Harald Reinl, bylo takřka s železnou pravidelností zle. Po úspěších „slavné čtyřky“ chtěl každý trochu toho zlata ukousnout a mayovky vznikaly bohužel jak na běžícím páse. Narychlo splácané, bez podpory alespoň průměrného scénáře a především bez kouzla a náboje těch příběhů, které jsme v dětství mlčky hltali. Reinl přesto ještě jednou naskočil do sedla, a i když chronologicky patří „údolí smrti“ jinam, tak naposledy (před brzkou smrtí) využil služeb Lexe Barkera. Ten coby Old Shatterhand znovu brázdí prérie se svým pokrevním bratrem, aby mohli znovu vyškolit hordu nebezpečných banditů, kteří potřebují pár dobrých rad o právu a spravedlnosti. Vrací se i dobře známý záporák s tváří italského herce Rika Battaglia, osudová kráska Karin Dor, krásné exteriéry i trochu jiná hudba Martina Böttchera. Tenhle souboj dobra a zla samozřejmě zdaleka oné čtyřce nekonkuruje, ale lehká nostalgie tam i tentokrát přeci jen zůstala. PS: Vladimír Ráž zní jinak, ale nakonec to se ctí udýchal. ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (26)
- Natáčení začalo 1. července 1968, poslední klapka padla 17. září, tedy po 79 dnech. (hippyman)
- Ve scéně, kde jsou bandité převlečeni za Hawkense (Ralf Wolter) a Castlepoola (Eddi Arent), má bandita převlečený za Hawkense jeho paruku. Když pak bandité přivedou Hawkense a Castlepoola, má i Hawkens svojí paruku, v některých záběrech jsou dokonce vidět s parukou oba najednou. (Kumy)
- Voyo Goric alias náčelník Rudý Buvol musel nosit kontaktní čočky, aby se zamaskovaly jeho modré oči. (hippyman)
Reklama