Winnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti

Vynikající zakončení série filmových mayovek. Vrací se Harald Reinl, vrací se téměř celá sestava z původní "zlaté čtyřky". Dobrodružství ve své nejryzejší podobě. Navíc na DVD s digitálně restaurovaným obrazem. Konečně jsem si mohl všechny letecké záběry vychutnat jaksepatří. Hudba (starého známého) Martina Böttchera jasně říká, že tohleto je už naposledy. Při sledování tohoto snímku jsem se neubránil dojetí. Jen je velká škoda, že poslední mayovka se k nám dostala až po sametové revoluci, a tudíž český dabing (hlavně u hlavní dvojice) je dost problémový. (27.03.2007)

Výborné zakončení (né z hlediska obsahu, nýbrž poslední natočený film) velké, filmové, romanticko dobrodružné série z divokého západu. Harald Reinl zvládl stvořit ty-velmi kvalitní a se svým posledním filmem z tohoto prostředí se vrací k osvědčené formě prvního úspěchu. Cestě za zlatem skrze indiánská loviště, na které vypomáhají Old Shatterhand a Vinnetou. Vykonající zároveň spravedlnost na zlých banditech, tolik toužících po zlatu. Opět krásné scenérie, okořeněné americkým Grand kaňonem. Známé tváře v podobných rolích. Krásná hudba, avšak bez známého motivu. (12.05.2013)

Příjemné překvapení, čekal jsem, že to bude zase mnohem horší než ti čtyři klasičtí Vinnetouové, ale tenhle film se jim důstojně vyrovná. Místy sice trochu opakuje osvědčená klišé a herce by mohli měnit poněkud častěji, místy je trochu schematický, ale pořád je mnohem lepší než třeba Old Shatterhand. (26.06.2008)

Symbolické rozloučení na sto a jeden způsob. Harald Reinl se nemohl dívat na to, jak jím započatá série končí a rozhodl se dát zlatému a neopakovatelnému období filmových Mayovek ještě jeden kousek. Vždyť poslední dva filmy, které diváci viděli, byly roku 1966 nepříliš povedená Apanači a ostudný Old Firehand. Proto se za kameru musel postavit právě Reinl a stvořil film, který dal divákům všechno, co měli nejradši. V hlavních rolích zbožňovanou dvojici, která se jako v nejlepších filmech velmi efektně tahá z bryndy, oba vtipné sidekicky i hudbu Martina Böttchera. Když pak jako hlavní ženská postava září Karin Dor a jako záporák brojí tradičně krvežíznivý Rik Battaglia, není co dodat. Je to právě Údolí smrti, které je v mých očích kvalitou nejblíže zlaté čtveřici. Ta iluze "řadového" dobrodružství pokrevních bratrů totiž nikdy předtím nebyla takhle blízká a za to můžu připsat zásluhy právě panu režisérovi. Po letech jsem navíc konečně přivykl odlišnému dabingu a naopak na mě působí s ještě větší nostalgií. Sedmdesátiletý Vladimír Ráž snažící se udýchat srdnatého Old Shatterhanda mě zkrátka k zbláznění dojímá. (02.12.2011)

V detstvi jsem byl velkym fanouskem Vinnetoua a na nejznamejsi ctyri filmy jsem chodil do ostravske Elektry, snad dvakrat rocne. Udoli smrti jsem ale nikdy nevidel a zustava to pro me trochu zahadou, jak se tak mohlo stat, i kdyz moznou odpoved jsem mohl najit v ostatnich komentarich, kde zminuji dabing, ktery datuji az k roku 1993. Nemyslim si, ze by tento film byl nejak dramaticky horsi nez jeho predchudci. Logiky sice ne vzdy dilo uplne pobralo, vse vsak kompenzuje vybornou zabavou, dobrodruzstvim, krasnou jugoslavskou prirodou a hudbou. Celkovy dojem kazi nacelnik Siouxu, fakt debil. Ostre pesti Old Shatterhanda jsou ale super i po letech:-). (12.08.2012)