Réžia:
Lisa LangsethScenár:
Lisa LangsethKamera:
Simon PramstenHrajú:
Alicia Vikander, David Dencik, Anna Bjelkerud, Mira Eklund, Henrik Norlén, Simon J. Berger, Lisa Carlehed, Johan Jonason, Ben Kamijo (viac)Obsahy(1)
Erika, Rikard a Oskar mají jedno společné - jejich donedávna bezchybné životy se radikálně změnily a aby byli schopni odolat novým překážkám, jsou nuceni navštěvovat nezáživné skupinové terapie. Po nějaké době ale vezmou léčbu do svých rukou a podniknou dobrodružnou cestu s jediným cílem - najít své pravé já. (ellegrey)
Videá (1)
Recenzie (25)
Dneska se všechny páry tváří, jak zatraceně dobře se znají, ale opak je pravdou. Přijde první větší překážka, následují hádky, urážky a odcizení. Tomuhle vztahu skočil do cesty poněkud velký problém spojený s nečekanou komplikací při porodu prvního potomka. Růžový život se obrátí naruby, ji uvrhne do těžké deprese a až na skupinové terapii pozná, co jí v následujících dnech může posunout dál. Dnes velmi obletovaná Alicia Vikander zářila už ve své domovině. Znovu mění polohy, kamera se jí ráda věnuje, je přirozená, proměnlivá. Hraje s velkou otevřeností, čímž si pro sebe krade většinu scén. Poměrně tíživý kus, místy absurdní a hlavně hodně jiný. ()
Rozhodně to není snímek pro širokou diváckou oblast a kdo nemá tuchu o psychických problémech například takového druhu, které jsem měla možnost postřehnout, ať se Hotelu vyhne širokým obloukem Vycítit podprahové myšlení už jen hlavní představitelky Eriky je dost obtížné, natož pak těch ostatních čtyř osob, kteří si utvořili separé psychoterapeutický kroužek, mimo jiné i formou jakési roadmovie po hotelových pokojích. Občas to bylo skutečně až absurdní, ale život se s námi holt někdy nepáře a přináší nám občas nějaké trauma, s kterým bojujeme každý po svém a různě dlouhou dobu. Alicia Vikander hrála jako vždy bravurně a byla také mým hlavním tahounem na tohle smutné drama, které zrežírovala a scénář k němu napsala jak jinak, než žena, která se možná s podobnou situací setkala, kdo ví? ()
Keď som mal tak 15-16, patrili tieto filmy (Narušenie, Princezná a bojovník, Klub samovrahov) k mojim najobľúbenejším. Dnes už to tak nedávam, pretože sa ich zaprvé moc netočí a zadruhé sú stále o tom istom. A už ma vekom šablony trochu omrzeli, dokonca aj tie (ne)príjemné. Vikander skvelá ako vždy. ()
Na to, že je Hotell filmem o několika společenských vyděděncích (nebo těch, co se za ně považujou), tu jde leccos jako po másle. V mžiku se zamilovává, v mžiku se následně utíká od manželky, v mžiku se organizuje sex pro samozvanou ošklivku... a nakonec tak nějak v mžiku přichází pointa, který sotva něco nasvědčuje. (Anebo jsem to "něco" neprokouk, což je asi pravděpodobnější.) Nicméně famózní herectví Aliciy Vikander mi samozřejmě neuniklo, a to je hlavní. Díky ní si člověk jakž takž užije každou bizarnost. ()
Každý film s Davidom Dencikom je pre mňa sviatok. Nie preto, že tých v ktorých hrá plnohodnotné postavy je ako šafranu, hlavným dôvodom je jeho herectvo, ktoré je pre mňa jednoducho vždy sviatkom. Napriek tomu, že ani tu nie je hlavnou postavou stvárňuje veľmi dôležitú úlohu a myslím, že za ako vždy vynikajúcou Aliciou Vikander v ničom nezaostáva. Presne viem pochopiť pocity, ktoré musela jej hrdinka prežívať po tom, ako sa jej život zo dňa na deň rozsypal ako domček z karát. Zhodou náhod na skupinovej terapii narazí na pár ľudí, ktorí sú okamžite ochotní spolu s ňou niečo podniknúť vo viere, že to zázračne vyrieši ich problémy. Rozhodnú sa teda absolvovať cestu hotelmi v útrobách ktorých sa snažia stať takými akými by chceli byť a tak sa oslobodiť od svojich problémov. Veľmi rýchlo však zistia, že realita ich aj tak vždy dobehne a najlepším riešením, je postaviť sa problémom tvárou v tvár. ()
Reklama