Žut

Mayovky jsem měla vždycky celkem ráda, takový Poklad na Stříbrném jezeře jsem viděla nejméně dvacetkrát (a občas, když se mě někdo zeptá, co chci, řeknu že druhou půlku plánu, krmivo pro koně a pět tisíc dolarů:) a Žut patří k těm lepším - casting se povedl, příroda je nádherná, patos správně dávkovaný a jako bonus scény typu Barker bodá "nožem" do "medvěda", v "noci" jsou na nebi vidět bílé obláčky a do toho zvukař dělá usilovně hú, hú, aby se diváci nechali oblafnout, ale to k zážitku patří. Chybí sice hláškující indiáni, ovšem dostatečně je nahrazuje lord se svým sluhou. (29.09.2008)

Producenti filmových mayovek se naštěstí nezalekli jednoho z nejlepších Mayových "autobiografických" děl Ve stínu padišáha a přesadili tak Lexe Barkera jako Karu ben Nemsiho (Karla z Německa) do perfektního albánského prostředí prosyceného špínou, chudobou a nebývale prohnilými a zkorumpovanými tureckými úředníky. Navíc se také utvrdila autentičnost prostředí, neboť z Jugoslávie to bylo Albánie přece jenom o trochu blíže než na Divoký západ. Mnoho prostoru dostal i Ralf Wolter, stejně skvělý Halef jako Sam Hawkins. Rik Battaglia se tu stal asi nejdůstojnějším padouchem své mayovské kariéry. (20.02.2005)

Narozdil od westernovych mayovek jsem ty z Orientu videl asi jenom jednou, jestli vůbec. Takže hodnocení nepomáhá nostalgie. Skvělá hudba a komická dvojka lord se sluhou, to jsou pozitiva. Ale jinak nic moc. Prostředí muslimama prošpikovaneho Balkánu me iritovalo. Taky mi dělalo potíže spojit si Kara-Ben-Nemsiho s Old Shatterhendem, protože narozdíl od Oldy, kterej ma auru nesmrtelnosti a ledového klidu, Kara kulhá, vzteká se, a neustále se nechává chytit nebo mlátit.. Snad budou další orientální mayovky lepší.. (25.04.2020)

Lex Barker na chvíli nechal Old Shatterhanda Old Shatterhandem a pustil se do mayovek pro změnu orientálních. To u indiánek nezůstalo bez následků, ale to je již jiná kapitola. A kdo že je ten odvážný a čestný hrdina Kara ben Nemsi? Žádný strach, to nám hned na začátku prozradí Hadschi Halef Omar v podání Ralfa Woltera. Producent Arthur Brauner nechal vypracovat scénář ještě před natáčením své vlastní mayovky ´Old Shatterhand´, aby se přeci jen od té Ameriky krapet odlišil. Rodinný příběh má přes své dobrodružství i unylou pohádkovost, což kouzlo mayovek přeci jen krapet sráží na kolena. Humorný charakter Sira Davida Lindsaye a jeho sluhy je v rámci odlehčení vážnosti hlavní dějové linky přirozeným přínosem, ale v tomto případě čeho je moc, toho je příliš. Děj se zabývá posledním dobrodružstvím Kara ben Nemsiho v tomto kraji, jak prozradí konec, což svým způsobem vyznívá podivně. Je záhadou, proč se tak Brauner rozhodl. Nevěřil v přijetí diváků? Těžko říct. Každopádně se jednalo o příjemnou změnu. Mayovky z Orientu do dnes nejsou tak známé jako indiánky z Ameriky, a i když je děj očekávaně své knižní předloze na hony vzdálený, film jako takový potěší, i když na tom má největší zásluhu právě přítomnost Lexe Barkera. Přiznejme si, že bez něj by to prostě nebylo ono. (01.11.2017)

První mayovka z orientu má svoje klady - filmaři našli v Chorvatsku oblast, která skutečně jako orient vypadá, Martin Böttcher složil těžkotonážní hudbu, ale ten film má bohužel velmi unylé tempo. Navíc točit vyvrcholení cyklu Ve stínu Pádišáha a hned na to skoro jeho začátek je dost praštěné. Jako a daptace ovšem snímek víceméně obstojí. (14.08.2003)