Hitman: Agent 47

Niekedy ten Hollywood vážne nechápem! Ok, v roku 2007 natočím prvý pokus o filmového Hitmana. No diváci šomrú, kritika film strhá, nevrátia sa mi milióny ktoré so do filmu investoval a tak namiesto toho, aby som sa do budúcna snažil použiť z chýb, tak o osem rokov povolám k druhému pokusu o Hitmana zase toho istého scenáristu, ktorý mi už skazil prvý film, ďalšieho neskúseného režiséra a naivne dúfam, že budem mať úspech? Navyše, keď to opäť s hernou predlohou nemá takmer nič spoločné okrem ikonického výzoru ústrednej postavy s plešatou hlavou a oblekom s červenou kravatou?! A to podotýkam, že nie som fanda Hitmana, hral som asi tak jednu hru nejakých päť minút, aj to ešte na Playstation 2, no to, že s ňou má pramálo spoločné je mi zrejmé po prvej minúty filmu. Nuž, na rozdiel od hollywoodskych producentov by aj slepý videl, že to takto ani po druhý krát fungovať nemôže a prekvapivo ani nefunguje. Hitman tak zas a znova svojou nekvalitou naštve okrem bežných divákov a kritiky, aj jeho herných fanúšikov. Agent 47 síce na prvý pohľad má všetko čo podobný B-éčkový akčný výplach má mať. Je dostatočne akčný, videoklipovo nastrihaný a prepálený. V rámci takej guilty pleasure zábavky je prvá polhodinka celkom stráviteľná, no aj napriek kratšej, deväťdesiatminútovej stopáži po nej film rapídne povoľuje a už na seba nabaľuje iba čoraz dementnejšie scény, zvraty pri ktorých sa z postáv stávajú takmer Terminátori a čoraz prestrelenejšie situácie, kde len dúfate, že sa to ďalej stupňovať už nebude. Nuž, bude a s každou pribúdajúcou sekundou je z Agenta 47 čoraz tupejší akčňák, kde vás nezaujíma ani jedna postava a aj z potenciálne ako tak pútavejších akčných scén nedokáže strnulá réžia nič vyťažiť (napríklad také zahákovanie auta na križovatke). Keď medzitým všetkým dochádza k situáciám typu „sorry, kým si spal, tak som ti rozobrala zbraň na malé kúsky, pretože keď nemôžem spať rozoberám veci .... tak teraz chvíľu bojuj holými rukami aj keď nám ide o život“ alebo riešeniu situácie tým, že dievčinu uviažem v helikoptére, s ktorou v plnej rýchlosti narazí do budovy, aby som jej pomohol, tak neostáva nič iné iba sa chytať za hlavu, či tieto scénky (ehm, takmer všetkými nenávidený) scenárista Skip Woods skutočne môže myslieť vážne. Rupert Friend síce v roli agenta pôsobí celkom okej, no absolútne nefunguje chémia medzi ním a totálne nevýraznou Hannah Ware a tak celý Agent 47 po prvej polhodinke už svojou dementnosťou skôr otravuje, než by akokoľvek bavil. Dúfam, že o pár rokov nenapadne nikoho tretí pokus ako oživiť túto značku s rovnakým scenáristom a ďalším priemerných režisérom. Už vážne stačilo! To radšej nech tie milióny obviažu červenou kravatou a spláchnu do hajzlu, efekt a ich „návratnosť“ bude podobná. CELKOVO: 2* (4/10) (27.11.2015)

Těžko říct, zda producenti dostatečně nevěří potenciálu herní předlohy, ale druhý pokus o filmovou adaptaci vyšel tak napůl. Oceňuji trademarky, kterých se tvůrci snažili držet, zajímavou volbu v podobě Frienda v hlavní roli a akční scény, které však zbytečně shazují digitálně dodělávané sekvence. Herního Hitmana mám rád a rád bych se příště dočkal filmové adaptace, která nabídne áčkový scénář, poctivější akci a možná i větší zaměření na fanoušky herní série. (21.11.2015)

Existuje viacero typov zlých filmov, napríklad sú tvorcovia len zbytočne ambiciózni a neuvedomia si svoje finančné možnosti, niekedy im to celé skazí jedna, dve nevydarené zložky, inokedy možno aj majú nápady, ale nevedia ich predať a nevyjde im to a podobne. No najnovší Hitman mi prišiel ako samostatná kategória, absolútna sabotáž. Tu sa museli prakticky všetci, čo mali niečo spoločné s týmto filmom dohodnúť, že natočia čo najväčší brak, aký si dokážu predstaviť, lebo toto snáď ani nemôže byť možné. Už len ten scenár, niečo tak neuveriteľne debilného prakticky ani nemá obdoby. Toto už nie je len nejaké jednoduché priamočiare klišovité akčné béčko, čo som od toho očakával a aj chcel, to napríklad presne spĺňal predchádzajúci film s Olyphantom. Tu nielen, že ma nezaujímalo absolútne nič, ale som sa doslova po celý čas cítil úplne trápne, že sa na niečo tak debilného vôbec pozerám. Ale aj tak som to nedokázal vzdať, lebo takýto úkaz sa takmer nevidí, ale tvorcovia nesklamali a svojou kadenciou debilných prvkov, zvratov a dialógov ma neprestávali udivovať až do konca a niekedy som sa už nedokázal brániť smiechu. Akcia na prvý pohľad má takmer všetko, čo mám v tomto type filmu rád, množstvo zabitých, strieľanie, tiché pohybovanie, drsné likvidácie, ale režisér z toho urobil úplnú frašku, štylizáciou mi to prišlo, ako z tej najbrakovejšej videohry a opäť ma tu nebavilo absolútne nič. No nielen režisér, choreografia súbojov je príšerná, strih nestojí za nič a tá potreba tvorcov urobiť všetky kaskadérske kúsky digitálne, aj keď v iných filmoch sa točia tradične mi tiež poriadne liezla na nervy. A samostatnou kategóriou je hudba, no niečo otrasné, čistá esencia braku. A tak to jediné, čo mi tu nevadilo je Rupert Friend, ktorý mi na Hitmana sedel až prekvapivo dobre, ale len mimo akcie a občas sa nájde aj nejaký zaujímavý moment, ktorý svojou štylizáciou pripomenie herného Hitmana, takže za to tá jedna hviezdička, inak je to katastrofa. Ale aj tak som rád, že som tohto Hitmana videl, toto už je skutočne rarita. 20% (08.11.2015)

Plešatý a elegantní zabiják z videohry, jehož stvořil tajný program, dostal druhou šanci adaptovat se na filmové prostředí. A jak to zvládl? Problematicky, přičemž překážky mu kladli ti, kteří mu na té cestě měli pomáhat, a sice režisér se scenáristou. Skip Woods by měl už odejít do scenáristického důchodu. Jakmile se tenhle maník někam angažuje, hned můžete zapomenout na vybroušené invenční pojetí, které si dost často plete s rutinou. Byl autorem scénáře u první herní adaptace, u níž se neosvědčil, měl být tedy střídán. A začínající režisér Aleksander Bach tu scenáristickou sterilitu pospojoval akčně, ale na té akci se mohl vyřádit i víc a udělat si na ní jméno. V choreografii bitek neoslnil, přestřelky a honičky už dosahovaly lepšího a výkonějšího levelu. Celé to mělo solidní rytmus a spád. Tahle verze vsadila na neokoukané herecké obsazení, tím pádem jsou k vidění málo známí herci, což představovalo značné riziko. Rupert Friend v roli Agenta 47 je Orlando Bloom po návratu z Dachau. Zřejmě už tam se stal vyspělejší bytostí bez (n)emocí. O jeden genetický experiment, kterému se podrobil, méně nebo více, na tom přece nesejde. K ruce dostal štěknu, která si na nezájem v pokusné laboratoři také stěžovat nemohla. Hannah Ware přebrala štafetu po žhavé Olince Kur(v)ylenko, s níž jí nepojí stejný sexappeal, ani herecký talent. Bez problému je od sebe identifikujete pomocí metody reakce pyje. U Hanny Ware bude většinou v klidu, neb ho odradí její prkenné herectví. Ano, i pyj může mít umělecké vlohy. Trojlístek uzavírá Zachary Quinto, který to ve filmu hraje na obě strany. Jednu chvíli je dobračisko, co přišlo ohroženou slečnu hlídat, následně je to lump, co ji chce zlikvidovat. Tenhle herec hlásí svoji příslušnost k pánským prdelním otvorům, ve filmu buzerantsky nepůsobí, a coby záporák se ujal. Prostředí a vizuál moc nezaujme, obojí je poměrně fádní, zlomkovitý střih v bitkách brání v diváckém komfortu, z bitek divák nic nemá. Je fakt, že když adaptace videohry dostala opětovnou šanci, mělo se na všem zapracovat, a řečeno herní terminologií, dostat film na patřičný level. A to vůbec nechci srovnávat s herní předlohou, která představuje nesrovnatelný svět s tím filmovým. Z diváckého hlediska je asi to hlavní, že mě tahle verze bavila víc, než ta s Timothy Olyphantem. Ani tahle však nedosahuje exkluzivních kvalit. Uděláte jen dobře, když u ní vypnete mozek. Ostatně tak byste k ní měli přistupovat. 60% (20.11.2015)

Scenar je klasicky Woodsovsky humus. Totalne prekombinovany zlepenec v ktorom postavy niekolkokrat menia strany a prilis to nedava zmysel. K tomu tu mame postavy, ktore mate uplne na haku. Takze nejake napätie alebo akakolvek gradacia vôbec nefunguje. Mohli to zachranit aspon akcne sceny, ale tie su tiez prvotriedne srackove. Mne tentokrat nevadil zbesilý strih, kedze sa nestriha cez osu a tak som sa v nich väcsinou orientoval. Ich problemom je, ze v prvej polovici filmu su dost fadne vdaka comu ma nudili a v druhej vdaka neustalemu pouzivaniu digitalnych trikov v kaskaderskych kuskoch zase pôsobia jak z nejakej infantilnej grotesky. Samozrejme sa dockame aj hnusneho digitalneho vrtulniku, ktory je v poslednych rokoch v akcnych filmoch asi povinny. Takze postupne sa moje pocity z filmu menili od totalnej nudy k WTF zabave na ucet neschopnych tvorcov na vsetkych urovniach. Film odporucam len milovnikom tvorby Skipa Woodsa. Neveril by som, ze taky existuju, ale jedneho poznam, takze evidentne je vsetko mozne. :) A ci je tato verzia lepsia ako ta minula neviem, lebo minulu verziu si uz nastastie vôbec nepamätam. 2/10. (21.11.2015)